Vyziva_a_dietetika
3.3 Komplikace při aplikaci enterální výživy
3.3 Komplikace při aplikaci enterální výživy
Komplikace lze rozdělit do několika skupin. Různé příznaky se mohou překrývat a řadit do více skupin najednou.
1. Mechanické – vznikají vlivem prostředků, jimiž je enterální výživa realizována. Do této skupiny řadíme nemožnost zavedení sondy, chybné umístění sondy, ucpání či vytažení sondy, komplikace vyplývající ze zavedení sondy (poranění sliznice, krvácení, perforace hypopharyngu, jícnu, žaludku) či gastrostomie (krvácení, perforace jícnu, žaludku, poranění nitrobřišních struktur, nitrobřišní infekce). Dekubity, dráždění sliznice s krvácením, ulcerace až nekrózy představují problémy vznikající mechanickým tlakem zavedené sondy v celém jejím průběhu. Objevit se může obtékání gastrostomie, záněty kůže a břišní stěny kolem zavedeného gastrostomického katétru. Nezanedbatelná je také možnost aspirace, jejímž následkem může být rozvoj těžké aspirační bronchopneumonie až respiračního selhání.
2. Gastrointestinální – vykytují se nejčastěji. Mnohdy vyžadují dočasnou redukcí dávky, změnu režimu podávání či přechodné přerušení aplikace enterální výživy. Po zahájení podávání jsou u senzitivnějších nemocných popisovány dyspeptické potíže (nadýmání, nauzea, regurgitace, zvracení, křeče, bolesti břicha, zácpa, aj.). Tyto potíže pomůže zmírnit: změna typu přípravku, úprava časového harmonogramu, zařazení vlákniny do výživy nemocného a současné podávaní prokinetik (např. Cerucal, Degan). Až 20 % enterálně živených nemocných může trpět průjmem, i když ne vždy lze s jistotou konstatovat, že souvisí právě s podávanou výživou. Je nutné vyloučit infekční příčinu. Poté snižujeme dávku enterální výživy, zpomalíme rychlost podávání, nebo se pokusíme snížit osmolalitu přípravků naředěním fyziologickým roztokem. Nezbytné je vysazení léků urychlujících střevní pasáž. Po zvládnutí této komplikace je obvykle změněno schéma podávání enterální výživy, může dojít k obměně přípravků či zařazení enterální formule s vlákninou. K dalším komplikacím například řadíme: regurgitace žaludečního obsahu, laktózová intolerance, gastroezofageální reflux, krvácení do gastrointestinálního traktu.
3. Metabolické – komplikace mohou vzniknout při nesprávném dávkování a sledování. Zde převládají poruchy vodního a minerálového hospodářství, kolísání hladiny cukru v krvi, u diabetiku až dekompenzace diabetu. Méně často se můžeme setkat s komplikacemi dumping a refeeding syndrom.
Dumping syndrom – je vyznačován skupinou potíži, které souvisí s rychlým přesunem nezpracovaného obsahu žaludku do tenkého střeva. Nemocný jej může vnímat jako pocit křečí a tlaku v epigastriu s prekolapsovým stavem doprovázeným opocením a tachykardií, únavou a nauzeou. Tyto potíže se vyskytují nejčastěji u pacientů po chirurgických výkonech na žaludku, které vyřazují či poškozují funkci pylorického svěrače. Objevit se může i při aplikaci enterální výživy, pokud je podávána ve velkých bolusech přímo do tenkého střeva. Tento jev lze eliminovat medikamentózně (anticholinergika, beta-blokátory), kontinuálním podáváním výživy a snížením osmolality enterálního přípravků.
Refeeding syndrom (realimentační syndrom) – bývá pozorován u nemocných, kteří jsou podvyživení, a vlivem akutního onemocnění u nich převládá katabolický typ metabolismu, a zároveň je u nich zahájena aplikace výživy příliš rychle a agresivně. Organizmus s vyčerpanými zásobami mikronutrientů i makronutrientů a metabolismem redukovaným na úspornou úroveň není schopen zpracovat příliš velké množství výživy. Tento stav se projevuje zvýšenými nároky na respirační, oběhový i gastrointestinální systém a v těžkých případech může nemocného ohrozit na životě. Preventivně lze předcházet realimentačnímu syndromu postupným zatěžováním organizmu v rámci zvyšování energetického příjmu enterální výživy. Souběžně je ale nutné sledovat laboratorní a klinické projevy deficitu mikronutrientů i makronutrientů.
4. Infekční – většina enterálních přípravků je vhodným prostředím pro pomnožení mikroorganizmů a zvláště pro oslabené nemocné v prostředí intenzivní péče. U nemocných, kteří jsou enterálně živeni, je vyšší riziko infekčních komplikací v prostředí intenzivní péče než u nemocných na standardním oddělení. Malnutrice a imunologický deficit zvyšuje toto riziko. K těmto komplikacím patří například: průjem, infekce respiračního i trávicího systému, septický stav, lokální infekce v místě vpichu (PEG, PEJ).