Sociologie
1.9 Vybrané základní sociologické pojmy
1.9 Vybrané základní sociologické pojmy
Anomie
- stav, kdy přestávají platit zákony. Kritický stav společnosti charakterizovaný nejasností, nejistotou, absencí pravidel a norem, jimiž se má řídit chování členů společnosti. Pojem uvedl do sociologie E. Durkheim, aby jim označil potenciální neregulovatelnost vývoje moderní společnosti. Anomie znamená problematičnost cílů a norem jednání, jednak absenci sociálních vazeb mezi jednajícími.
Autorita
- moc, jejíž projevy jsou akceptovány těmi, jichž se týkají. Každá moc má potřebu ospravedlnit svoji existenci. Autorita je taková moc, které se to podařilo. Akceptovat autoritu znamená dobrovolně se zdržet přezkušování toho, co je dáno k ověření, co platí. Autorita vždy znamená oprávněnost přikazovat, regulovat, určovat a řídit. Tato oprávněnost však může být ustanovena a chápána různými způsoby:
- autorita může být uznána proto, že je nemyslitelné v ní nevěřit
- autorita může být založená dohodou či smlouvou zúčastněných
- každá autorita může být považována za mystifikaci, která kryje skutečnou moc
Ve všech případech však platí, že autorita, která by se pevně neopírala o moc, je lehce zpochybnitelná a v delší perspektivě stěží udržitelná.
Demografie
- řecké slovo demos – lid, grafie – popisovat, vědní obor zabývající se reprodukcí lidské populace nebo demografickou reprodukci. Předmětem demografie jsou tzv. populační jevy jako narození, manželství, úmrtnost, migrace a faktory s nimi spojené. Pojem poprvé uvedl A. Guilard v roce 1855.
Demografická struktura
- v širším smyslu skladba obyvatelstva podle všech jeho zjištěných charakteristik, v užším smyslu v demografii jde o složení populace. Konkrétně jde o podíl, proporcionalita mužů a žen a jednotlivých, různým způsobem vymezených věkových skupin dané populace. V sociologii se demografická struktura popisuje znaky, které se nějakým způsobem vztahují k reprodukci obyvatelstva: kromě podílu mužů a žen, zastoupení věkových skupin podílem ženatých, svobodných a ovdovělých lidí.
Emigrace
- z lat. emigrate – stěhovat se, vystěhovat se. Přestěhování do jiného města, trvale nebo dočasně. Impulzem jednorázových rozsáhlých emigrací může být prudký hospodářský pokles v některých krajinách, případně hladomor jako důsledek klimatizačního výkyvu, nebo válka. Početné migrace se stávají problémem pro imigrační a emigrační země, první ztrácejí velký podíl nejnadanějších částí obyvatel - intelektuální odliv mozků, v druhých se trvale drží komunity imigrantů – jazykově, etnicky a kulturně odlišných od původního obyvatelstva
Fluktuace
- lat. fluktuaci – vlnění, proudění a kolísání. Pojem užíváme pro vyjádření změn pracovního poměru v rámci podniků (odvětví, oblastí) způsobený odchodem a příchodem pracovníků. Úroveň fluktuace závisí na celkové situaci na trhu práce a na schopnosti podniku reagovat na potřeby a požadavky zaměstnavatele. Sociologicky je fluktuace jedna z forem pracovní mobility. Znamená změnu zaměstnavatele, zaměstnání nebo profese (povolání).
Formální organizace a neformální struktura
- pojmy, které v sociologii označují v moderní společnosti vazbu mezi cílem organizace a požadovanými formami jednání na jedné straně a potřebami jednotlivců uchovat si vlastní integritu v rámci složitých a vysoce formalizovaných organizačních struktur na druhé straně, např. E. Mayo ve svých výzkumech dokázal, že z hlediska výkonnosti jednotlivců mají často větší význam mezilidské vztahy na pracovišti než finanční odměna. Tyto vztahy, které jsou odlišné od vztahů v primárních skupinách, označil jako neformální vztahy.
Formální organizace je v dalších výzkumech vnímaná jako model organizace, která má stanovené základní cíle, programy, vnitřní strukturu, která je podřízená sledovanému cíli, pravidla styků a komunikace, systém odměn a trestů. Tento model je modifikovaný reálným životem, protože v reálném fungování organizace lidé vstupují do neformálních vztahů. Reálnou strukturu organizace proto vyjadřuje spojení „Formální organizace a neformální struktura“. Formální organizace nemůže uspokojit potřeby všech členů, není to ani jejím cílem. Také redukuje počet rolí jen na ty, které souvisí s cíli. Neformální struktury je však možné využit k optimalizaci chodu formální organizace.
Formální organizace
- formální skupiny vznikají pro cílevědomé profesionální cíle. V popředí je účelovost. Jsou to plánované sociální útvary na optimální splnění určitých úkolů. Důležitá je dělba práce a spolupráce. Jsou pevně definované pozice a zpravidla se vyhledávají lidé, kteří jsou schopni se začlenit do organizovaných programů.
Hodnotová neutrálnost
- poznání sociálního faktu musí být objektivní bez emocí a předsudků. Důležité je prostředí, které může determinovat respondenta. Znamená to – objektivně poznávat, ne hodnotit. Svoje přesvědčení musí sociolog kontrolovat, musí být objektivní, být nezaujatý.
Individualizace
- pojem, který se vysvětluje ve třech rovinách:
1. dává přednost jednotlivé lidské osobnosti před kolektivem.
2. klade důraz na vlastní práva jednotlivce jako nezbytnou podmínku svobody a umožňuje omezení moci státu a kolektivních orgánů.
3. jako filozofická koncepce, dle které je individuum cílem samo sebe a jeho posláním je seberealizace a sebe kultivace.
Instituce
- pod institucí rozumíme trvalý soubor kulturních vzorců a sociálních vztahů, které jsou organizované tak, že vytváří bázi pro dosahování sociálních cílů a úkolů.
Institucionalizace
- přenos pomocného vytváření norem v sociálním celku, který předpokládá splnění 3 podmínek:
1. Mnoho členů, kteří normy přijímají a realizují.
2. Větší počet členů přijímá sociální normy.
3. Sociální normy jsou sankcionované a závazné pro všechny členy sociálního celku
Integrace
(sloučení, semknutí) je proces, který je vytvářený celistvostí, úplností, sjednocením dílčích funkcí (částí) v komplexní celek. Integrace je sociální proces spojení a sjednocení sociálních jevů v komplexní celek. Moderní sociologie zdůrazňuje v integračním procesu význam orientace na společné hodnoty v sociálním celku, realizovaný podílením se na společných příkazech a zákazech chování a hodnot.
Internalizace
- nevědomý, neuvědomovaný proces osvojování hodnotového a normativního systému dané společnosti. Většinou probíhá v dětství v rodině, ale i v dospělosti. Jedinec si musí osvojovat nové normy a přizpůsobovat se změněnému hodnotovému systému. Jedinec normu přijme za svou, norma se stává součástí jeho vlastní osobnosti. Jedinec proto automaticky jedná v souladu se sociálním očekáváním daného společenstva a nepociťuje působení sociální normy jako vnitřní tlak.
Kultura
- pěstování, vzdělání, jedna z centrálních společenských věd, rozvoj.
Činnosti, objevované ve výsledcích fyzické a duševní práce. Pojem byl původně spojován s obděláváním půdy. Podle Tylova je kultura nebo civilizace sloučený celek, který zahrnuje vedení, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, které si člověk osvojil jako člen společnosti.
Kulturní kapitál
- zvláštní forma získaných předpokladů jedince nebo skupiny k dosažení určitého sociálního statutu. Od 70. let je kulturní kapitál jedním z klíčových pojmů analýzy úkolů systému vzdělávání v sociální reprodukci. Jednotlivci i skupiny podle P.F. Bordury svým jednáním usilují o začlenění do společenské vrstvy zajímající se o privilegované postavení. Tato vrstva se vyznačuje specifickými kulturními rysy, vkusem, stylem.
Legitimizace
- uznání práva na výkon moci, uplatnění aktivity. Legitimita je připisována jedinci nebo skupině.
Legitimizmus
- pojem týkající se mocenských vztahů ve společnosti se vyskytuje více v politické a právní oblasti.
Legalita
- konformní způsob jednání podle platných zákonů.
Makrosociologie
- soustřeďuje se na zkoumání nadindividuálních jevů života společnosti, např. velkých skupin, kultury, sociální struktury. Zabývá se studiem velkých společenských útvarů – společnost, národ, stát, které spočívají na institucionalizovaných normách a nezávislých na bezprostředních vztazích, jejich členů, studiem vztahů mezi společenskými celky a poznáváním zákonitostí procesů probíhajících v těchto celcích.
Mikrosociologie
- sociologická úroveň, která se soustředí na zkoumání každodenního chování, činností a sociálních interakcí jedinců v malých skupinách.
Mikrosociologický přístup ke zkoumání je založený hlavně na studiu významu a další charakter ovlivňující sociální chování jednotlivců, průběh jejich vzájemného působení a ostatních sociálních činností. Zkoumá ty interakce, které probíhají tváří v tvář. Zabývá se studiem menších sociálních útvarů, jejichž existence je závislá na bezprostředních přímých sociálních vztazích mezi jejich členy.
Metodologie sociálních věd
- nauka o metodách, resp. teorie metod, zkoumání sociálního jedince – nauka o metodách sociálního zkoumání, která se zabývá jejich systematizací, verifikací, standardizací a také převzetí modifikací metod z jiných, příbuzných vědních oborů. Pro metodologii sociálních věd je nejdůležitější kritický postoj, který se týká řady obecných metodologických principu např. ideál objektivity. Metody objektivitu zaručit nemohou, záleží na jejich výběru, způsobu aplikace. Specifickým nástrojem sociálních věd je metodologický výzkum. V praxi se volí metody dostupné, jednoduché, levné a také obvyklé, běžné. Někdy je metodologie sociálních věd chápaná jako jazyk vědy, tvořený pojmy a teoriemi.
Moderní společnost
- společnost jako produkt radikálních změn, ke kterým došlo v oblasti ekonomiky, mocenských vztahů, sociálního uspořádání, stylu života i výkladu světa v zemích západní Evropy, severní Ameriky od počátku novověku. Klíčovou úlohu v těchto zemích sehrála generalizace trhu, která se stala regulátorem chodu, nejen celé ekonomiky ale postupně celé společnosti.
Mortalita
- úmrtnost, je opakem natality.
Natalita
- porodnost – míra porodnosti, hrubá míra porodnosti je daná poměrem celkového počtu narozených v přepočtu na délku jednoho roku v daném období k střednímu stavu obyvatel v roce. Obvykle je konečný podíl násobený 1000 a udává tak míru porodů na 1000 obyvatel a je opakem mortality.
Neformální skupina
- formální a neformální dělení zavedl Bernard Nefor. Skupina je obyčejně menší a primárně slouží k uspokojování emocionálních potřeb, jako jsou potřeby uznání a úcty, souhlasu okolí. V rámci formálních velkých skupin se těžko realizují individuální potřeby. Základním prvkem je emocionální vazba spolupatřičnosti.
Osobnost
- soubor trvalých vlastností jednotlivce působící na jeho jednání, soubor vyrůstající z biologických psychologických vlastností a vyplývající z vlivu kultury a ze struktury společnosti, ve které byl jedinec vychovaný.
Populace
- z lat. populus - lid, obyvatelstvo, veřejnost. Souhrn jedinců určitého druhu žijících a reprodukujících se na vymezeném území. Vztahuje se prakticky na všechny biologické druhy. Dnešní lidská populace zpravidla vznikla v důsledku migrace a míchání původních populací. Populace je definovaná ve vztahu ke zkoumání jedince tj. osobě, určitému území, lokalitě obyvatel, příp. jiným charakteristikám – jako pohlaví, rodinný stav, socioprofesní znaky, právní, ekonomické apod. Otázkou populace se zabývá demografie.
Primární referenční skupina
Lidé mají některé univerzální rysy, které jsou historicky konstantní. Soubor těchto znaků tvoří lidskou přirozenost. Univerzálnost znaků je daná univerzálností socializačního procesu, ve kterém se získává základní hodnotový systém. Základní ideou je, že člověk porovnána svou vlastní situaci se situací ostatních.
Riziková společnost
- pojem zavedl Ulrich Beck. Ve společnosti jsou rizika a nebezpečí externalizovaná a bagatelizovaná. Modernizace a pokrok technologií vede k rozchodu světa individuí s přirozeným světem lidí.
Rolové očekávání
- očekávaný způsob chování vázáný na určitý sociální status. Sociologie zde vychází z banální zkušenosti, která říká, že většina lidí dělá to, co se od nich očekává. Na oplátku očekávají, že druzí se zachovají stejně. Toto respektování očekávání je základem fungování jedinců, sociálních rolí. Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité sociální pozice.
Rolový konflikt
- vysvětluje se ve vztahu mezi různými nositeli většinou rozdílných rolí, nebo ve vztahu jednotlivého nositele k určeným rolím. Konflikt mezi rolemi toho samého jedince (matka – manažerka) je řešený časovým nebo prostorovým oddělením jednotlivých rolí
Věda
- soustavná, kritická a metodická snaha o pravdivé a obecné poznání v určité vymezené oblasti skutečnosti
Ideologie
- propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí založená na formulování zájmů určité skupiny
Náboženství
- ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených skutečností, které jsou mimo dosah smyslové zkušenosti
Vědecké myšlení
- snaha pochopit a vysvětlit určitou problematiku, ochota vzdát se
mylných hypotéz
Filozofie
- soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje
Pravda
- shoda tvrzení se skutečností… každý může mít svou, jinou pravdu