Vyziva_a_dietetika
11.3 Ekologické zemědělství
11.3 Ekologické zemědělství
Ekologické zemědělství
Ekologické zemědělství je druh zemědělství, které dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením zákazů nebo omezení používaných látek a postupů, které zatěžuji životní prostředí, nebo zvyšují kontaminaci potravního řetězce. Dále dbá na etologické a fyziologické potřeby chovných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů. Ekologické zemědělství se v České republice setkalo s větším ohlasem teprve v nedávných letech, což bylo způsobeno charakterem zemědělské produkce, která u nás existovala v době před „Sametovou revolucí“. Zemědělci neměli zájem o půdu, zvířata a kvalitu potravin, které se produkovaly ve státních podnicích. Hlavní impulz přišel ze strany spotřebitelů. Lidé se stále více dozvídali o špatném zdravotním stavu populace ve srovnání se západoevropskými zeměmi. Postupně na konci 80. let začaly vycházet různé publikace se zaměřením na zdravou výživu, formovaly se skupiny propagující vegetariánský způsob života a tím pozvolna vzrostl zájem o „nechemizované“ potraviny, které nebyly na trhu dostupné. Spotřebitelé si začali uvědomovat potřebu ekologického pěstování rostlin a ekologického chovu zvířat. Základy ekologického zemědělství v ČR byly položeny samotnými zemědělci až v roce 1989, před revolucí. Jednalo se o skupinu agronomů z Moravy, vědeckých a odborných pracovníků, kteří v roce 1988 založili Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství, kterou zastřešovala Československá vědeckotechnická společnost. Této skupině byly poskytnuty kontakty, základní zkušenosti a literatura o ekologickém pěstování a chovu zvířat ze zahraničí. V roce 1989 byl vydán první Bulletin alternativního zemědělství, jež dodnes vydává s pozměněným názvem svaz PRO-BIO. Co se týče akademického prostředí, na vysokých školách zemědělských se otázce ekologického zemědělství v té době moc pozornost nevěnovala. V lednu 1990 se ekologické zemědělství dočkalo své realizace, kdy se konala velká mezinárodní konference ve Velké Bystřici u Olomouce s odbornou asistencí IFOAM (celosvětový svaz zastřešující hnutí ekologického zemědělství). Uspořádala ji odborná skupina Československé vědeckotechnické společnosti. Brzy poté se začali hlásit soukromí rolníci a zemědělské podniky se zájmem ekologicky hospodařit. Důležitou roli v té době sehrál tehdejší náměstek ministra zemědělství ČR pro privatizaci a alternativní zemědělství, který prosadil formální přijetí rámcové směrnice IFOAM s přidělením prvních dotací pro ekologicky hospodařící podniky. V roce 1990 vznikl svaz producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO v Šumperku a v průběhu následujícího roku vznikly další svazy – Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturviva Třebíč a Altervin Velké Bílovice. Na akademické půdě se od roku 1990 na Vysoké škole zemědělské v Praze a od 1991 na zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vyučuje původně v rámci postgraduálního studia obor ekologické zemědělství. V roce 1992 vznikl Spolek poradců a kontrolorů ekologického zemědělství a první zpracovatelská a obchodní organizace s biopotravinami v ČR PRO-BIO, s. r. o., Staré Město pod Sněžníkem. Rok 1993 znamenal další posun. Jednotlivé svazy ekologického zemědělství se ujednotily na společných směrnicích, které zastřešilo Ministerstvo zemědělství ČR, a rovněž na celostátní kontrole a certifikaci se zavedením národní známky „BIO“ označování biopotravin. V roce 1994 došlo ke sloučení svazů PRO-BIO, Naturvita a Altervin. V období 1994–1998 se ekologické zemědělství stabilizuje a rozvíjí se národní trh s biopotravinami. Následně se opětně zavádí dotace pro ekologické zemědělství. V roce 1999 svaz PRO-BIO, Epos (Spolek poradců a kontrolorů ekologického zemědělství v ČR) a Nadační fond FOA zakládají kontrolní organizace KEZ, o. p. s., která byla Ministerstvem zemědělství ČR pověřena kontrolní činností v ekologickém zemědělství. Rok 2000 je významný přijetím zákona o ekologickém zemědělství s účinností od 1. 1. 2001. V tomto roce Svaz PRO-BIO zakládá regionální skupiny svazu po celé ČR a poprvé se v supermarketech objevují biopotraviny. V roce 2001 se uskutečňuje první ročník Evropské letní akademie ekologického zemědělství (Bioakademie) v ČR. V roce 2003 je vyhlášen národní Akční plán rozvoje ekologického zemědělství v ČR na dalších 10 let. V současné době dochází k nárůstu v součtu osob podnikajících v ekologickém zemědělství, a to především díky počtu distributorů a prodejců bioproduktů a biopotravin. Jednou z možných příčin mohou být dotační pravidla EU, kdy se zemědělec musí zavázat k plnění podmínek na období pěti let. Rozvoj ekologického zemědělství by měl pokračovat rozšířením ploch orné půdy se zaměřením na rostlinnou produkci.
V roce 1962 založily organizace pro zemědělství a výživu (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) společný výbor FAO/WHO Codex Alimentarius. Úkolem kodexu FAO/WHO bylo připravovat normy, doporučení a směrnice zaměřené na ochranu zdraví spotřebitelů, na zajištění obchodní praxe a mezinárodního obchodu. Podle Směrnice pro ekologické potraviny je ekologické zemědělství holistický systém řízení produkce, jenž podporuje a zlepšuje zdravotní stav agrárního ekosystému, včetně biodiverzity, biologických cyklů, a biologické aktivity půdy. Ekologické zemědělství má ve společnosti dvě role. Je současně poskytovatelem veřejných statků (financovaných z veřejných prostředků) a přitom specifickou metodou výroby potravinářských produktů (podléhající pravidlům trhu).
Ekologické zemědělství je obhospodařování půdy bez používání chemických vstupů s nepříznivými dopady na zdraví lidí, zdraví hospodářských zvířat a na životní prostředí. Tento zemědělský produkční systém, který umožňuje produkovat vysoce kvalitní potraviny, je nedílnou součástí agrární politiky ČR. Rozvoj ekologického zemědělství pokročil za dvacet let obrovským směrem. Byla sjednocena evropská legislativa pro ekologické zemědělství a biopotraviny. Ekologické zemědělství přispívá k produkci biopotravin a k lepším životním podmínkám chovaných zvířat, k ochraně životního prostředí a ke zvýšení biodiverzity (biologická rozmanitost) prostředí. Ministerstvo zemědělství je garantem dodržování pravidel pro ekologické zemědělství, a to jak národní, tak evropské legislativy. Ministerstvo zemědělství administruje státní podporu pro ekologické zemědělce v rámci národních dotací a Programu rozvoje venkova. Aktivně se podílí na podpoře vzdělávání, marketingu a osvěty.