Verejne_zdravotnictvi

2.1.3 Národní zdravotní služba

2.1.3 Národní zdravotní služba

Národní zdravotní služba je zdravotnický systém, kdy je zdravotnictví financováno z daní, tj. prostřednictvím státního rozpočtu. Zdravotnictví je politicky determinováno – stát garantuje určitý balík služeb, vlastní většinu zdravotnických zařízení, zejména nemocnic. Jedná se o státní (centralizované) zdravotnictví. Mezi znaky patří hlavně dostupnost zdravotní péče a rovný přístup ke všem obyvatelům.

Modely národní zdravotnické služby

Podle existence (resp. neexistence) soukromého sektoru lze národní zdravotní službu rozdělit do dvou modelů:

Semaškův model

- neexistují soukromé zdravotní služby (dříve bývalý Sovětský svaz a bývalé země východního bloku, nyní Kuba)

Beveridgův model

Velká Británie, Kanada, Nový Zéland, Austrálie, Švédsko, Norsko, Finsko,

Dánsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Itálie aj.

- soukromé zdravotní služby existují, mají však doplňkový charakter, obvykle tvoří 15–20 % zdravotní péče, jejich podíl však roste, navíc lze uzavřít soukromé zdravotní pojištění

- určitá míra spoluúčasti existuje (léky, zubní péče, hospitalizační a ambulantní poplatky)

Výhody

- garance dostupnosti veškeré potřebné zdravotní péče státem

- rovnost v přístupu k péči

- všeobecná dostupnost základních služeb

- úspornost, nižší celkové náklady

- menší administrativní zatížení lékařů

- důležitý prvek národní ekonomiky, stát poskytuje zaměstnání zdravotnickým pracovníkům

Nevýhody

- dlouhé čekací doby na ambulantní specializované služby a drahé výkony

- omezená svobodná volba lékaře a zdravotnického zařízení

- různá úroveň nemocnic z hlediska komfortu pacientů