Vyziva_a_dietetika

3 Enterální výživa

3 Enterální výživa
 
 

3.4 Testovací otázky

3_Enterální_výživa

 
Perorální příjem stravy z různých důvodů mnohdy nezajistí dostatek přísunu živin nebo energie pro pacienta. V těchto případech může plně uspokojit potřeby pacienta enterální, parenterální nebo kombinovaná výživa. Důvodem zahájení nutriční podpory je neschopnost nemocného přijímat potravu po dobu delší než tři dny nebo porušení nutričního stavu již před vznikem onemocnění či začátkem léčby. Jednoduché rozhodovací schéma tzv. algoritmus rozhodování výživy nám nastiňuje řešení konkrétní výživové situace. Algoritmus má dva rozcestníky, co se týká perorálního příjmu. Buď klient může přijímat per os, nebo nemůže přijímat nic per os. V dalších větvích je popisováno, zda je tento příjem dostatečný či nikoli a jaká je funkčnost gastrointestinálního traktu. V posledním větvení nabízí možnosti příjmu výživy.
 
Obrázek 2 – algoritmus rozhodování výživy
 
 
Zdroj: Grofová, 2007, s. 12
 
Enterální výživa je podávání farmaceuticky připravených směsí živin (tuky, cukry bílkoviny, ionty, stopové prvky, vitaminy, vláknina) do gastrointestinálního traktu za účelem udržení dobrého stavu výživy a vnitřního prostředí nebo zlepšení již porušeného nutričního stavu. Podmínkou je zachovaná funkce gastrointestinálního traktu z hlediska trávení a resorpce živin. Pod pojmem enterální výživa máme na mysli perorální příjem tekuté výživné směsi, nebo její podávání sondou či různými vývody (stomiemi) přímo do některé části gastrointenstinálního traktu. Aplikace enterální výživy má být zahájena co nejdříve, nejpozději do 24 hodin od přijetí pacienta, pokud je to možné. Enterální výživu lze využít jednak v nutriční péči a jednak v nutriční léčbě. Nutriční péče je definovaná jako udržení stávajícího nutričního stavu enterální výživou. Týká se zejména pacientů s poruchou polykání a poruchou příjmu potravy – stavy po cévní mozkové příhodě, vigilní kóma, demence, Parkinsonova choroba, vrozené vývojové vady apod. Naopak pod pojmem nutriční léčba rozumíme podávání přípravků enterální výživy za účelem zlepšení nutričního stavu a zároveň z důvodu pozitivního ovlivnění průběhu nemoci. Vzhledem k tomu, že se jedná o přirozenou cestu podávání výživy, dáváme jí přednost před parenterální výživou, pokud je trávicí trakt schopen podané živiny využívat. Enterální výživu můžeme rozdělit na totální, kdy se živiny přijímají jen ve formě přípravků enterální výživy, nebo parciální (doplňková), kdy se živiny podávají částečně enterální a částečně perorální nebo parenterální cestou.
 
Význam enterální výživy
- přirozená cesta přívodu živin,
- zachovaná funkce střeva,
- umožňuje přívod živin buňkám střevní sliznice - enterocytům,
- je prevencí vzniku atrofie střevní sliznice,
- udržuje fyziologickou střevní mikroflóru a bariérovou funkci střeva,
- stimuluje střevní motilitu a sekreci gastrointestinálních hormonů,
- zajišťuje částečný nebo celkový energetický příjem,
- je vhodná pro domácí péči,
- má méně komplikací než parenterální výživa,
- je levnější než parenterální výživa.
 
Indikace enterální výživy
Enterální výživa je indikována u pacientů, u kterých se předpokládá, že nebudou schopní plně přijímat stravu per orálně během tří dnů a u pacientů se skutečnou nebo hrozící malnutricí, jejichž trávicí trakt je funkční. Specifické indikace můžeme rozdělit na gastroenterologické, neurologické a neurochirurgické, stomatologické, otorinolaryngologické, onkologické, gerontologické, psychiatrické, indikace u dětí a malnutrice z jiných příčin například akutní stavy, předoperační stavy, pacienti vyžadující umělou plicní ventilaci.
 
Indikace gastroenterologická
- akutní pankreatitida po zvládnutí šokového stavu,
- chronická pankreatitida,
- celiakie a její komplikace,
- cystická fibróza,
- Crohnova choroba,
- stenóza jícnu,
- těžký průjem,
- syndrom krátkého střeva,
- tracheo-ezofageální píštěl,
- nádory trávicí trubice, pankreatu, jater.
 
Indikace neurologická a neurochirurgická
- poruchy polykacího aktu různé etiologie,
- cévní mozkové příhody,
- vigilní kóma,
- poruchy vědomí,
- Alzheimerova choroba,
- senilní demence,
- Parkinsonova nemoc,
- epilepsie,
- polyneuropatie,
- myastenia gravis – myastenická krize.
 
Indikace stomatologická
- fraktura čelisti,
- tumory jazyka a dutiny ústní,
- ztrátová poranění obličeje.
 
Indikace otorinolaryngologická
- tumory hltanu a hrtanu,
- tumory štítné žlázy,
- stavy po ozáření krku.
 
Indikace onkologická
- nádory způsobující stenózu trávicí trubice,
- nádorová kachexie u dalších nádorů včetně leukemií.
 
Indikace gerontologická
- demence,
- malnutrice, kachexie,
- stavy po cévní mozkové příhodě.
 
Indikace psychiatrická
- demence,
- mentální anorexie,
- těžké endogenní i exogenní depresivní stavy.
 
Akutní stavy
- trauma,
- polytrauma,
- septický šok,
- popáleniny,
- poranění hlavy a krku s poškozením mozku či míchy,
 
Indikace u dětí
- dětská mozková obrna,
- cystická fibróza,
- nezralost.
 
Umělá plicní ventilace - invazivní zajištění dýchacích cest
- endotracheální kanyla,
- tracheostomie.
 
Kontraindikace enterální výživy
Stavy, kdy není možné aplikovat umělou výživu enterální cestou, lze rozdělit na absolutní a relativní. Zvláště v těžkých stavech, je potřeba nejprve stabilizovat stav nemocného natolik, aby byl organizmus schopen přijímat živiny a využít je. Proto je enterální výživa kontraindikována zejména při šokových stavech jakékoli etiologie. Při rozvaze o zahájení enterální výživy musíme respektovat její následující kontraindikace:
 
Absolutní kontraindikace
- akutní fáze onemocnění,
- šokové stavy,
- těžká hypoxie,
- náhlé příhody břišní (zejména ileózní),
- těžké poškození dutiny ústní,
- akutní krvácení do gastrointestinálního traktu,
- perforace gastrointestinálního traktu.
 
Relativní kontraindikace
- akutní pankreatitida,
- žaludeční atonie,
- těžký průjem,
- paralytický ileus,
- intolerance přípravků enterální výživy,
- etické aspekty.
 
Monitorování pacienta při podávání enterální výživy
Monitorování pacienta při podávání enterální výživy spočívá v pravidelném sledování hmotnosti, hodnocení tolerance zvolené dávky enterální výživy a v provádění biochemických vyšetření dle klinického stavu pacienta.
 
Monitoring pacientů zaměřujeme zejména na:
- kontrolu správné polohy zavedené sondy,
- klinický obraz pacienta (stav vědomí, tělesná teplota, krevní tlak, tepová frekvence, stav hydratace, otoky),
- nutriční subjektivní parametry (chuť, pocit hladu a nasycení, subjektivní hodnocení funkce zažívacího systému),
- antropometrické ukazatele (sledování tělesné hmotnosti, případně týdenní měření obvodu paže na nedominantní končetině, kožní řasa),
- tolerance výživy,
- bilance tekutin,
- laboratorní ukazatele.
 
Laboratorní ukazatele nutričního stavu pacienta při podávání enterální výživy
Zhodnotit laboratorní nálezy a správně je interpretovat, dotvoří obraz nutričního stavu pacienta. Četnost kontrolních biochemických a rozsah dalších sledovaných parametrů závisí na klinickém stavu pacienta. Obvykle u stabilizovaných pacientů jsou krevní odběry prováděny následovně:
- prealbumin (nejvhodnější k posouzení efektivity, 1-2x týdně),
- albumin (1x týdně),
- transferin (záleží na stavu železa v plazmě),
- krevní obraz (1-2x denně), po stabilizaci zdravotního stavu (3x týdně),
- C-reaktivní protein (1-2x denně),
- glykémie (cca 1x denně),
- ionty (cca 1x denně),
- urea, kreatinin (1x denně),
- kalcium, fosfor, hořčík (1x denně),
- triaglyceroly (3x týdně),
- jaterní testy (3x týdně),
- bilirubin (1x týdně),
- celková bílkovina (1x týdně).
 
Rozdělení enterální výživy dle podané dávky
- doplňková EV – 300–600 kcal/den
- doplňková noční EV – 1000 kcal/den
- úplná EV – 2000–2500 kcal/den
 
Zahájení plné enterální výživy
K podávání plné enterální výživy je obvykle nutné zajistit vstup do trávicího traktu. Potřebné množství enterálního přípravku určíme podle výpočtu denní energetické potřeby pacienta. K určení energetické potřeby můžeme použít výpočet pomocí Harris-Benedictovy rovnice:
 
muži > BM [kcal] = 66,5 + 13,8 x hmotnost + 5,0 x výška - 6,8 x věk
ženy > BM [kcal] = 655 + 9,6 x hmotnost + 1,8 x výška - 4,7 x věk
                   legenda: BM - bazální metabolismus
nebo odhadem při znalosti energetické potřeby na kg/den. Tato potřeba byla stanovena kalorimetrickými studiemi na 30-35 kcal/kg/den (Dastych, 2012, s. 154). Ve výpočtu postupujeme následovně: u pacienta určíme ideální váhu
(výška v cm – 100) a tu násobíme 30-35 kcal. Způsoby zahájení enterální výživy podle vstupu do gastrointestinálního trakt ukazuje níže uvedená tabulka.
 
Tabulka 2 – zahájení enterální výživy
Den
Kontinuálně
Bolusově
1.
2.
3.
4.
5.
500 ml=25 ml/hod.
1000 ml=50 ml/hod.
1500 ml=75 ml/hod.
2000 ml=100 ml/hod.
125 ml/hod. (max. rychlost 175 ml/hod. po týdnu)
100 ml à 3 hod. 5× denně
200 ml à 3 hod. 5× denně
250 ml à 3 hod. 6× denně
300 ml à 3 hod. 6× denně
300-350 ml à 3 hod. 6× denně
Zdroj: Dastych, 2012, s. 154
 
Literatura:
BEŇO, I. Náuka o výžive. 2. vydání. Martin: Osveta, 2008. 146 s. ISBN 80-8063-126-3.
BRAUN, Enterální výživa. [online]. 2013. [cit. 2013. 29. 09.] Dostupné z: http://www.zelenahvezda.cz/file/datasheet/403.
Dastych, M. Enterální výživa v klinické praxi. In: Interní Medicína. 2012; 14(4): 152–156 s. ISSN 1212-7299.
GROFOVÁ, Z. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Praha: Grada Publishing, 2007. 237 s. ISBN 978-80-247-1868-2.
KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2007. 350 s. ISBN 978-80-247-1830-9.
KASTNEROVÁ, M. Poradce pro výživu. České Budějovice: Nová Forma, 2011. 377 s. ISBN 978-80-7453-177-4.
KOHOUT, P. et al. Základy klinické výživy. Praha: Forsapi, 2009. 113 s. ISBN 978-80-87250-05-1.
KŘEMEN, J. et al. Enterální a parenterální výživa. Praha: Mladá fronta, 2009. 139 s. ISBN 978-80-204-2070-1.
Loser, Ch. et al. ESPEN guidelines on artifi cial enteral nutrition – Percutaneous endoscopic gastrostomy (PEG). Clinical Nutrition. 2005; 24: 848–861.
SVAČINA, Š. et al. Klinická dietologie. Praha: Grada Publishing, 2008. 384 s. ISBN 978-80-247-2256-6.
URBÁNEK, L. et al. Klinická výživa v současné praxi. 2 upravené vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 97 s. ISBN 978-80-7013-525-9.
Výživa pro pacienty. [online] 2013 [cit. 2013. 29. 09.]. Dostupné z: http://www.vyzivapropacienty.cz/ Enteralni-pumpa-Abbott-FreeGo/1J-1s.article.aspx.
ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péči. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 542 s. ISBN 978-80-247-2844-5.
ZOUBKOVÁ, R. Ošetřovatelské postupy v intenzivní péči. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. 125 s. ISBN 978-80-7464-250-0.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše