Sociologie
8.1 Sociální problém - nezaměstnanost
8.1 Sociální problém - nezaměstnanost
V dnešní společnosti většina obyvatel žije klasickým spotřebním stylem života. Sociální dávky zaručují, že i přesto, že člověk nemá zaměstnání, bude mít kde bydlet a co jíst. Dávky však v nezaměstnanosti nezaručí, že si nezaměstnaný bude sám sebe vážit, neboť klasický spotřební styl života, který není možné v nezaměstnanosti dlouhodobě udržet, je vysokou laťkou a status nezaměstnaného je vnímán jako podřadný, méněcenný.
Sociální statut je obecně tvořen šesti základními ukazateli, které tvoří objektivní úroveň sociálního statusu, a to charakteristika povolání, prestiž povolání, podíl na moci, výše vzdělání, výše příjmu a životní styl.
Někdy je sociální statut nezaměstnaného vnímán jako určité stigma, které způsobuje to, že je nezaměstnaný okamžitě společností „zaškatulkován“, pokud se okolí dozví, že je jedinec bez práce.
Řada nezaměstnaných se snaží fakt, že přišli o práci, tajit. Navíc nezaměstnaný není jediný, kdo se bude muset smířit s nižším sociálním statusem. Pokles sociálního statusu vnímá celá rodina.
Nezaměstnanost a důsledky pro společnost
Velká část dlouhodobě nezaměstnaných má negativní důsledky nejen pro nezaměstnané, ale i pro celou společnost. Společnost vykazuje zvýšenou konzumaci drog, nikotinu a alkoholu, objevuje se vyšší výskyt nemocí a nezdravých sociálních jevů, stoupá spotřeba léků. Vznikají rasové a náboženské konflikty, ztrácí se úcta k autoritám, což může mít za následek krizi a následný rozklad společnosti.
Vlivem těchto negativních aspektů se společnost potýká s problémem zvyšující se kriminality.
Kriminalitu můžeme dělit jednak na latentní, která je skrytá, nezjištěná nebo neohlášená, a také na zjevnou, která je zjištěná a vyšetřovaná orgány činnými v trestním řízení. Indikátorem zjevné kriminality jsou policejní a soudní statistiky.
V České republice je zjevná kriminalita nižší než latentní, protože zjevná je dána ochotou postižených nahlásit trestný čin.
Dlouhodobá nezaměstnanost znamená negativní důsledky i z ekonomického hlediska. Státní rozpočet přichází o daně, které by lidé odváděli ze zaměstnání. Naopak rostou výdaje ze státního rozpočtu, které se vydávají na podporu v nezaměstnanosti, sociální dávky, příspěvky na děti, na bydlení a další dávky, rekvalifikační kurzy.
Nezaměstnanost a veřejnost
Na nezaměstnaného je vyvíjen tlak veřejnosti, aby nezaměstnaným nebyl dlouho a do té doby si plnil povinnosti, které jsou se statusem nezaměstnaného spojeny. Očekává se, že pokud není člověk trvale neschopný vykonávat práci (například je v invalidním důchodu) bude se snažit, aby se zapojil co nejdříve opět do pracovního procesu. Pokud je nezaměstnaným člověk delší dobu, veřejnost ho může začít podezřívat, že je líný nebo neschopný.
Od nezaměstnaného se očekává, že bude hledat nové zaměstnání. V některých regionech je však nezaměstnanost tak vysoká, že rizikové skupiny nezaměstnaných, jakými jsou mladí pracovníci do 30 let, příslušníci etnických menšin, ženy, méně kvalifikovaní a starší pracovníci, jsou z trhu práce mnohdy vyloučeni. U těchto skupin lidí je pochopitelné, že po několika odmítnutích ze strany zaměstnavatelů rezignují a smíří se s údělem dlouhodobě nezaměstnaného. To ovšem nebývá akceptováno veřejností. Ta naopak chce, aby nezaměstnaný vzal jakoukoliv práci (byť méně atraktivní, za menší plat, za horších platových podmínek), než aby nepracoval a pobíral podporu a dávky, které jsou placeny z kapes daňových poplatníků. Důvodem tohoto smýšlení je určitá obrana zaměstnané většiny, která může mít za následek, že nezaměstnané vnímá jako podřadné a méněcenné, což se může i fatálně projevit na fyzickém a psychickém zdraví nezaměstnaného.
Nezaměstnanost a její dopady na jedince a rodinu
Díky fungování sociálního státu zajišťujícímu finanční podporu zaručující minimální příjem má nezaměstnanost na společnost menší existenční dopad než ve 30. letech, kdy být nezaměstnaný se rovnalo životnímu ohrožení a i tak nízký životní standard klesl po ztrátě zaměstnání až na čtvrtinu výchozího stavu. Tato lepší situace je způsobena nejen finanční podporou státu, ale i obecně vyšším životním standardem obyvatelstva, kdy úspory a majetek umožňují lepší překlenutí doby nezaměstnanosti, dále zrovnoprávněním a participaci žen na pracovním trhu, kdy rodina není závislá pouze na jediném příjmu a také díky mnoha programům pro vytváření pracovních míst nebo podporujících nově vytvořená pracovní místa či programům rekvalifikace.
Nezaměstnanost je i v dnešní době velkým problémem s četnými negativními dopady na nezaměstnané jedince a jejich rodiny. Dopady nezaměstnanosti se logicky prohlubují s délkou doby bez zaměstnání.
V současné době lze říci, že se dlouhodobá nezaměstnanost značně rozšířila a situace v určitých regionech se stává sociálně-politickým problémem. Průměrná délka jednotlivých případů dlouhodobé nezaměstnanosti roste a obecně se dá říci, že čím déle jsou lidé bez zaměstnání, tím je pro ně nalezení nové práce problematičtější a naděje na změnu situace klesá. S prodlužováním doby shánění práce navíc klesá i motivace nezaměstnaného.
Finanční dopady nezaměstnanosti
Finanční dopady se prohlubují s růstem počtu osob, které byly na příjmu nezaměstnaného závislé – s rostoucí velikostí rodiny se zvyšuje i materiální chudnutí nezaměstnaných. Je zde patrná i nepřímá zátěž, kterou finanční obavy vyvolávají – logickou reakcí na nejistotu jsou často úsporná opatření v rodinném rozpočtu. Jako první z něj bývají vyškrtnuty, nebo silně omezeny, aktivity volného času.
Pokud byly tyto aktivity pravidelnou součástí životního stylu, může jejich nedostatek vyvolat nepříjemné pocity.
Nutnost vyjít z podpory v nezaměstnanosti nebo ze sociální podpory představuje velké snížení životní úrovně. Tento dopad je zmírněn, pokud je doba nezaměstnanosti, ovlivňující chod rodiny, krátká nebo má rodina dostatečnou finanční rezervu na překlenutí tohoto nepříjemného období. Lze říci, že čím déle zůstává člověk nezaměstnaný, tím je finanční situace jeho i jeho rodiny horší.
Dopady nezaměstnanosti na rodinu a rodinné vztahy
Člověk, který má již vlastní rodinu, ztratil práci a novou nemůže delší dobu najít, nepociťuje následky nezaměstnanosti sám, ale jeho ztráta zaměstnání se úzce dotýká také jeho rodiny. Nezaměstnanost zasahuje nejen partnery či rodiče, ale i děti, širší příbuzenské vztahy a také nepříznivě působí také na zdraví. „Sociální opora ze strany rodiny, zejména životního partnera, patří mezi důležité faktory, které pomáhají zvládnout tuto zátěžovou situaci. Dlouhodobě nezaměstnaný člen rodiny ovlivní rodinné soužití. Protože tato situace prověřuje kvalitu rodinných vztahů, lépe ji zvládají lidé, kteří se mají o koho opřít, kteří mají možnost otevřeně o své situaci hovořit se svými blízkými, a to bez výčitek a bez planého litování“. (Buchtová, 2002)
I přesto, že je opora a solidarita rodiny k nezaměstnanému pozitivní, nejsou negativní dopady (zvláště dlouhodobé) nezaměstnanosti na rodinu nijak zanedbatelné. Jak již bylo uvedeno, tato situace totiž téměř vždy ovlivní rodinné soužití a v rodině může docházet k narušení denních a rodinných zvyklostí, kdy dochází ke změnám v postavení nezaměstnaného jedince v rodinném systému, může vést ke ztrátě jeho statusu a autority.
Rodina se v období nezaměstnanosti může stát útočištěm, ale stejně hrozí, že ztráta zaměstnání naruší nebo zcela rozbije rodinné vztahy.