Sociologie
10.4.1 Syndrom vyhoření
10.4.1 Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření označuje stav masivního vyčerpání, který je pociťován jako vyprahlost, vyhaslost. Tento syndrom byl poprvé popsán v roce 1974. Setkáváme se s ním však i u jiných profesí, jejichž pracovní náplní je především pomáhat lidem.
Syndrom vyhoření – „burn out syndrome“ může být jak akutní, tak chronický. Příčiny vzniku syndromu lze předpokládat ve zvyšujících nárocích na sebe, neschopnost požádat druhého o pomoc, souhrnná zátěž, stres, konflikty na pracovišti.
Syndrom vyhoření není obyčejná únava.
U syndromu vyhoření dochází k narušení řetězce:
Proces, jehož vyvrcholením je vyhoření, často trvá několik let a probíhá v určitých fázích:
1. Nadšení – příchod sestry do práce s ideály – pomoci v uzdravování, s plným nasazením a přesvědčením, že bude poskytovat pacientům kvalitní péči. Je ochotná pracovat nad rámec svých pracovních povinností.
2. Stagnace – počáteční nadšení a motivace časem otupí, sestra slevuje ze svých ideálů, požadavky pacientů ji začínají postupně unavovat, obtěžovat. Vyhýbá se kontaktům s pacienty, přesouvá vinu za problémy na pacienty.
3. Frustrace – sestra prožívá velkou deziluzi a zklamání ze svého povolání.
4. Apatie – sestra dělá jen nejnutnější práci, vyhýbá se komunikaci s pacientem, vyhýbá se dalšímu vzdělávání.
5. Vyhoření – dosahuje stav úplné neangažovanosti a vyhýbání se profesním požadavkům.
V oblasti psychické k hlavním projevům syndromu vyhoření patří:
- ztráta schopnosti radovat se, těšit ze života, ztráta schopnosti empatie, ztráta pocitu zodpovědnosti
- negativní postoje vůči vlastní osobě, vůči práci, instituci, společnosti
- emocionální problémy, agresivita, nervozita
- únava, vyčerpání, pití, abúzus alkoholu a drog, ztráta zájmu
V oblasti tělesné k projevům patří:
- porucha spánku
- porucha chuti k jídlu
- zvýšená náchylnost k nemocem, psychosomatickým potížím apod.
Ti, kteří jsou postiženi tímto syndromem, potřebují pomoc druhého člověka, protože sami sobě nejsou schopni pomoci. Čím je proces pokročilejší, tím déle trvá zotavování. Postižení v akutní fázi potřebují získat určitý odstup a více odpočívat. Doporučuje se změna oddělení, rotace, zkrácení pracovní doby. Ke snížení výskytu syndromu přispívá vzájemná podpora členů pracovního týmu, výměna názorů a zkušeností, spravedlivé finanční ohodnocení.
Syndrom vyhoření:
- může být i podnětem k přehodnocení svých priorit, k poznání svých slabých a silných stránek, hranic svých možností
- není postižena jen sestra, ale následkem jejího chování je postižen i pacient. Sestra se vyhýbá pacientům, nekomunikuje s nimi a následně dochází k zhoršené kvalitě ošetřovatelské péče
- má za následek ovlivnění postoje ke spolupracovníkům, přátelům a rodinným příslušníkům
- může být příčinou manželských konfliktů a negativně působí i na mezilidské vztahy
Sestra by měla ve svém životě dbát na tyto oblasti (BÁRTLOVÁ, JOBÁNKOVÁ, 2001, s. 78-79):
- zdravá životospráva
- sport a jiné pohybové aktivity – procházky, turistika
- naučit se odpočívat
- mít dobré přátele a nejen mezi spolupracovníky
- dobré mezilidské vztahy, sociální podpora
- mít svého koníčka, dělat něco pro své potěšení
- dál se učit a vzdělávat
- nebát se změn, brát změnu jako výzvu
- jednat jako aktivní činitel
- stanovovat si dosažitelné cíle
- schopnost projevit humor a emoce
- zdravotník by si měl uvědomovat hranice samoléčení a vyhledat odbornou pomoc, když ji potřebuje