Teorie_osetrovatelstvi

8.2 Pojem potřeby člověka

8.2 Pojem potřeby člověka
 
  
Pojem potřeby člověka
Potřeba se vymezuje jako stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, tj. stav jedince odchylující se od jeho životního minima. Potřeba pobízí k vyhledání určité podmínky nezbytné k životu, popřípadě vede k vyhýbání se určité podmínce, která je pro život nepříznivá. Je něčím, co lidská bytost nutně potřebuje pro svůj život a vývoj.

Prožívání nedostatku ovlivňuje veškerou psychickou činnost člověka- pozornost, myšlení, emoce, volní procesy,
a tím zcela zásadně vytváří vzorec chování jednotlivce.

Je to jednotka vnitřního s vnějším, s okolním světem. Lidské potřeby nejsou neměnné, vyvíjejí se a kultivují, na rozdíl od pudů a instinktů, které chápeme jako biologicky dané vnitřní síly neovlivnitelné zvenčí. Každý jedinec vyjadřuje
a uspokojuje potřeby svým způsobem, určitý druh motivovaného chování se projevuje u každého člověka jinak.

V průběhu života se potřeby jedince mění z hlediska kvantity i kvality.
Je důležité vědět, že všichni lidé mají společné potřeby, je stejně nutné si uvědomit, že tyto potřeby jsou uspokojovány nejrůznějšími způsoby života, z nichž si ani dva nejsou podobné.

- Potřeba výživy je společná všem lidem. Způsob uspokojení potřeby výživy nebude u všech lidí stejný.
- Potřebu odpočinku uspokojí někdo sportem, jiný člověk sledováním televize.
- Potřeba jistoty má svůj biologický základ u pudu sebezáchovy. Projevuje se v nebezpečí.
- Jistotu a bezpečí ztrácíme nejen při fyzickém ohrožení, ale také při psychickém či sociálním, např. při vážném
  konfliktu v rodině, při ztrátě zaměstnání.
 
Vrozené potřeby
- reagují  odpovídající podkorová centra, která jsou drážděna chemickými změnami v krvi.
 
Sekundární potřeby
- vznikly z primárních a to tak, že nějaká situace či prostředek, kterým bylo dosaženo primárního cíle, se asocioval s uspokojením, a pak oddělil jako samostatný cíl.

Za žádoucí způsoby považujeme ty, které neškodí nám, ani jiným, jsou ve shodě se sociálně-kulturními hodnotami individua a jsou uspokojovány v mezích zákona.
Naopak za nežádoucí způsoby pokládáme ty, které mají jednu nebo více z těchto charakteristik:
  • mohou škodit dané osobě nebo jiným,
  • nejsou ve shodě jejich sociálně- kulturními hodnotami,
  • nebo přesahují meze zákona.
 
Hodnoty a potřeby:
Hodnota je to, co se má člověk snažit, co stojí za to, aby se stalo předmětem chtění. Vyvíjí se z kontaktu s lidmi, s životním prostředím. Jsou významné a ovlivňuj zdraví, zdravotní stav.

Identifikace hodnotového systému pomáhá pacientovi:
  • najít nový smysluplný hodnotový systém,
  • získat náhled na zdraví či nemoc,
  • hledat adekvátní cíle a strategie,
  • plánovat ošetřovatelské postupy.

Význam hodnot pro existenci člověka:
  • hodnoty naznačují a integrují postoj k různým objektům,
  • uznání hodnoty je podmínkou vzniku emocí,
  • uznání hodnoty podmiňuje vznik motivace, hodnocení sebe samého ideální já.