Sociologie
2.2 Předmět, vývoj a teoretická východiska
2.2 Předmět, vývoj a teoretická východiska
Sociologie medicíny je jedna z nejmladších sociologických subdisciplín. Často se setkáváme s různými pojmy například sociologie medicíny, sociologie zdravotnictví, sociologie zdraví, nemoci, medicínská sociologie. Všechny tyto termíny vymezují jeden obecný, základní záměr zkoumat spojitosti mezi různými oblastmi a také problémy medicíny a sociologie.
„Sociologie medicíny je vědecká disciplína, která užívá teorie a metody empirické sociologie za účelem rozboru fenoménů „zdraví“ a „nemoc“, stejně jako k analýze vztahů „zdravotnické zařízení“ a „zdravotnické povolání“ ve vzájemné interakci s pacientem.“(Bartlová, 2005)
Cílem je porozumět, jak působí sociální vliv na vznik a průběh nemoci, na zdraví a jaké jsou důsledky na jedince, ale i na celou společnost.
Na řešení problému prevence, rozpoznávaní nemocí, chování pacientů, vyváženost lékařské péče, se podílejí svými poznatky a řešeními také i odborné disciplíny. Jsou to psychosomatika, lékařská psychologie, preventivní medicína, epidemiologie aj.
V sociologii medicíny jde o snahu porozumět sociálnímu jednání lidí. Pojem sociální jednání obsahuje 3 různé roviny (Siegrist, 1988, s. 6):
1) faktor společenského uspořádání upevňujícího sociální pořádky:
- sociální jednání v organizacích (např. činnost v nemocnicích)
- sociální jednání jako výraz sociální role určitého povolání (např. působení lékaře
2) faktory mezilidských vztahů:
- sociální jednání jako vyjádření společenské skutečnosti (např. vyloučení nemocného z normálních běžných vztahů)
- sociální jednání jako skupinový proces (např. sociální podpora ve skupině ve vztahovém poli)
3) faktor individuální připravenosti k jednání:
- (např. rozhodnutí k jednání, směrující k podpoře a upevnění zdraví).
Lékařské vědy představují soubor vysoce specializovaných oborů. Diferenciační proces v sociologii se teprve rozvíjí. Nutnost spolupráce obou oborů je nutná.
Americký sociolog Robert Straus v roce 1957 rozdělil lékařskou sociologii na dva okruhy:
I. Sociology of medicine
II. Sociology in medicine
I. Sociology of medicine
Zabývá se medicínou jako společenskou institucí. Je překládaná jako sociologie medicíny, sociologie zdravotnictví. Zkoumá zdravotnictví jako společenskou instituci,
jeho vztah ke společenské struktuře a jeho strukturu. Na otázky kladené sociologicky s využitím sociologických metod se snaží najít odpověď.
Rozdělení sociologie medicíny podle V. Tlustého (1968, s. 32-33):
1) sociologie zdravotnictví jako společenská instituce
- funkce zdravotnictví ve společnosti
- vztah zdravotnictví k organizaci a řízení společnosti
- vztah zdravotnictví k společenským institucím
- ekonomická funkce zdravotnictví
- organizace jednotlivých složek zdravotnictví
- využívání jednotlivých složek zdravotnictví
2) sociologie zdravotnického zařízení
- jeho organizace
- problémy řízení zdravotnických zařízení
- prestiž jednotlivých zdravotnických zařízení
- ekonomicko-sociologické problémy jednotlivých zdravotnických zařízení
- pracovní podmínky v konkrétních zdravotnických zařízeních
3) sociologie vnitřní struktury zdravotnických zařízení
- vztah ekonomie a struktury zdravotnického zařízení
- formy řízení a autorita uvnitř zdravotnického zařízení
- formy sdělování informací
- interpersonální vztahy uvnitř zdravotnického zařízení
4) sociologie výchovy zdravotnického personálu
- motivace volby povolání
- sociologické problémy vlastního studia
Pro lepší představu o obsahu sociologického bádání ve zdravotnickém zařízení jako jedné z nejdůležitějších částí sociologie zdravotnictví uvádí H. Schelsky tyto základní komplexy výzkumů (Schelsky, 1958, s. 48):
Provozně sociologická analýza – zabývá se sociálními vztahy mezi různými funkčními a odbornými skupinami navzájem i jejich vliv na pacienta.
Odborně sociologická analýza - objasňuje vzory chování a pracovní podmínky jednotlivých kvalifikačních skupin jako jsou lékaři, sestry, ostatní zdravotničtí pracovníci a administrativní aparát, jejich výběr, vzdělávání, a prestiž.
Pracovně sociologické hledisko - vliv moderní techniky a jejich aparatur na sociální a odborné chování těch, kteří s ní pracují.
Výzkum vzájemných účinků mezi nemocnicí a jejím prostředím – jde o dva komplexy problémů: o určení role nemocnice ve zdravotnictví a o vztah nemocnice k všeobecnému sociálnímu prostředí.
Z názoru Schelského si můžeme udělat představu o úkolech a obsahu sociologie.
II. Sociology in medicine
Zabývá se sociálními podmínkami vzniku onemocnění. Sociologii v medicíně můžeme rozdělit takto:
1) sociologické problémy civilizačních chorob
- sociologické otázky srdečních chorob
- sociologická problematika cévních chorob
- novotvary
- vliv životního stylu na utváření civilizačních chorob
- podíl stravy při vzniku těchto chorob
- sociální problematika pohlavních chorob
2) sociologická problematika tzv. návykových chorob
- sociální problémy alkoholizmu
- sociální otázky narkomanie
- sociologické podmínky vzniku lékové závislosti
- problémy kouření a jejich vztah k sociálním aspektům
3) sociologické otázky psychických onemocnění
- problém duševních chorob
- sociologické podmínky frustrace
- suicidia ze sociologického hlediska
4) sociologické problémy úrazů a chorob z povolání
Toto dělení je užitečné při pokusech vymezit a charakterizovat problematiku rychle a stručně.
Vymezení předmětu sociologie medicíny je složité, neboť souvisí s rozvojem disciplíny, existuje na rozhraní více vědních oborů. V posledních desetiletích si společenský význam této problematiky vynutil, aby se sociologie medicíny vyvíjela jako relativně samostatná akademická disciplína ve výukové a výzkumné činnosti.
Obor sociologie medicíny vznikl přirozeně s vývojem medicíny a péči o zdraví. Je uznávaným oborem, je zařazený do lékařského studia a tomu odpovídají teoretická řešení jednotlivých problémů.