Vyziva_a_dietetika
8 Dietetika
8 Dietetika
8.2 Testovací otázky
Dietetika je interdisciplinární aplikovaná věda využívající poznatky z oblasti léčení a propagace zdravého životního stylu. Zahrnuje nauku o sestavení diety, o podstatě jednotlivých pokrmů a o jejich přeměnách v těle, o stravovacích nárocích v průběhu životního cyklu. Zabývá se výživou osob v době zdraví i nemoci, výživou na základní úrovni i při odborných lékařských úkonech, vyžaduje, aby jednotlivci pochopili změny v dietách jako léčebný prvek.
Historie dietetiky a dietologie
Dalo by se říci, že dietetika provází lidstvo už od počátku existence. Už v Písmu svatém ve Starém zákoně lze najít kapitoly, které mají člověka jakýmsi způsobem usměrnit v konzumaci jídla. Určitou dietou byl také půst, používaný jako očistný prostředek v dobách před naším letopočtem. Staří Egypťané a Židé používali cíleně rozmanité potraviny při léčbě různých chorob. Hippokrates se zabýval nejen hladovkou a jejím přiměřeným použitím, ale také stravou málo vydatnou a jejími negativními vlivy na nemocného člověka. Arabský lékař Avicenna se rovněž ve svém díle zabývá léčbou pomocí výživy. Počátky vědecké dietetiky jsou datovány na přelomu 18. a 19. století, kdy jsou publikovány první poznatky o látkové výměně. V době slavných přednášek I. P. Pavlova o činnosti trávicích žláz probíhaly v Berlíně (1893) první kurzy pro lékaře, zaměřené na metabolismus a dietetiku. Z iniciativy M. Peznera byla v roce 1929 v Moskvě vybudována Klinika léčebné výživy. První polovina dvacátého století je obdobím rozmachu biochemie a fyziologie. Nové poznatky výrazně ovlivnily pokrok v dietetice, která se tak postavila na vědecký základ. V 50. s 60. letech 20. století se začíná používat termín dietologie, který lépe vystihuje vědecký ráz oboru. V té době se na celém světě zakládaly výzkumná pracoviště, dietologické kliniky a katedry. Pořádaly se mezinárodní konference a sjezdy, na kterých se porovnávají výsledky výzkumů a zkušenosti v oblasti výživy. Také česká dietetika má svou historii. Již v 16. století lékař Václav Payer ve svém spise o Karlových Varech kromě koupelí a pitných kůr vyzdvihuje výživu nemocných. V roce 1928 vyšla první česká příručka dietetiky Otokara Koseho. Jisté prvenství v Evropě zaujímá i založení pražské školy pro dietní sestry v roce 1934, jejímž iniciátorem byl lékař, profesor Bohumil Prusík.
Literatura:
GROFOVÁ, Z. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Praha: Grada Publishing, 2007. 237 s. ISBN 978-80-247-1868-2.
KUDLOVÁ, E. et al. Hygiena výživy a nutriční epidemiologie. Praha: Karolinum, 2009. 287 s. ISBN 978-80-246-1735-0.
KOHOUT, P. et al. Základy klinické výživy. Praha: Forsapi, 2009. 113 s. ISBN 978-80-872-5005-1.
KOMOŇOVÁ, A. Nové trendy v léčebné výživě – nutriční postupy při léčbě pacienta. In: Interní medicína. 2010, roč. 12, s 390-394. ISSN 1210-0404.
SATINSKÝ, I., KOVÁŘŮ, D. Výživa a dietetika. Opava: Slezská univerzita v Opavě – Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, 2008. 80 s. Operační program Rozvoj lidských zdrojů (studijní opora).
SVAČINA, Š. et al. Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční terapeuty. 2. upravené vydání. Praha: Triton, 2013. 331 s. ISBN 978-80-7387-699-8.
SVAČINA, Š. et al. Klinická dietologie. Praha: Grada Publishing, 2008. 384 s. ISBN 978-80-247-2256-6.
URBÁNEK, L. et al. Klinická výživa v současné praxi. 2 upravené vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 97 s. ISBN 978-80-7013-525-9.
ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péči. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 542 s. ISBN 978-80-247-2844-5.