Sociologie
10.5 Vztah sestra – pacient
10.5 Vztah sestra – pacient
Sestra je v období změn strážkyní zájmů pacientů. Tvoří spojovací článek zásadního významu, mají-li pokroky v ošetřovatelství, technice a medicíně vést ke zvýšení úrovně léčebné péče.
Sestra má s pacientem užší kontakt než lékař. Pomáhá pacientovi uspokojovat jeho základní biologické potřeby. Jakmile pacient cokoliv potřebuje, nejprve zavolá sestru. Sestra obstarává pacientova přání a potřeby, pacient je na ní často závislý. Supluje také společenské vztahy, je jediná v pravidelném styku s pacientem, zná možnosti pomoci a radí mu ze zkušeností. Má spojení s lékařem a zná lékařská nařízení.
Sestra umí hledat formy komunikace, aby byla schopná identifikovat potřeby pacienta. Sestra zaznamenává a rozlišuje, jak pacient přijímá terapeutickou funkci. Identifikuje shody a neshody mezi tím, co pacient říká a skutečností. Po zhodnocení shody a neshody poskytuje ošetřovatelskou pomoc tak, aby umožnila pacientovi dosažení nejvyšší možné úrovně osobního uspokojení. Zároveň mu pomáhá vyrovnat se s osobními situacemi, které jeho onemocnění provází. Sestra postupuje s vědomím, že pro pacienta je optimum úrovně péče spojené s jeho pocitem, že jde skutečně o něj.
Role pacienta je vždy spojená s konfliktními situacemi. V mnoha případech potíže nemocného vyplývají z rozkolu jednání – v jeho rolích. Před nemocí byl pacient zaměstnaný, podílel se na rozhodnutích a byl nezávislý. V roli pacienta nemůže plnit dřívější sociální role. Je v pozici podřízenosti. Sestra i lékař očekávají, že bude plnit novou roli bez problémů. Přijetí nové role není jednoduché a bez problémů. Sestra musí pacienta v jednání v roli pacienta neustále vést a ovlivňovat.
Častý problém v oblasti vztahu sestra – pacient, je problém realizace vlastní role sestry ve vztahu k pacientovi.
Pacienti si stěžují, že postrádají zájem sestry o sebe, o svoje problémy, o nepříliš humánní přístup k pacientům, který někdy vede k porušení právních norem. Sestry často nevyužívají možnost navázaní kontaktu s pacientem, nemají snahu mu porozumět. V takových případech sestra neplní svou roli ve vztahu k pacientovi. Problémy spočívají v rozdílech mezi normativně a odborně stanovenou rolí a její realizaci v praxi.
Výzkumem bylo zjištěno, že sestry vycházely z toho, jak moc je pacient na základě svých potřeb ruší a jak moc potřebuje individuální péči.
O „dobrých“ pacientech se vyjadřovaly: pacient je milý, vlídný, je vděčný, je klidný, vyrovnaný, neruší. „Špatné“ pacienty charakterizovaly sestry: je to hrozný člověk, choulostivý, myslí si, že má sestru jen pro sebe. Neoblíbeni pacienti byli takový, kteří mnoho kritizují, mají lékařské znalosti, chtějí se prosadit.
Všechny výzkumy ukazují, že složitý sociální systém – zjednodušeně zobrazen schématem lékař - sestra – pacient má řadu funkčních problémů. Má-li systém fungovat, musí vést i k jednotnému cíli. Mezi členy systému musí být harmonické vztahy a každý člen se má cítit dobře jak sám, tak ve skupině.
Jde o vnější funkci směřující k cíli, která je nazývána funkcí instrumentální, a o funkci vnitřní na udržení vzájemných vztahů a motivační rovnováhy u jedinců, tj. funkci expresivní.
Sestra provádí funkci expresivní, tj. ty které jsou spojeny s vytvářením terapeutického prostředí, duševní podporou a pochopením pacienta. Expresivní funkce má velký význam pro integraci sociálního systému, jehož je pacient nedílnou součástí, pro ucelení výsledků léčebných činností.
Terapeutické prostředí zahrnuje: vhodně působící fyzické, nehlučné a klidné prostředí a příjemné sociální klima. Je důležité, aby pacient chápal, že sestra zná jeho potřeby a cítí s ním. Důležitá je duševní podpora a akceptování pacienta. Nejdůležitější je přítomnost ve správné chvíli, v trpělivosti vyslechnout pacienta a poradit mu. Sestra neustále pomáhá pacientovi přizpůsobit se. Pro emocionální blaho pacienta je potřebné vytvořit: příjemné fyzické a psychické prostředí, pečovat o pacienta.
Součástí role sestry je znát terapeutickou funkci své expresivní role.
Sestra má být schopná posoudit efekt svého chování vůči pacientovi a nebýt „falešně“ expresivní. Sestra může pečovat o pacienta jako o osobu a podporovat ho a zároveň udržovat schopnost posuzovat efektivitu svého chování.
Sestra slouží jako prostředník mezi lékařem a pacientem. Udržuje přirozený postoj k pacientovi i k lékaři.
Vztah sestra – pacient – lékař má být harmonický integrovaný. Sestra dělá tento celek operativním, plní funkci prostředníka mezi lékařem a pacientem, je interpretem lékaře a jeho činností ve vztahu k nemocnému, zaměřuje své úsilí na získávání pacienta ke spolupráci s ošetřujícím lékařem.
V sociologických úvahách o povolání sestry nejde jenom o jedince provádějícího určité činnosti určitým způsobem, ale i o to, jakou roli hraje v sociálním systému lékař – sestra - pacient.