Vyziva_a_dietetika
6.2 Mentální bulimie
6.2 Mentální bulimie
Mentální bulimie patří taktéž k psychogenním poruchám. Onemocnění postihuje především dívky a ženy ve věku 14 až 30 let, výjimečně se objeví i v pozdějším věku.
Prvotní příčiny a predisponující faktory jsou velmi podobné mentální anorexii. Pro mentální bulimii jsou charakteristické opakované záchvaty přejídání, spojené s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti, po nichž následuje uměle vyvolané zvracení. Pocit přejedení se je ale velmi relativní. Přes dramatický prožitek ztráty kontroly nad jídlem a přejedením je ze záznamů pacientů někdy zřejmé, že snědli jen o něco víc, než chtěli nebo než byli zvyklí jíst. Subjektivní pocit ztráty kontroly nad jídlem je proto významnějším znakem přejedení než zkonzumované množství jídla.
Pro stanovení diagnózy mentální bulimie je třeba vyloučit primární poruchu horní části trávicího traktu vedoucí ke zvracení a neurologickou poruchu. Při diagnostikování mentální bulimie je velmi důležité vyloučit jakékoliv somatické a psychické onemocnění. Nutkání k přejedení se a pocity ztráty kontroly nad sebou a jídlem se mohou také objevovat u pacientek s depresivními poruchami. Častá je také přítomnost bulimie při závislosti na alkoholu.
K určení diagnózy mentální bulimie je třeba především tří základních znaků:
1. Opakující se epizody přejídání. Z jídelních záznamů některých pacientek je zřejmé, že často snědí jen o něco víc, než by chtěly nebo než jsou zvyklé jíst. Navyklé, opakované zvracení však většinou vede ke konzumaci stále většího množství jídla.
2. Opakující se nepřiměřená nadměrná kontrola tělesné hmotnosti, což kromě vyvolaného zvracení, zneužívání projímadel a léků na odvodnění zahrnuje také opakující se hladovky a nadměrné cvičení. Pro diagnózu mentální bulimie tedy není nezbytné zvracení nebo užívání projímadel.
3. Přítomnost charakterizovaného a nadměrného zájmu o tělesný vzhled a tělesnou hmotnost. V závislosti na těchto hodnotách se pohybuje i sebehodnocení nemocného (KRCH, 2008, s. 22).
Diagnostická kritéria dle DSM-IV (americká národní klasifikace mentálních poruch):
1. Opakující se epizody záchvatového přejídání. Epizodu záchvatového přejídání (binge eating) charakterizuje:
- konzumace mnohem většího množství jídla během určitého souvislého časového úseku (například během dvou hodin), než by většina lidí dokázala sníst ve stejné době.
- pocit ztráty kontroly nad jídlem během této epizody (například pocit, že nemohu přestat nebo rozhodovat o tom, co a v jakém množství jím).
2. Opakované nepřiměřené kompenzační chování, jehož cílem je zabránit zvýšení hmotnosti, například vyvolané zvracení, zneužívání laxativ, diuretik nebo jiných léků, hladovky, cvičení v nadměrné míře.
3. Minimálně dvě epizody záchvatového přejídání týdně po dobu alespoň tří měsíců.
4. Sebehodnocení nepřiměřeně závislé na tvaru postavy a tělesné hmotnosti.
5. Porucha se nevyskytuje jen výhradně během epizod mentální anorexie (KRCH, 2005, s. 19).
Klinické příznaky
Objevují se takzvané „žravé epizody“. Dochází k destrukci jídelního chování. Jedná se mnohdy o ženy, které úspěšně zhubly, pak opět nabyly na tělesné hmotnosti, a proto trpí výčitkami a pocitem viny za tento stav. Zůstávají sexuálně aktivní. Objevuje se sklon k nadměrnému požívání alkoholu. Mají vyšší sebevražedné sklony. Bulimici často pocházejí z nestabilních a konfliktních rodin. Jedná se zpravidla o citově ochuzené a impulzivní osobnosti, které neumějí vyjádřit své negativní pocity. Při diagnostice zohledňujeme frekvenci žravých epizod. Po dobu tří měsíců se objevují dvě epizody týdně. Tyto epizody představují i jakousi zátěž ve financích, protože dochází ke konzumaci všeho, co je dostupné. V extrémních případech může dojít k prásknutí žaludku. Následují výčitky a vyvolané zvracení. V důsledku opakovaného zvracení kyseliny chlorovodíková způsobuje erozi zubní skloviny a zánět jícnu. Časté je zneužívání diuretik a laxantiv.
K dalším možným příznakům bulimie řadíme:
- deprese,
- pocity viny,
- strach, že nedokáže přestat jíst,
- strach jíst bez následujícího pročišťování nebo jiné kompenzace,
- strach, že ztratí sebeovládání, pokud jde o jídlo,
- odsuzování sebe sama po záchvatu přejídání,
- nepravidelná menstruace,
- neobvyklé výkyvy tělesné hmotnosti,
- oteklé slinné žlázy (tvář vypadá odule),
- bolesti v dutině břišní, nadýmání aj.
Následky spojené s mentální bulimií
Pro nemocné trpící bulimií je typická emoční labilita, depresivní prožívání se suicidálními sklony. Časté je sebepoškozování. Většina depresivních příznaků je spojena s obavami o postavu. Pocity sebelítosti, viny a rostoucí apatie vyúsťuje ve společenské problémy. To vše se promítá do vztahu mezi rodinnými příslušníky, kamarády a celém společenském okolí. Mentální bulimie může vést k mnoha zdravotním komplikacím. Opakovaným zvracením se do úst dostávají žaludeční kyseliny, které způsobují poškození chrupu. Dochází k různým poškozením v důsledku zvracení – zranění krku a jícnu způsobené prstem či předmětem, kterým se vyvolává zvracení. Může dojít ke spolknutí předmětu nebo prasknutí jícnu. Dochází k otoku slinných žláz, což vzbuzuje dojem oteklého obličeje.
Léčba
Zde se taktéž uplatňuje mezioborová spolupráce a psychoterapie. Pacienta je nutné monitorovat z hlediska dodržování redukčního režimu a působit na něho motivačně tím, že snížení hmotnosti těla zlepší jeho představy o svém vzhledu se současným snížením metabolických a orgánových komplikací obezity, které zhoršuji zdravotní stav. Usilujeme o změnu postoje k jídlu. Stravovací režim je postaven na třech denních jídlech. Pacienta učíme reagovat na vlastní negativní pocity. Podstatná je taktéž léčba depresivních stavů.
Tabulka 8 – srovnání mentální anorexie a mentální bulimie
Mentální anorexie |
Mentální bulimie | |
Pokles hmotnosti |
výrazný nebo zastavení váhového přírůstku u dětí |
mírný pokles nebo naopak zvýšení hmotnosti |
Amenorea |
60-100 %, podle poklesu hmotnosti a hormonální substituce |
10-30 % |
Navozené zvracení |
15-30 % |
75-90 % |
Sebekontrola |
vystupňovaná |
oslabená |
Jídelní chování |
pomalé jídelní tempo, malá sousta, vybíravost, nízký příjem tekutin |
spíše rychlejší jídelní tempo, větší sousta, obvykle velký příjem tekutin |
Počátek obtíží |
13-20 rok, výjimečně později |
14-30 rok, výjimečně dříve |
Pohlaví nemocných ženy: muži |
(10-15):1 |
20:1 |
Výskyt v rizikové populaci (ženy 15-30 let) |
0,5-0,8 % |
2,5-6 % |
Deprese |
10-60 % |
20-90 % |
Užívání alkoholu |
výjimečně |
často |
Významné zlepšení |
20-75 % |
60-85 % |
Náhled chorobnosti |
minimální, vzrůstá s rostoucími obtížemi |
zvýrazněný v případě přejídání, nízký v případě diet |
Motivace k léčbě |
z donucení obtížemi nebo okolím |
snaha zbavit se přejídání, někdy snaha zhubnout |
Zdroj: Krch, 2008, s. 23