Sociologie
1.5.2 Robert K. Merton a jeho pojetí funkce
1.5.2 Robert K. Merton a jeho pojetí funkce
Nejvýznamněji k pojetí funkce v sociologické teorii přispěl americký sociolog Robert K. Merton (1910), který tomuto problému věnoval jednu kapitolu své knihy SocialTheory and Social Structure (1957). Nejprve přistoupil k analýze různých významů pojmu funkce na všech jazykových úrovních (např. formální pozice, úřad, poslání, v angl. dokonce veřejná slavnost) a poté navrhl definovat funkci jako důsledek, který určitá aktivita, proces nebo existence nějakého sociálního či kulturního faktu má pro celek sociální struktury. Funkce je tedy jednoznačně definována především jako důsledek činnosti.
Merton navrhl základní rozlišení na funkce manifestní, ty které odpovídají původnímu záměru aktéra, a na funkce latentní, které nejsou s těmito záměry v souladu. Také si povšiml, že důsledky určitých aktivit nemusejí být pro systém vždycky pozitivní, navrhl proto rozlišení eufunkce a dysfunkce pro odlišení důsledků dané aktivity pro celek.
Eufunkce
Eufunkce je pozitivní důsledek určitých lidských činností, existence určitých sociálních faktů nebo působení určitých institucí či skupin pro celek daného sociálního systému nebo jeho sociální strukturu. Tento pojem byl zaveden do sociologické terminologie Robertem K. Mertonem, aby se předcházelo jednoznačné interpretaci pojmu funkce jako pozitivního důsledku lidských aktivit.
Dysfunkce
Pojem dysfunkce byl zaveden R.K. Mertonem jako označení negativních důsledků vědomých lidských činností pro určitý sociální systém a jeho sociální strukturu. Tyto negativní důsledky mohou mít charakter jak záměrný, tak nevědomý. Merton a další autoři poukázali na to, že většina sociálních činností a institucí má dysfunkcionální důsledky, které jsou většinou ovšem nezamýšlené.
Určité části systému mohou být v eufunkcionálním vztahu k jedné skupině subsystémů a v dysfunkcionálním vztahu k jiné nebo se také jejich vztah může měnit v průběhu času.
Funkce latentní
Funkce latentní se dá definovat jako nezamýšlený, neočekávaný a proto nepředvídaný a často nepředvídatelný důsledek určitých vědomých lidských činností. Nezamýšleného důsledku a jeho fenoménu se dotýká filozofie Aristotela, objevuje se i ve středověké filozofii, v zajímavé ekologické souvislosti u Engelse, v Durkheimově sociologii atd. Do vědecké sociologické terminologie jej zavedl až Robert K. Merton. Lidé podle tzv. „zdravého rozumu“ kupují věci proto, aby uspokojili určité potřeby, a kupují drahé věci proto, aby získali nejkvalitnější zboží, tedy, aby uspokojili svou potřebu nejlépe. Ve skutečnosti, jak doložil Veblen, lidé kupují drahé věci nikoliv proto, že jsou lepší, ale právě proto, že jsou drahé, neboť tím demonstrují svůj sociální status, aniž si však nutně tuto souvislost uvědomují.
Funkce manifestní
Funkce manifestní je zamýšleným, vědomým, případně veřejně prezentovaným předpokládaným důsledkem určitého lidského jednání. R.K. Merton tento pojem zavedl, aby bylo možno odložit záměrnou a nezáměrnou složku efektů lidských rozhodnutí, motivací, ale především činností. Funkce manifestní jsou zamýšlené důsledky těch činností, které si daná instituce, organizace, skupina či jedinec předsevzala vykonávat. Analýza manifestních funkcí je velice důležitá při zkoumání institucí a organizací, protože umožňuje zjistit rozpory mezi proklamovanými, skrytými a utajovanými cíli.