Sociologie
10.2 Profesionalizace sester
10.2 Profesionalizace sester
V dokumentech Světové zdravotnické organizace je neustále věnována pozornost problematice postavení sester v systému zdravotnické péče a ošetřovatelství. V těchto dokumentech se objevují požadavky na profesionalizaci sester. V České republice se užívají termíny „profesionální ošetřovatelství a ošetřování“. Ve většině dokumentů je dáno, že jednotlivá doporučení musí být přizpůsobena stavu a podmínkám a možnostem jednotlivých zemí.
Ze sociologického hlediska můžeme profesi nazvat povoláním. Pojem profese se vztahuje k pracovním rolím. Hlavním společným znakem pracovních rolí je omezený a regulovaný přístup k jejich výkonu. Např. sestrou se může stát jen ten, kdo úspěšně absolvoval dané studium.
Profese je charakterizována třemi základními znaky:
První znak je, že určitá skupina pracovníků vykonává relativně stálé činnosti v rámci dělby práce, které jsou společensky uznávané a k jejich výkonu má skupina kompetence.
Druhým znakem je, že tyto činnosti jsou zdrojem prostředků pro obživu pracovníků, kteří je vykonávají. Tímto znakem dochází k odlišnosti od zájmových, dobročinných činností.
Třetím znakem, který je podstatný je, že vydělené činnosti vyžadují určitou kvalifikační průpravu, která poskytuje potřebné znalosti a dovednosti k vykonávání určených činností v rámci odborné kompetence. Tato průprava musí mít společenskou formu a musí být legislativně upravena.
Další znaky profese jsou:
- Existence systematické teorie – opírá se o ní stránka výkonu profese. Osvojení profese vyžaduje zvládnutí teorie, jež je spjata s výkonem profese. Studium je legislativně upraveno, prováděno společensky uznávanou formou.
Pracovník jedné profese nemůže být nahrazen pracovníkem jiné profese.
- Profesní autorita – ovládání vědomostí a zručností. Je schopen určit priority pro klienta.
- Systém profesních asociací – má více funkcí, především pečuje o růst kvalifikace svých členů. Systémem je posilován monopol na odbornou kompetenci.
- Profesní etika – normuje vztahy odborníka vůči klientům, vztahy mezi kolegy v profesi. Obsahem je např. zákaz zneužívání vlivu nad klientem k prosazování vlastních zájmů, snižování autority kolegů apod.
Snaha o profesionalizaci je považována za legitimní a přirozenou. Nejdůležitějším prvkem profesionalizace ošetřovatelství je nástup „nového systému ošetřovatelství“ v 80. letech 20. století. Tento systém vychází ze změn ve způsobu vzdělávání sester.
Ve vyspělých státech byl zaveden radikálně změněný sylabus pro sestry, které žádají o státní registraci. Do konce 90. let 20. století bylo všechno vzdělávání sester přesunuto na univerzity. Například Freidson (1988) uvádí, že profesionalizace se stala jediným směrem, jimž se vydalo povolání ošetřovatelství.
Rozhodujícím kritériem profese tohoto autora je autonomie a dominance. Říká: „Představitelé uchazečských povolání včetně ošetřovatelství trvají na tom, že jejich povolání vyžaduje dlouhodobé vzdělání vedoucí k získání speciálních dovedností, včetně abstraktních znalostí a teorie, je často produktem záměrné akce těch, kdo chtějí dokázat, že jejich povolání je profesí a mělo by tudíž dostat autonomii“ (FREIDSIN, 1988, s. 79-80).
Jako problém ošetřovatelství vidí to, že začalo příliš zjevně organizovat své vzdělání se záměrem získat vyšší postavení ve společnosti. Ošetřovatelství zvýšilo svůj status jako povolání a stále v tom pokračuje. Pokus sester o autonomii a dominanci je neustále ovlivňován tlakem poskytovat ekonomicky efektivní zdravotnické služby s vyšším obratem pacientů. V důsledku rozvoje medicíny většina pacientů nestráví v nemocnici dlouhou dobu jen z toho důvodu, aby byly uplatněny principy nového ošetřovatelství. Uspokojování biologických, psychických, sociálních a duchovních potřeb pacientů je problematické, pokud je pacient v nemocnici pár hodin. Během této krátké doby nemusí být možné zjištění potřeb pacientů.
Freidson (1988) tvrdí, že ošetřovatelství nemůže být nikdy nic jiného než jakási poloprofese (semiprofession), neboť vědomostní základna ošetřovatelství je v kompetenci lékařského modelu.
Lékaři jsou odpovědni za stanovení diagnózy, terapii, rozhodování o délce pobytu v nemocnici, a proto mají velký vliv na ošetřovatelskou praxi. Podle různých autorů je ošetřovatelství podřízenou profesí. Profese lékařů je nadále silná a naproti tomu ošetřovatelství představuje relativně bezmocnou profesi.
Následkem celostátního a globálního vývoje podléhají všechny profese změnám.
Profese ošetřovatelství v boji o autonomii naráží na profesi lékařů. Dotýká se zájmů a kompetencí lékařů a vzbuzuje protitlak. Nešťastným řešením by bylo, kdyby v hledání postavení sester docházelo ke konfrontacím, kde výsledkem je jeden vítěz a druhý poražený. Nutná je dohoda spolupráce, prospěch pro všechny strany.
Sestra v České republice splňuje všechny uvedené znaky profese. Povolání sestry je tedy profesí a její hlavní činnost – ošetřování – je také profesionální.
Problémem u nás není samotná profesionalizace, ale úroveň, které nyní dosahuje.
Důležité je kladení otázky, zda je adekvátně ošetřena úloha a postavení sestry ve stávající legislativě (v zákonech, vyhláškách, směrnicích). Dále je důležité, jaké má sestra podmínky pro efektivní výkon svých profesionálních úloh, do jaké míry kooperují profese a pacienti respektují její odbornou kompetenci, jaké postoje má veřejnost k profesi sestry, jaká prestiž se sestrám připisuje a řada dalších otázek. Na předcházející otázky nelze dát jednoznačné odpovědi proto, že celý zdravotnický systém se nachází v procesu hlubokých změn.
„Sociologické teorie, týkající se rozhodujících funkcí role sester v současné etapě vývoje, se proto stávají součástí vzdělání sester a podmiňují kvalitu jejich výkonu v léčebné péči.“ (BARTLOVÁ, 2005, s. 135).
Jde o sociologické poznatky, které pomáhají sestrám pochopit a rozpoznat:
- hodnoty a postoje jednotlivců, rodin, s nimiž pracuje, a které učí provádět změny v jejich postojích a hodnotách
- dynamiku sociálního systému sestra – lékař – pacient, specifičnost její role tak, aby dokázala spolupracovat v tomto systému k dosažení péče, která podporuje pozitivní zdraví ve všech skupinách, kde péče probíhá,
- zdravotní potřeby jednotlivce i rodiny v populaci mimo terapeutické ústavy tak, aby vyřešila pomocí svých dovedností jejich problémy, navedla na jiné zdravotní profesionály, aby dokázala vysvětlit potřeby ostatnímu zdravotnickému personálu,
- obecné i kulturně specifické kompetence, aby byla sestra schopna pochopit hodnoty fungující v rámci prostředí dané osoby, zejména ty, které mohou ovlivňovat, jakým způsobem tato osoba chápe zdraví a nemoc a také její očekávání, poskytovat citlivou péči o nemocného,
- vlastní roli a normy pro její jednání a chování,
- možnosti a zdroje společnosti k udržení a k ochraně zdraví, aby využívala příležitosti, aby podněcovala v rámci svých možností k účelnému
a ekonomicky efektivnímu poskytování zdrojů atd.
a ekonomicky efektivnímu poskytování zdrojů atd.
Sociologická teorie se stává jedním z důležitých článků v objasňování, ale i v realizaci současných změn v roli sestry.
Sociologická teorie je důležitá součást odborné výchovy a profilu sestry, ale i jako teorie, pomocí které jsou zkoumány pracovní podmínky sester, konflikty mezi sestrami a pacientem, mezi sestrami a lékařem navzájem. Také nabízí možnost zkoumání organizace činností sester, prestiže tohoto povolání a mnoho dalších sociologických problémů spjatých s transformačním procesem, který probíhá v našem zdravotnictví.