Vyzkum_v_osetrovatelstvi
6.2 Sběr dat
6.2 Sběr dat
Po přípravné fázi (tedy po formulaci problému, hypotéz, výběru populace a vzorku, pilotní studii, výběru techniky sběru dat, konstrukci nástrojů pro sběr dat, předvýzkumem a potřebných kroků pro organizační zajištění výzkumu) následuje samotný sběr dat.
V této kapitole se budeme podrobněji zabývat základními metodami sběru dat, tedy standardizovaným pozorováním, standardizovaným rozhovorem, dotazníkem a kvantitativní analýzou dat.
Standardizované pozorování je jasně formalizované. Předem je definován cíl pozorování, přesná lokalizace, časový harmonogram, soubor objektů/subjektů pozorování, pozorované jevy a případně i jejich očekávané projevy.
Veškeré zjišťované informace je nutné zaznamenávat do připraveného záznamového archu, na kterém jsou rozpracovány pozorovací kategorie.
Pozorovací kategorie jsou veškeré konkrétní oblasti, na které je pozorování zacíleno, např. frekvence určitých jevů, jejich časová identifikace.
Při konstrukci záznamového archu je nutné zohlednit veškeré operacionalizované znaky v souvislosti s formulovanými hypotézami (viz 6.1 Přípravná fáze) (REICHEL, 2009)
Příklad sledovaných kategorií, které je třeba přehledně rozepsat do záznamového archu pro standardizované pozorování, aby pro výzkumníka bylo jednoduché se v něm rychle orientovat (z tohoto důvodu je vhodné, aby si každý výzkumník vypracoval vlastní záznamový arch, který vyhovuje jeho požadavkům; je také vhodné před vlastním pozorováním provést předvýzkum a případně záznamový arch dle potřeby upravit):
a) Cíl standardizovaného pozorování – analýza práce se signalizačním zařízením na oddělení XY
b) Pozorované kategorie
1) četnost použití pacientské signalizace běhen denní a noční služby
2) číslo pokoje (např. z důvodu testování hypotézy, že pacienti ležící na pokojích umístěných blíže k sesterně/pracovně sester apod. používají signalizační zařízení častěji než pacienti ležící ve vzdálenějších pokojích)
3) čas počátku signalizace
4) čas odpovědi (zjištění důvodu využití signalizace pacientem nebo počátek případné intervence apod.) ošetřovatelského personálu
5) důvod využití signalizace pacientem; zde je třeba mít předem definované oblasti, jako např.:
- potřeba toalety
- žádost o pití
- bolest
- dokapání infúze
- potřeba podání nějakého předmětu
- potřeba změna polohy
- deficit informací
- jiné…
Tuto kategorii by bylo možné dále rozpracovat dle diagnóz/diagnostických jednotek nebo terapeutického výkonu apod.
V takovém případě je nutné mít připravený seznam diagnóz/diagnostických jednotek nebo terapeutických výkonů, jako např.
- diagnostické jednotky:
- zlomenina krčku stehenní kosti
- zlomenina jamky kyčelního kloubu
- zlomenina hlezenního kloubu
- zlomenina hlavice pažní kosti
- zlomenina obratle
- jiné…
- terapeutické výkony (zde je možné výzkum přímo zaměřit nebo rozšířit na určení indikace terapeutického výkonu, tedy pro jakou diagnózu/diagnostickou jednotku byl pacient přijat - opět by bylo třeba do záznamového archu rozepsat jednotlivé diagnózy/diagnostické jednotky):
- předoperační příprava při akutním příjmu pacienta
- předoperační příprava při plánovaném příjmu pacienta
- konzervativní léčba
- pooperační péče (např. rozdělena dle pooperačních dnů)
- jiné…
Při analýze dat je pak možné stanovit vztah mezi např. diagnostickou jednotkou a nejčastějším důvodem využití signalizačního zařízení apod.
6) četnost odpovědí na signalizaci dle profese zdravotnického pracovníka
- všeobecná sestra
- se středoškolským vzděláním
- s vyšší odbornou školou
- s vysokoškolským vzděláním
- zdravotnický asistent
- ošetřovatel/ka
- sanitář/ka
- jiné...
7) četnost potřeby intervence lékaře
- změna medikace
- podání informací
- jiné...
Rozhovor v kvantitativním výzkumu musí být standardizovaný, tedy vedený u všech respondentů stejně.
Rozhovor může probíhat osobním rozhovorem (tváří v tvář) tazatele a respondenta nebo formou telefonického interview.
Během rozhovoru tazatel zapisuje veškeré respondentovy odpovědi do předem připravovaného záznamového archu, který se dá připodobnit k dotazníku. Rozhovor tedy může probíhat jako výzkum pomocí dotazníku, který tazatel respondentovi „pouze“ zprostředkovává.
Dotazník patří nepopiratelně k nejrozšířenější metodě kvantitativního výzkumu.
Konstrukci dotazníku je třeba věnovat dostatek času a pozornosti.
Chybně vypracovaný dotazník může negativně ovlivnit získané informace a následně i výsledky výzkumu, které pak nemusí odpovídat stanoveným cílům.
Správně zkonstruovaný dotazník by měl splňovat tři hlavní požadavky:
1. účelově technické - otázky by měly být formulovány tak, aby respondent mohl co nejpřesněji odpovědět na to, co výzkumníka zajímá
2. psychologické – získat si respondentovu ochotu dotazník vyplnit; dotazník by měl u respondenta vzbuzovat dojem, že je jeho vyplnění snadné, příjemné a především smysluplné; formulace otázek v dotazníku by měly u respondenta vzbuzovat dojem bezpečí, tedy prostor pro pravdivé odpovědi
3. srozumitelnost - otázky by měly být formulovány tak, aby jim respondent rozuměl; veškeré instrukce k vyplňování by měly být formulovány stručně a jasně, aby respondenta zbytečně nezatěžovaly či nezdržovaly a aby bylo patrné, jak má při vyplňování postupovat
K tomu, aby byl respondent ochotný dotazník vyplnit a také aby dotazník byl pro respondenta srozumitelný, je třeba při konstrukci otázek, a obecně při tvorbě celého dotazníku, zohlednit následující aspekty:
a) celkový dojem dotazníku
Je žádoucí, aby dotazník působil na první pohled upraveně, protože tak může pozitivně ovlivnit respondenta (jeho ochotu dotazník vyplnit, věnovat vyplňování dotazníku dostatek času, udávat pravdivé odpovědi apod.)
Velice důležitá je první stránka. A to nejen její grafická úprava, ale jak již bylo uvedeno, především obsah úvodního textu.
Úvodní text má nejen „společenské“ důvody (oslovení respondentů, představení výzkumníka a vlastního výzkumu, poděkování apod.), ale měl by také:
- vzbudit zájem respondenta, vysvětlit cíl výzkumu a význam jeho odpovědí pro řešení praktického problému
- apelovat na spolupráci dotazovaného, zdůraznit smysl jím poskytnutých informací (výhodné je uvedení efektu či dopadu daného výzkumu na společnost, případně i osobní prospěch respondenta)
- přesvědčit/vysvětlit nutnost vyplnění celého dotazníku
- určit termín a způsob navrácení vyplněného dotazníku
- ujistit respondenta o zachování anonymity
- přiblížit čas potřebný k vyplnění dotazníku (doba potřebná pro vyplnění dotazníku by neměla přesáhnout 20 minut, vhodný počet otázek se pohybuje kolem rozmezí 25–50 otázek, ale vždy záleží na účelu a druhu výzkumu)
Příklad:
Vážená paní, vážený pane,
jmenuji se ….. a studuji .... .
V rámci své bakalářské práce provádím průzkum, jehož cílem je ….
Z tohoto důvodu bych Vás chtěl(a) požádat o vyplnění přiloženého dotazníku, které Vám zabere maximálně 15 minut.
Téma …. mě zaujalo, protože …./Toto téma je velice aktuální, protože …. /Získání nových informací přináší podklady pro zlepšení ošetřovatelské péče…. .
Dotazníky jsou zcela anonymní a získané odpovědi budou využity čistě pro účely vypracování mé bakalářské práce.
Vyplněný dotazník, prosím, vložte do přiložené obálky a vhoďte do krabice označené „výzkum“ u vchodu na oddělení.
Zpracované výsledky budou od července tohoto roku k dispozici pro respondenty na vyžádání na adrese …..@..... .
Děkuji za Vaši ochotu a čas
Jméno a podpis výzkumníka
Tento úvodní text spolu s dalšími instrukcemi může v případě osobní roznášky dotazníků chybět, protože veškeré informace pak poskytuje respondentům sám výzkumník.
Při formulaci úvodních informací pro respondenty je výhodné (je-li to možné) zaštítit daný výzkum nějakou autoritou, jako např. institucí (samozřejmě s jejím souhlasem). V případě ošetřovatelství se může jednat o nemocnici, kde výzkumník pracuje; vysokou školu, kde výzkumník studuje apod.
b) formulace jednotlivých otázek
Otázky musejí být stručné a jasné, tak aby jejich zodpovězení nevyžadovalo např. několikanásobné pročtení. Dále je třeba při volbě slov a celkové formulaci otázek zohledňovat populaci, pro niž je daný dotazník určen, tedy např. pro laickou veřejnost nevyužívat odborné termíny apod. (viz 4 Limity výzkumu)
V dotazníku určeném pro odborníky v určité oblasti je naopak vhodné zařadit obecně užívanou odbornou terminologii. V každém případě by se měl výzkumník vyhnout zařazení zkratek do svých otázek. Výjimku samozřejmě tvoří plošně užívané a společností uznávané zkratky (např. míry, váhy, apod.)
c) druhy otázek
Rozeznáváme několik základních druhů otázek:
- otevřené - nepředkládáme respondentovi žádné varianty odpovědí, může se tedy vyjádřit zcela svobodně a svými slovy.
1) volné - respondentovi je ponechána při formulaci jeho odpovědi absolutní volnost
2) asociační - respondent má uvést slovo, které si uvědomí jako první při reakci na uvedený pojem
3) projekční - respondent dokončuje předloženou nedokončenou větu, povídku, příběh, obrázek (předložený obrázek znázorňuje dialog dvou postav, přičemž úkolem respondenta je doplnit reakci jedné z postav) či tematický námět (na základě předloženého obrázku respondent vymýšlí příběh nebo popisuje, co se na obrázku děje, případně co by se mohlo stát)
Výhodou otevřených otázek je, že využívá respondentovy odpovědi k doplnění informací, které jsou relevantní ke zkoumané oblasti.
Naopak za nevýhodu lze do určité míry považovat určitou komplikaci v analýze dat, kdy tento druh otázek vyžaduje nejdříve kvalitativní analýzu (kódování) a následně pak analýzu kvantitativní (viz 6.3 Analýza dat)
Příklad:
Uveďte, jak si představujete, že by měl vypadat pracovní oděv všeobecné sestry: ……………………………………………………………………………………………….
……………………………………………………………………………………………….
- uzavřené – respondentovi předkládáme předem stanovené možnosti či varianty odpovědí na danou otázku, ze kterých si musí vybrat
Výhodou je zejména rychlé a snadné vyplnění otázky a také nasměrování respondenta na oblast zájmu výzkumníka.
Nevýhodou uzavřených otázek je, že nabízené možnosti nemusejí respondentovi vyhovovat a je pak nucen vybrat pouze takovou možnost, která nejvíce odpovídá jeho variantě. Dále umožňuje respondentovi vybrat si některou z nabízených možností odpovědí u otázek, kterým nerozumí nebo nezná odpověď.
Při tvorbě uzavřených otázek je nutné respektovat 2 pravidla:
„1. Kategorie použité pro uzavřené otázky musí představovat soubor vyčerpávající všechny možné alternativy odpovědí.
2. Všechny kategorie se musí vzájemně vylučovat; nesmí být možné zařadit odpověď do více než do jedné z kategorií.“ (DISMAN, 2002)
Rozeznáváme několik typů uzavřených otázek, jako např.:
1) dichotomické (alternativní) - připouštějí pouze dvě možnosti (např. ano - ne, muž - žena, dobrý - špatný)
Příklad:
Byl(a) jste při příjmu seznámen(a) s provozním řádem oddělení? ANO - NE
2) polytomické
- výběrové - možnost výběru jen jedné varianty
Příklad:
Považujete ošetřovatelskou péči na oddělení XY za:
a) nadprůměrnou
b) průměrnou
c) podprůměrnou
- výčtové - možnost výběru několika variant
Příklad:
Jaké sportovní aktivity provozujete? (lze označit více možností)
a) běh
b) lyžování
c) jízdu na kolečkových bruslích
d) plavání
- s uvedením pořadí variant - možnost diferenciace mezi variantami a určování jejich pořadí
Příklad: Který z dopadů hospitalizace na pacienta považujete za nejzávažnější? (seřaďte od nejzávažnějšího k nejméně závažnému /oznámkujte jako ve škole:
1 – nejlehčí dopad - 5 nejzávažnější dopad)
sociální izolace pacienta – finanční zátěž – omezení volného pohybu – podrobení se terapeutickým výkonům – informační deficit
- polouzavřené (kompromisní) - využívá se v případě, kdy nelze obsáhnout nabízenými kategoriemi možnosti odpovědí; jedná se o připojení kategorie „jiné“ (kde respondent doplňuje informace) mezi výčet alternativ odpovědí
Příklad: Jakým způsobem získáváte informace o své nemoci?
a) informace nevyhledávám
b) z internetu
c) z odborné literatury
d) od lékaře/ sestry
e) jinak (vypište)……
- filtrační – podle odpovědi rozdělují respondenty na dvě skupiny, jedna skupina pokračuje následující otázkou, druhá skupina např. již v dotazníku nepokračuje nebo pokračuje otázkou č. xy
Příklad: Prodělal(a) jste během svého života operační zákrok v celkové anestezii? ANO – NE (další otázka je určena pouze pro respondenty, kteří odpověděli ANO)
- škály - využíváme je pro měření názorů a postojů; škály nezjišťují, zda pouze daný jev nastal či ne, ale i stupeň hodnocení respondentova vnímání tohoto jevu
Hodnocení respondenta se provádí pomocí škály, které rozeznáváme:
1) verbální (slovně vyjádřené: velice spokojen(a) – spokojen(a) – nevím/nemohu posoudit – nespokojen(a) – velice nespokojen(a)
2) číselné (známkování jako ve škole: 1 – nejlepší, 5 – nejhorší)
3) grafické (např. „obličejíčky“, vizuální analogová škála bolesti)
Každý výzkumník si musí předem vyjasnit, zda bude používat sudý počet nabízených možností, které nutí respondenta zaujmout nějaký postoj. Lichý počet umožňuje respondentovi odpovědět „nevím”/“nemohu posoudit“ apod.
d) manipulace s dotazníkem
V této oblasti je třeba dbát především na komfort respondenta, tedy snažit se, aby veškerá manipulace s dotazníkem byla co nejjednodušší. Proto nelze podcenit např. kvalitu papíru - papír by měl být přiměřeně silný, aby otáčení listů nečinilo respondentovi potíže; dále je nutné se zaměřit na čitelnost písma. Vhodnými druhy písma je např. Times New Roman nebo Arial ve velikosti 12 až 14. V neposlední řadě by výzkumník měl zvážit i formát dotazníku. Klasický formát A4 představuje patrně nejužívanější velikost, na kterou je naprostá většina respondentů (lidí obecně) zvyklá.
Dalším důležitým aspektem je návratnost dotazníků (viz 6.1 Přípravná fáze)
Osobní dodání dotazníku respondentovi a jeho následné vyzvednutí vede obvykle k vysokému procentu návratnosti. Posíláme-li dotazník poštou, je třeba vždy připojit ofrankovanou obálku s nadepsanou adresou (kam má být dotazník doručen) a stručné instrukce, jak s daným dotazníkem po jeho vyplnění naložit.
V současné době je hojně využíváno rozesílání dotazníků elektronicky. Tato metoda má svá pozitiva, především možnost rozeslání vysokého počtu dotazníků ve velice krátkém čase a za minimální náklady. Na druhou stranu je ale nutné počítat s nižší návratností.
V doprovodném emailu je vhodné popsat způsob vyplňování a celkové manipulace s elektronickým dotazníkem – např. nutnost nejdříve uložit dotazník na disk nebo naopak zda má být vyplňován přímo po jeho otevření (on-line), zda je možné se v dotazníku vracet k předešlým položkám (otázkám), dále je třeba uvést adresu, kam má být vyplněný dotazník odeslán atd.
V dotazníku je nutné vždy jasně vysvětlit, jakým způsobem má být vyplněn. V některých případech se můžeme setkat s tím, že kromě dotazníku – vlastních otázek respondent obdrží také záznamový arch, do kterého zapisuje své odpovědi (arch s vlastními otázkami zůstává čistý). Častější formou je přímé vpisování odpovědí přímo k otázkám nebo označování vhodné odpovědi křížkem/zakroužkováním apod.
Respondent by měl také dostat jasné informace, jakým způsobem má označit správnou odpověď. Před každým různým typem otázek/způsobu odpovědí je třeba jasně respondentovi vysvětlit, jakým způsobem má dané otázky zpracovat, tedy určit způsob vyplnění dotazníku - zda kroužkovat čísla kódů, křížkovat prázdné čtverečky nebo podtrhávat či škrtat nevyhovující možnosti apod.
S oblastí manipulace s dotazníkem souvisí i pořadí, v jakém jednotlivé položky (otázky) poskládáme. Na začátku by měly být zařazeny otázky vzbuzující zájem respondenta, ale takové, u kterých není třeba většího soustředění. Uprostřed by měly být tzv. meritorní otázky tedy takové, které zkoumají podstatu věci a které bezprostředně souvisejí s problémem výzkumu. Tyto otázky vyžadují soustředění respondenta.
Nakonec bývají řazeny otázky méně závažné, nevyžadující větší soustředění.
Analýza dokumentů je kvantitativní metoda, při které je nutné mít předem definované kvantitativní jednotky, ve kterých bude sdělení měřeno.
Rozeznáváme dvě úrovně jednotek:
- záznamové jednotky – měří rozsah, má úzké zaměření
- kontextuální jednotky – vychází z nich kategorizace, má širší zaměření
Kvantitativní analýzu dokumentů je možné částečně připodobnit k logice standardizovaného pozorování, kde jsou v záznamovém archu předem definované jednotky a kategorie, které jsou pro výzkumníka relevantní.
Samotná analytická činnost pak spočívá nejen ve statistickém zpracování získaných dat, ale také k potvrzování či vyvracení předpokládaných vazeb a vztahů.
Literatura:
BÁRLOVÁ, Sylva, Petr SADÍLEK a Valérie TÓTHOVÁ. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009. ISBN 978-80-7013-467-2.
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0139-7.
REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 80-247-3006-5.