Teorie_osetrovatelstvi
3.6 Potřeba standardního ošetřovatelského modelu
3.6 Potřeba standardního ošetřovatelského modelu
Standardní model:
- umožní společný rámec zlepšující se komunikace, výuky, výzkumu,
- podpoří rozvoj ošetřovatelské profese,
- zlepší pochopení role sestry.
Více rozdílných koncepčních modelů:
- podpoří rozvoj ošetřovatelství,
- umožní zkoumat jevy z různých pohledů různými způsoby,
- ošetřovatelská péče je u pacienta/klienta poskytována formou různých služeb a v různých zařízeních.
Představa rámcového modelu, který by z hlediska holistické ošetřovatelské péče vyhovoval všem (sestrám
v praxi, managementu, učitelům, studentům a výzkumu) začala v posledních desetiletích nabývat na důležitosti
a aktuálnosti.
v praxi, managementu, učitelům, studentům a výzkumu) začala v posledních desetiletích nabývat na důležitosti
a aktuálnosti.
- Z důvodu snižování nákladů a zajišťování kvality péče se řízení systémů péče o zdraví začalo realizovat na vědecké bázi, to představuje jejich určitou regulaci na základě stanovených pravidel.
- Jedním z nich jsou nástroje regulace, a tam patří vedle zákonných norem i standardizace jednotlivých prvků systémů.
- Právě systémový přístup a standardizace je v současné době aktuální prioritou i pro ošetřovatelství
a výzkum v této oblasti.
-
Standardní ošetřovatelský model nepředstavuje podrobně standardizovaný interpersonální přístup
k hodnocení nebo analýze a syntéze získaných informací, rovněž neznamená, že by profese měla mít podrobně standardizované pojetí cílů péče a interakcí sestra-pacient.
- Přestože různost a odlišnost je základní zásadou a právem, na konkrétní úrovni v praxi (z důvodu kvality) musí být určitá jednota.
- Při řízení praxe, která má vědecký základ (teorii a metodu) je právě určitá jednota velmi důležitá.
Ale, které teorie a model jsou ty správné?
- Každý klient/pacient si minimálně zaslouží, aby sestra adekvátně zhodnotila jeho zdravotní stav tak,
že na základě systematického postupu vytipuje jeho nejdůležitější aktuální nebo potenciální problémy, které je nutné řešit.
- Standardní (systematické) ošetřovatelské zhodnocení zdravotního stavu klienta/pacienta musí obsahovat takovou strukturu modelu, která je sestavena na základě velmi důkladného promyšlení všech souvislostí a důsledků. Navržená standardní struktura modelu musí být průběžně vyhodnocována všude, kde se používá.
Ošetřovatelská profese musí převzít odpovědnost za sestavení základů takového modelu, aby mohl být aplikován na zdravého i nemocného člověka.
Pak bude mít ošetřovatelská profese:
- jasně vymezené pole působnosti (kompetence a odpovědnost),
- bude schváleno její zaměření na tuto standardní strukturu klinického pozorování a hodnocení,
- pro učitele, studenty a sestry z praxe bude jasně vymezeno, jak je třeba rozvíjet odborné schopnosti a dovednosti
v hodnocení zdravotního stavu klienta/pacienta v ošetřovatelské diagnostice.
V 90. létech se začal i v Evropě tento model akceptovat v různých modifikovaných podobách, jeden z nich pod názvem ENMDS.
