Studijni_opory
22.7 Ošetřovatelský proces u pacienta s výplachem žaludku
22.7 Ošetřovatelský proces u pacienta s výplachem žaludku
Ošetřovatelský postup při výplachu žaludku
Výplach žaludku je zákrok, který se klasicky provádí u otrav nejrůznějšími látkami. Nejde zrovna o nejpříjemnější zážitek, někdy však může pomoc zachránit život. Je nicméně nutné si připustit, že výplach žaludku má i svá omezení a nese s sebou i jistá rizika.
Výplach žaludku se v našich podmínkách nejčastěji provádí u otrav alkoholem a u otrav houbami, lze ho však provést i u otrav jinými sloučeninami. Důležitým faktorem je čas. Čím dříve po požití látky se výplach žaludku provede, tím méně jedu se vstřebá z trávicího traktu do krve. Rychlost vstřebávání se liší látka od látky. Alkohol se například vstřebává velmi rychle, naopak houby mohou v žaludku zůstat bez natrávení a vstřebání i po několik hodin.
Princip zákroku je v podstatě jednoduchý. Pacientovi se dutinou ústní (či přes dutinu nosní) zasune přes jícen do žaludku hadička a touto hadičkou se odsaje část obsahu žaludku, kterou odešleme na toxikologické (případně i jiná) vyšetření. Poté hadičkou do žaludku aplikujeme několik set mililitrů vlažného fyziologického roztoku a odsajeme. Tento postup aplikace-odsátí provedeme několikrát, dokud neodsáváme již jen čirou čistou tekutinu. Celý zákrok zakončíme aplikací živočišného uhlí rozpuštěného ve vodě do žaludku. Živočišné uhlí je látka s velkým povrchem a umí na sebe vázat řadu škodlivin, čímž sníží šanci na jejich vstřebání v dalších částech trávicího traktu (tj. ve střevech). Mnoho toxických sloučenin živočišné uhlí bohužel vázat neumí, nicméně jeho podáním se prakticky nikdy nic nezkazí.
Rizika: Velkým rizikem je nebezpečí, že otrávený člověk se sníženým stupněm vědomí a poruchou polykacího reflexu během odsávání část žaludečního obsahu vdechne – v takovém případě hrozí vznik nebezpečné formy zápalu plic. Proto by se u osob s poruchou vědomí měla nejprve provést intubace. Znamená to, že se jim do dýchacích cest zasune trubice a utěsní speciální manžetou. Tím se dýchací trubice oddělí od trávicího traktu a při odsávání se tak zabrání náhodnému vdechnutí tekutiny.
Ošetřovatelský proces při odběru žaludečního obsahu a při výplachu žaludku
a) Posouzení
Posouzení, které bude sestra provádět, by mělo obsahovat informace:
- předchozí zkušenosti pacienta s výplachem žaludku,
- znalosti pacienta o provádění vyšetření,
- o přijatých potravinách – druh, množství nebo okolnosti týkající se případné otravy, které můžeme podat doprovázející osoba,
- o celkovém stavu pacienta – vědomí, zornice, barva kůže, reflexy atd.,
- o stavu dutiny ústní (umělý chrup).
Ošetřovatelské problémy pacienta:
Při jednorázovém odběru žaludečního obsahu se může objevit problém deficitu informací týkajících se provedení odběru, výplachu.
b) Ošetřovatelské diagnózy:
- Nedostatečné znalosti (00126)
c) Cíle, očekávané výsledky:
Pacient zná důvody, pro které se mu tento výkon provádí, souhlasí s výkonem a aktivně spolupracuje.
d) Intervence - aktivity sestry:
Sestra se při provádění tohoto ošetřovatelského výkonu řídí standardním způsobem odběru, který je ve zdravotnickém zařízení používán. Tento výkon se provádí obvykle jako výkonu akutní. Po ověření ordinace a získání informací od pacienta se jedná o následující aktivity.
Příprava pacienta:
V rámci přípravy a dle aktuální situace informovat pacienta o postupu při výplachu žaludku a objasnit mu možnosti jeho spolupráce:
Příprava pomůcek:
Sterilní Kussmaulova sonda (pro snazší zavedení se doporučuje zchladit sondu v ledničce po dobu 20-30 minut). Seňoransovo čerpadlo, ústní lopatky, 2 emitní misky, buničitá vata, 2 gumové zástěry, sklenice s vodou, rukavice, 2 kbelíky – jeden s čistou vlažnou vodou, hadice a nálevka, ordinované antidotum (např. Carbosorb), odběrové nádobky – špičatky, velké emitní misky, resuscitační vozík pro případ první pomoci při komplikacích.
Zavedení sondy ústy:
Pacient je při vědomí, sedí, oblékneme jej do gumové zástěry, pokud má umělý chrup, odstraníme jej,
Pacient v bezvědomí leží na zádech. Sondu zavádí lékař a provádí i výplach žaludku po otevření úst pacient lopatkou stlačíme jazyk a zvlhčenou sondu vložíme za kořen jazyka a pak dále do trávicí trubice v délce asi 45-55 cm.
U pacienta v bezvědomí kontrolujeme správnost zavedení sondy do trávicí trubice ponořením konce sondy do sklenice s vodou. Případné unikání bublinek svědčí o zavedení do dýchacích cest.
Čerpání žaludečního obsahu:
Po umístění sondy do žaludku odčerpáme pomocí Seňoransova čerpadla žaludeční obsahu, kteří přelijeme do odběrové nádoby.
Výplach žaludku:
Na vývod sondy napojíme přes spojovací sklíčko gumovou hadičku s nálevkou a provádíme výplach žaludku.
Nálevku držíme pod úrovní žaludku a naléváme do ní vlažnou pitnou vodu s antidotem v množství 250-500 ml (do vody můžeme přidat jedlou sodu při otravě kyselinami nebo citronovou šťávu při otravě louhem).
Nádobu zvedneme nad úroveň žaludku a necháme tekutinu stéci do žaludku. Jakmile se začne tvořit vír, skloníme nálevku do prázdného kbelíku a necháme obsah vytéci. Postup opakujeme několikrát.
Ukončení odběru žaludečního obsahu:
sondu komprimovanou peánem pomalu vytahujeme za současného otvírání čtvercem buničité vaty, který držíme v druhé ruce,
pacientovi dáme vypláchnout ústa a uložíme jej na lůžko,
uklidíme pomůcky a zajistíme předání odebraného žaludečního obsahu do laboratoře.
e) Hodnocení
Záznam o provedeném výkonu zapíšeme do dokumentace pacienta včetně vzniklých komplikací a vizuálního hodnocení odčerpaného obsahu. Hodnocení v plánu péče představuje vyhodnocení ve vztahu ke stanovenému cíli a očekávaným výsledkům.
Výplach provádíme u pacienta buď ve stabilizované poloze na boku (nebo vsedě, kdy malé dítě drží sestra na klíně). Pacientovi zavedeme dostatečně silný katétr s centrálním otvorem.
Katétr zavádíme tak, že koncovou část zvlhčíme hydrosolubilním lubrikantem (v nouzi vodou), uchopíme ji mezi palec a ukazovák pravé ruky jako pero a zvolna zavedeme do žaludku (sonda by měla být zavedena přibližně do vzdálenosti shodné se vzdáleností mezi kořenem nosu a processus xiphoideus).
Po zavedení do žaludku obvykle ze sondy vytéká žaludeční obsah, pokud se tak nestane, aplikujeme do sondy malé množství vzduchu, přičemž fonendoskopem přiloženým nad epigastriem při správném zavedení sondy slyšíme jasné bublání. Na zavádění sondy do dýchacích cest pacient reaguje prudkým kašlem - sondu pak ihned vytáhneme.
Vlastní výplach provádíme aplikací fyziologického roztoku: 200 až 300 ml u dospělého a 10 ml/kg u dětí ohřátého na tělesnou teplotu (nemusí být sterilní), obsah následně aspirujeme zpět („čistou" vodu nepoužíváme pro riziko hyponatrémie).
Není vhodné překračovat doporučené objemy, neboť větší množství naráz aplikované tekutiny může kontraproduktivně akcelerovat pasáž žaludečního obsahu do duodena.
Není vhodné překračovat doporučené objemy, neboť větší množství naráz aplikované tekutiny může kontraproduktivně akcelerovat pasáž žaludečního obsahu do duodena.
První dávku výplašku posíláme na toxikologii, s výplachem pokračujeme dokud neaspirujeme čirou tekutinu. Snahou je, aby množství vypláchnuté tekutiny odpovídalo zhruba instilovanému množství. Na závěr do sondy aplikujeme carbo animalit.
Kontraindikace výplachu žaludku u pacienta
Absolutní kontraindikací pro výplach žaludku u pacienta je požití kyselin/louhů, saponátů, kerosenů atd.
Relativní kontraindikací je porucha vědomí pacienta; v takovém případě musí být pacient zajištěn k výplachu endotracheální intubací (invazivní zajištění dýchacích cest za pomoci endotracheálního tubusu a přímé laryngoskopie).
Význam: Hlavní význam výkonu spočívá v odstranění jedovaté látky z těla před tím, než se tato vstřebá do krve a způsobí otravu. Kromě toho se však po odsátí získá vzorek žaludečního obsahu, který může být toxikologicky prozkoumán. Takto může být otrava definitivně potvrzena, či vyvrácena. V případě otravy neznámou látkou ji lze v případě nutnosti z odebraného vzorku přesně identifikovat.
Toaleta dýchacích cest - odsávání
Toalety dýchacích cest je důležitá u pacientů, kteří nejsou schopni odkašlat a vykašlat sekret z dýchacích cest, s cílem snížení rizikových faktorů zabezpečením správně vykonávané činnosti.