Verejne_zdravotnictvi
4.3 Zdravotnické programy WHO zaměřené na podporu veřejného zdraví realizované v České republice
4.3 Zdravotnické programy WHO zaměřené na podporu veřejného zdraví realizované v České republice
Životní prostředí je významnou determinantou zdraví. Pracovní prostředí je nedílnou součástí životního prostředí a také významně ovliňuje zdraví jednotlivce i veřejné zdraví. V ČR je dlouhodobě realizována řada komunitních projektů zaměřených na zlepšení životního a pracovního prostředí a životního stylu obyvatel.
Podnik podporující zdraví
V České republice je od roku 2005 každoročně hlavním hygienikem České republiky oficiálně vyhlašována soutěž o titul Podnik podporující zdraví. Na rozdíl od oblasti ochrany zdraví při práci, která je podrobně upravena legislativou České republiky, neexistují pro provádění podpory zdraví na pracovišti právní požadavky. Proto byl vybrán materiál Quality Criteria of Workplace Health Promotion Evropské sítě pro podporu zdraví na pracovišti a podniky usilují o získání tohoto prestižního titulu, který je výrazem kvalitní péče vedení podniku o zdraví pracujících daného podniku. Předmětem hodnocení je úroveň péče o zdraví zaměstnanců v organizaci a to jak povinná součást této péče daná legislativou České republiky, tak součást nadstavbová, což jsou opatření na podporu zdraví na pracovišti. Koordinátorem a garantem programu PPZ v České republice je Státní zdravotní ústav (SZÚ) se sídlem v Praze.
Škola podporující zdraví
Program Škola podporující zdraví je program Světové zdravotnické organizace, který je od roku 1991 k dispozici také školám v ČR. V současnosti je do tohoto projektu v ČR zapojeno více než 100 mateřských škol, přibližně stejný počet základních škol a několik škol středních, které vytvářejí dohromady tzv. Národní síť škol podporujících zdraví. Chránit a posilovat zdraví znamená pozitivně působit na všechny jeho složky. Důležitou roli přitom hraje životní styl jednotlivce i skupiny. Životní styl a chování, které zdraví podporují, je třeba vytvářet již v předškolním a školním věku dítěte, kdy se návyky a postoje upevňují nejtrvaleji. Nejsnáze se vytvářejí spontánně, přímou zkušeností dítěte, tzn. tím, že dítě kolem sebe vidí příklady zdravého chování a také tím, že žije ve zdravě utvářených životních podmínkách. Nejvýznamnějšími aktéry procesu podpory zdraví jsou rodiče a pedagogové. Proto je klíčovou institucí pro realizaci podpory zdraví právě škola. Cílem programu ŠPZ je rozvíjet životní kompetence každého žáka tak, aby úcta ke zdraví a schopnost chovat se odpovědně ke zdraví svému i druhých, patřily mezi jeho celoživotní priority. Klíčové životní kompetence jsou formulovány na úroveň dospělého člověka. Kompetencí člověka podporujícího zdraví se snaží dosahovat i pedagogové ŠPZ formami dalšího vzdělávání, výměnou zkušeností mezi pedagogy ŠPZ a vyhodnocováním svých pokroků. Celkovým stylem, který ŠPZ vede, jsou ovlivňováni rovněž rodiče žáků. Prostřednictvím svých učitelů a rodičů je každá ŠPZ přínosem pro výchovu ke zdraví a pro podporu zdraví i mezi populací dospělých lidí v obci. Program sdružuje školy, pro které zdraví neznamená jen nepřítomnost nemoci, ale vnímají jej jako výsledek vzájemně působících faktorů bio – psycho – sociálních, tzv. holistické pojetí zdraví, které odpovídá i pojetí WHO. Tyto faktory se školy snaží rozvinout pomocí respektu k přirozeným potřebám jednotlivce, podporou komunikace, spolupráce, důrazem na odpovědnost k vlastnímu zdraví a rozvíjením životních kompetencí všech členů školního společenství. Koordinátorem a garantem programu ŠPZ v České republice je Státní zdravotní ústav (SZÚ) se sídlem v Praze. Národní síť programu Škola podporující zdraví v ČR je zároveň jedním ze 43 členů evropské sítě Schools for Health in Europe (SHE), která má v Evropě tradici od roku 1992.
Zdravá města
V roce 1988 iniciovala Světová zdravotnická organizace mezinárodní Projekt Zdravé město (WHO Healthy Cities Project), ke kterému přizvala nejvýznamnější evropské metropole. Za dobu trvání projektu vzniklo v Evropě 1300 Zdravých měst ve 30 zemích. Po roce 1989 se myšlenky uvedeného projektu začaly realizovat i ve městech České republiky. V roce 1994 vytvořilo jedenáct aktivních měst asociaci s názvem Národní síť Zdravých měst České republiky (NSZM ČR). Od roku 2003 je asociace otevřena všem formám municipalit. Asociaci dnes tvoří více než 100 měst, obcí, mikroregionů a krajů. Národní síť Zdravých měst ČR je asociací aktivních místních samospráv, které se programově hlásí k principům udržitelného rozvoje, zapojují veřejnost do rozhodovacích procesů a podporují zdravý životní styl svých obyvatel. V souhrnu lze říci, že Zdravá města, obce a regiony se promyšleně snaží utvářet město (obec, region) jako kvalitní, zdravé, příjemné a udržitelné místo pro život, na základě dohody s místními obyvateli. Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí projekt Zdravá města mezi nejúspěšnější projekty.
Města přátelská seniorům
Projekt Světové zdravotnické organizace „Města přátelská seniorům“ („age-friendly cities“) vznikl v roce 2005 během světového kongresu gerontologie a geriatrie v Rio de Janeiru v Brazílii. Navázal mimo jiné na předchozí úspěšnou iniciativu Zdravá města, která se úspěšně realizuje také v České republice. Stárnutí populace a urbanizace jsou dva významné jevy formující 21. století. Současně s růstem podílu obyvatel žijících ve městech a velkoměstech se zvyšuje také podíl seniorů v nich. Rozvojové země stárnou mnohem rychleji než rozvinuté země. Do padesáti let bude více než 80 % seniorů žít v rozvojových zemích, zatímco v roce 2005 to bylo 60 %. V roce 2007 žila ve městech již více než polovina světové populace. Počet megapolí, tj. měst s více než 10 miliony obyvatel, se během 20. století zvýšil desetkrát z 2 na 20, a v roce 2005 v nich žilo 9 % světové městské populace. Do roku 2030 budou přibližně tři z pěti lidí žít ve městě, přičemž počet obyvatel měst v méně rozvinutých regionech světa bude téměř čtyřikrát vyšší než v rozvinutějších. Senioři v podpůrném a začleňujícím prostředí jsou pro rodiny, komunity a ekonomiky přínosem. Světová zdravotnická organizace (WHO) chápe aktivní stárnutí jako celoživotní proces formovaný různými faktory, které jednotlivě i ve vzájemné interakci přispívají ke zdraví, participaci a bezpečí ve vyšším věku. Cílem průvodce je v návaznosti na přístup WHO k aktivnímu stárnutí inspirovat města, aby se stala více přátelská seniorům a využila potenciál, který senioři pro společnost představují. Město přátelské seniorům podporuje aktivní stárnutí optimalizací příležitostí pro zdraví, participaci a bezpečí s cílem zlepšení kvality života. V praxi to znamená, že město přátelské seniorům přizpůsobuje místní životní prostředí i služby tak, aby byly přátelské a přístupné, začleňující a aktivizující pro starší generaci. Ptá se lidí, co potřebují a snaží se vycházet vstříc starším lidem s různými potřebami a schopnostmi.
Bezpečná komunita
Projekt Světové zdravotnické organizace, který přináší nejkomplexnější přístup k řešení prevence úrazovosti ve městech. Předpokládá vytvoření široké sítě spolupracovníků, kteří se z jakéhokoliv aspektu problematikou úrazů ve městě zabývají a systémový přístup k řešení úrazovosti všech skupin populace města. Účelem projektu je vypracovat preventivní program úrazovosti, zaměřený na všechny věkové kategorie a na základní životní prostředí (pracoviště, domov, doprava, sport, zábava). Zvláštní pozornost je věnována rizikovým skupinám (děti a staří lidé) a specifickým životním prostředím (např. cyklisté v dopravním provozu, bezpečnost dětských hřišť). Koordinačním centrem pro program WHO Safe Community (Bezpečná komunita) a certifikujícím centrem pro program WHO International Safe School (Mezinárodni bezpečná škola) je Centrum úrazové prevence při fakultní nemocnici v Motole.
Bezpečná škola
Úrazy jsou vážný zdravotně společenský problém. Nejen v české populaci jsou třetí příčinou úmrtí v pořadí za nemocemi krevního oběhu a novotvary. Avšak u dětí a mladých dospělých stojí úrazy na prvním místě příčin úmrtí. Většina úrazů se stává za stejných či podobných okolností, stejným skupinám osob. Obrana je tedy možná. Světová zdravotnická organizace si uvědomila nezbytnost široké koordinace prevence úrazů dětí a mládeže a vyhlásila kromě projektu Bezpečná komunita i odvozený projekt Bezpečná škola a Bezpečná mateřská škola. Program Mezinárodní bezpečná škola vznikl v roce 2001 jako součást projektu Světové zdravotnické organizace WHO Bezpečná komunita. V České republice je program Bezpečná škola pod záštitou Centra úrazové prevence. Projekt Bezpečná škola se zaměřuje dvěma směry, a to vytvořit ve škole a v okolí bezpečné životní prostředí a začlenit výchovu k bezpečí do praxe školy. Smyslem projektu je, aby se ve školách cíleně věnovalo prevenci úrazů, fyzického a psychického násilí a tak se vytvořilo příjemné psychosociální klima pro děti a také pro všechny ostatní členy školní komunity. V rámci projektu mohou školy například pořádat pravidelné akce k tématům jako je dopravní výchova, první pomoc, prevence šikany, atd. (celoškolní akce, nebo společné akce starších dětí s mladšími), spolupracovat se zřizovatelem na plánování údržby a investic v zájmu bezpečí (hřiště, tělocvičny, schodiště atd.), zařadit témata bezpečí do školního vzdělávacího programu nebo zmapovat rizika v okolí školy a vytvořit tzv. bezpečnou cestu do školy. Cílem projektu je zvýšit odolnost žáků vůči rizikovému chování a snížit nebezpečí a vlivy, které ohrožují zdravý sociální vývoj žáků. Také budovat u žáků pocit bezpečí ve škole a důvěry vůči pedagogům.
Škola přátelská dětem (program UNICEF)
Férová škola (program Ligy lidských práv, zaměřen na inkluzivní vzdělávání)
Nemocnice podporující zdraví (Zdravá nemocnice), program WHO