Studijni_opory

4.1 Soběstačnost a sebepéče

4.1 Soběstačnost a sebepéče
 
 
Soběstačnost a nesoběstačnost:
- soběstačnost se definuje jako schopnost jedince uspokojit své potřeby vlastními silami. Vyjadřuje samostatnost při vykonávání denních aktivit (ADL),
- ATL (Aktivitäten des Täglichen Lebens),
- je to míra samostatnosti popř. participace člověka při vykonávání denních aktivit,
- nesoběstačnost jako neschopnost nebo závislost jedince při vykonávání denních aktivit.
 
Sebepéče:
- sebepéče je samostatné vykonávání denních aktivit,
- self-care: prováděna nemocným, prováděna laickou osobou, osobní péče bez technické pomoci.
 
Míra soběstačnosti závisí:
- na ontogenetickém vývoji,
- na úrovni intelektu,
- na zdravotním stavu,
- na prostředí (úprava),
- na momentálním stavu (dočasné indisopozice),
- míra soběstačnosti může mít aktuálně i potencionálně sníženou schopnost, mění se, může se týkat jen některých aktivit.
 
Hodnocení a klasifikace úrovní sebepéče
- zhodnocení celkové úrovně sebepéče je součástí aktivit sestry,
- zdroje - pozorování, samotný pacient, jeho blízcí, dokumentace, spolupacienti,
- klasifikací funkční úrovně pacienta je nutné podporovat jeho nezávislost,
- problematika soběstačnosti je zahrnuta v diagnózách NANDA - Porucha soběstačnosti.
 
Soběstačnost rozumíme míru samostatnosti popř. participace člověka při vykonávání denních aktivit.
Úroveň sebepéče hodnotí sestry v lůžkových zdravotnických i sociálních zařízeních, sestry v primární péči, v agenturách domácí péče. Při přijmu v rámci ošetřovatelské anamnézy. Shromážděné informace je třeba vyhodnotit a interpretovat tak, aby bylo možno stanovit míru soběstačnosti nemocného popř. dosažitelnost laické péče a potřebu ošetřovatelských činností.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše