Vyzkum_v_osetrovatelstvi
7.4 Interpretace
7.4 Interpretace
Interpretace kvalitativních dat, stejně jako kvantitativních (viz 6.4 Interpretace), umožňuje zprostředkovat výsledky výzkumu a způsobu či logiky jejich chápání.
Při zpracovávání závěrečné zprávy kvalitativního výzkumu je vhodné postupovat tak, že se výzkumník opírá o strukturu zpracování závěrečné zprávy nebo výstupů. Pokládá a současně si odpovídá na otázky, tak aby výsledný text byl srozumitelný a zahrnoval veškeré relevantní údaje.
V rámci kvalitativního výzkumu se setkáváme také s popisem činností výzkumníka, kontextu výzkumu a různými podrobnostmi, které celý výzkumný proces dokresluje.
Struktura závěrečné zprávy je pouze určitým vodítkem, které výzkumníkovi pomáhá popsat veškeré relevantní údaje a může se lišit v závislosti na zaměření výzkumu.
Struktura zpracování závěrečné zprávy (s anonymizovanými příklady):
a) Název
b) Úvod
- zdůvodnění výzkumu
- přehled dosavadních poznatků
- obecný přehled literatury se vztahem k tématu či autorů zabývajících se danou problematikou
- určení výzkumné otázky a případně dílčích výzkumných otázek
Příklad:
Problematika etiky v profesionálním chování sester v péči o psychiatrické pacienty
Obor psychiatrie se v posledních několika málo desetiletích velice rychle rozvíjí a to zejména proto, že stále přibývá lidí, kteří jsou postiženi psychickou poruchou nebo pociťují psychický diskomfort a vyhledávají odbornou pomoc.
Zatímco historicky byla psychiatrická péče především azylová, v současnosti se rozvíjejí nové formy pobytové nebo ambulantní péče a především péče komunitní. V návaznosti na tyto změny je věnována pozornost také psychiatrickému ošetřovatelství.
Práce všeobecných/psychiatrických sester (dále jen sester) je hodnocena nejen odborníky, ale také laickou veřejností. Zejména je hodnoceno chování a přístup k nemocným, případně k jejich rodinám.
Současná společnost klade velký důraz na profesionalitu a profesní etiku. V oblasti zdravotnictví, tedy i psychiatrie, jsou tyto tendence také patrné. V ošetřovatelské literatuře se často setkáváme s pojmem profesionalita, který bývá nejčastěji vysvětlen jako odbornost v daném oboru. Toto vysvětlení je přinejmenším široké a naskýtá prostor pro různorodou interpretaci.
V souvislosti s profesionalitou ve zdravotnictví narážíme současně na problematiku etiky, a to nejen prostřednictvím etických kodexů a etických komisí, ale i běžným, často nevědomým, řešením dilematických situací a především již zmíněným chováním a přístupem k pacientům, kolegům a profesi obecně.
c) Metodologie
- obecný popis výzkumné strategie a použitých metod
Tato část bývá dále strukturována do samostatných podkapitol:
1) výzkumník
- informace o teoretických zájmech výzkumníka v souvislosti s daným výzkumem
- informace o výzkumníkových zkušenostech v dané oblasti
2) vstup do terénu
- jakým způsobem bylo umožněno výzkumníkovi navázat kontakt se zkoumaným prostředím
- Gate keeper
- popis potřebných povolení (např. etické komise, vedení dané organizace apod.)
3) subjekty/objekty výzkumu
- počet účastníků výzkumu (respondentů/pozorovaných jedinců) nebo analyzovaných dokumentů
- popis zúčastněných subjektů/objektů
- počet odmítnutí nebo vyřazených dokumentů
- zdůvodnění odmítnutí/vyřazení
- způsob získávání účastníků výzkumu nebo dokumentů
- popis získávání souhlasu s účastí ve výzkumu nebo provedení výzkumu
4) prostředí
- popis místa
- popis situace/jevu/procesu
- popis kontextu realizace výzkumu
5) metody sběru dat
- popis užité metody sběru dat
- odůvodnění výběru dané metody
- popis použitého technického vybavení
- popis role výzkumníka
6) analýza dat
- organizace dat
- popis analytických procedur
- odůvodnění volby způsobu analýzy dat
7) zajištění kvality
- popis technik vedoucích ke zvýšení validity výsledků
8) změny průběhu výzkumu
- popis změn v průběhu výzkumného procesu oproti projektu výzkumu
- odůvodnění změn
9) etické aspekty
- popis souvisejících a vyplývajících otázek
- popis způsobu získávání souhlasů s účastníky výzkumu
- povolení etické komise
d) Výsledky
- popis výsledků
- vysvětlení dat
- chronologický popis událostí/jevů
- podrobný popis jednotlivých témat či dílčích otázek
- zařazení přepisů rozhovorů nebo terénních
- propojení výzkumných otázek a výsledků
Příklad:
Výzkumník byl v době realizace výzkumu v pracovním procesu v daném zdravotnickém zařízení na pozici staniční sestry. Tato situace přinášela kladné i záporné stránky.
Jako negativum lze uvést, že výzkumník byl nucen klást velký důraz na dodržování role nezaujatého výzkumníka.
Naopak mezi pozitiva patřil snadný přístup a pohyb po celém zdravotnickém zařízení, znalost postupů a vztahů v dané organizaci, což přispělo k rychlému postupu výzkumu. Jako další klad lze označit ochotnou spolupráci respondentů a v neposlední řadě i znalost slangových výrazů.
Vzhledem k tomu, že bylo potřebné získat informace o povaze odbornosti dané profese, byly osloveny sestry, které pracují na psychiatrii a znají problematiku jak ošetřovatelství obecně, tak i specifika psychiatrie. Respondenti byli sestry a všeobecní ošetřovatelé pracující v těchto psychiatrických zařízeních: ….
Respondenti, kteří nebyli v zaměstnaneckém poměru v …, poskytli rozhovor během své stáže nebo odborné praxe v rámci studia, které v daném zdravotnickém zařízení probíhaly.
Studie se zúčastnilo celkem 94 respondentů, z toho 13 mužů a 81 žen.
Jejich věkový průměr činil 44 let.
8 sester nemělo zkušenosti ze somatického pracoviště.
Před zahájením vlastní studie bylo nutné získat povolení od vedení daného zdravotnického zařízení, které požadovalo tyto informace:
- důvod výzkumu
- cíl/e výzkumu
- popis respondentů
- způsob zachování anonymity respondentů
- metody sběru dat
- potřebné technické (audio/ video a jiné) pomůcky
Jako způsob zajištění kvality provedeného výzkumu bylo odborné vedení a konzultace s …..
Na základě informací o cíli studie a způsobu sběru dat bylo toto povolení vedením daného zdravotnického zařízení poskytnuto.
Prvních 6 rozhovorů bylo nahráno na diktafon a poté byl proveden přepis rozhovorů. Z důvodu doporučení vedení daného zdravotnického zařízení nebyly další rozhovory již nahrávány, ale byly zaznamenávány pomocí poznámek pořizovaných v průběhu rozhovoru.
Rozhovory probíhaly v pracovně staniční sestry nebo v šatně personálu, vždy tak, aby bylo zaručeno soukromí a klid. Každý z respondentů byl předem srozuměn s účelem rozhovoru, o anonymitě účastníků studie a důvěrnosti informací a poskytl souhlas s nahráváním rozhovoru, později s pořizováním poznámek během hovoru.
Základní otázka pro tento kvalitativní výzkum byla definována: Co je obsahem pojmu profesionální chování zdravotních sester v péči o psychiatrické pacienty v souvislosti s problematikou etiky?
S ohledem na šíři výzkumného cíle byly stanoveny následující dílčí otázky, které tvoří základ polostrukturovaného rozhovoru:
- Co si představíte pod pojmem profesionalita?
- Co profesionalitu ovlivňuje?
- Co považujete za profesionální chování sestry na psychiatrii?
- Jak můžeme odlišit co je a co není profesionální?
- Jak se profesionalita vytváří?
- Jaký je váš ideál profesionála sestry? Proč právě ona/on?
- Co považujete za etický problém v psychiatrickém ošetřovatelství?
- Jak se projevuje etický přístup sestry v péči o psychiatrické pacienty?
Nahrané rozhovory byly přepsány a následně okódovány (barevně odlišeny podle předem stanoveného klíče), stejně jako zápisky pořízených rozhovorů. Veškerá dokumentace spojená s tímto výzkumem je uschována na sekretariátu vedení daného zdravotnického zařízení.
Na základě analýzy všech rozhovorů byly stanoveny pro další zpracování tyto soubory:
1. Význam pojmu profesionalita
2. Vlivy působící na profesionalitu
3. Atributy profesionality sestry pracující na psychiatrii
4. Projevy etického přístupu sester na psychiatrii
5. Etické problémy v psychiatrickém ošetřovatelství
Příklad přepisu rozhovoru se znázorněním kódování – viz 7.2 Sběr dat
Následně byla použita metoda vícestupňového kódování, při které byly jednotlivé proměnné shlukovány do jevů, které byly přiřazovány do souborů a na jejichž základě byly stanoveny jednotlivé kategorie.
Příklad: V odpovědích respondentů na otázky týkající se profesionality (co ji ovlivňuje, jak se vytváří) se objevovaly proměnné: „umí psychiatrii“; „má na to školu“….)
Pro jednodušší orientaci ve zpracovávaných informacích byly tyto proměnné seřazeny podle dalších specifik do jednotlivých jevů: odborná škola, všeobecný přehled, kontinuální vzdělávání.
Dále byly tyto jevy sjednoceny do kategorie „vzdělání“.
Jednotlivé kategorie byly poté rozděleny do stanovených souborů, v tomto případě byla kategorie „vzdělání“ zařazena do souboru „vlivy působící na profesionalitu“.
V případech, kdy odpovědi respondentů byly kategoriální (měly dané vlastnosti), došlo k přímému seskupení proměnných do jednotlivých kategorií (s vynecháním složky “jev“). Např. soubor „atributy profesionality psychiatrické sestry“ obsahuje mimo jiné přímo kategorie: registrovaná sestra, teoretické znalosti, praktické dovednosti a decentní vzhled.
Ad 1, 2 – Význam pojmu profesionalita, Vlivy působící na profesionalitu
Příklad stručného komentáře:
„Profesionalita“ (odbornost) sester je dle výsledků výše uvedeného výzkumu ovlivněna: vzděláním, osobnostními předpoklady, managementem a organizační kulturou.
Mezi jevy související s kategorií „vzdělání“ sester patří vystudování odborné školy. Po přijetí zákona o nelékařských zdravotnických povoláních v roce 2004 (zákon 96/2004 Sb. v jeho pozdějších zněních), je nutné pro výkon povolání sestry vystudovat vyšší odbornou nebo vysokou školu. Vzdělávání na třetím školském stupni poskytuje prostor pro získání většího všeobecného přehledu, který také respondenti zmiňovali jako jeden z atributů vzdělanosti. Stejně tak i kontinuální vzdělávání.
Další kategorie vyplývající z výzkumu je označena jako „osobnostní předpoklady“. V ošetřovatelské literatuře se setkáváme s celou řadou prací, které popisují jaké osobnostní předpoklady má sestra mít. Jde především o sociální inteligenci, estetické cítění, intelektové vybavení, manuální zručnost apod. Je evidentní, že veškeré tyto vlastnosti profesionalitu sester ovlivňují.
Do kategorie „management“ spadá: vedení staniční sestry, standardy a vyšší management. Tyto jevy ovlivňující profesionalitu sester úzce souvisí s kategorií „organizační kultura“, která je, dle respondentů, určována: vybaveností, pracovním prostředím a chováním zdravotnického týmu. Staniční sestry jsou představitelkami liniového managementu, který nejvíce ovlivňuje nejen pracovní výkony jednotlivých sester, ale také sociální pracovní prostředí a vybavenost pracoviště, tedy i organizační kulturu daného oddělení. Ošetřovatelské standardy stanovující minimální úroveň poskytované péče a různá nařízení nebo pokyny vyššího managementu také přispívají k formování výkonu sester.
Příklad komentáře s využitím argumentace pomocí úryvků transkriptu:
Soubor: Význam pojmu profesionalita
Kategorie: odbornost
Pojem profesionalita všichni respondenti shodně označili za odbornost.
(příklad: „…že člověk profesionál je jako na něco vodborník,“; „Profík je odborník na slovo vzatý.“; „… Má glejt z odborný školy, a tak se stává odborníkem,…)
Soubor: Vlivy působící na profesionalitu
Kategorie: Vzdělání
Ve všech odpovědích se objevuje zmínka o vzdělání. Nejedná se pouze o vystudování odborné školy, ale i o získání dostatku informací v konkrétním oboru a v neposlední řadě o kontinuální vzdělávání. Dále vyplývá, že je pro profesionála v ošetřovatelství nutný také přesah základních informací i z jiných medicínských oborů a všeobecný rozhled.
Dle respondentů by všeobecná sestra v psychiatrii měla mít vzdělání v odborných předmětech (např. ošetřovatelství, vnitřní lékařství, chirurgie, neurologie), v psychologii, měla by se orientovat v sociálních otázkách a legislativě. Veškeré tyto obory jsou součástí odborné školní přípravy všeobecných sester.
(příklad: „…má školu na to co dělá…“; „…mám titul, tak bych to měl vědět…“; „…znát ty nemoce…“; „…ví, co má dělat“…; „…umí to jako řemeslo…“ „…umí zhodnotit a popsat stav pacienta…“; „…umí psychiatrii… a taky farmačku…“; „Psychiatrická sestra umí všechno…, třeba internu, chirurgii, ortopedii,… aspoň trochu.“; „Měly bysme vědět něco asi hlavně z interny a chíry,…“; „… umí vést komunity…“; „… je si jistá v kramflecích u standardů…“; „K tomu, aby byl člověk profesionál, tak musí mít vystudovanou odbornou školu.“; „… měla by vědět i věci, který se zdravotnictvím nesouvisej.“ „…určitě nějaký základy z práva a psychologie, jo a taky bysme měli vědět něco o historii, jako odkud jdeme, jako ten směr…. ošetřovatelství.“; „…. Musíme se aspoň trochu orientovat v sociálních otázkách, jako třeba neschopenky a tak a možná trošku zákony aspoň vědět, že něco takovýho existuje, jako předpisy.“; „Všeobecnej rozhled musí mít každej středoškolák, natož bakalářky!“; „… všeobecnej rozhled…“; „… asi ta registrace člověka nutí chodit na přednášky a tak se chtě nechtě něco novýho dovíš.“)
Kategorie: Osobnostní předpoklady
Z rozhovorů je evidentní, že vlastnosti všeobecných sester jsou považovány za velice důležitou složku profesionálního chování. Jedná se o rysy, které se většinou nedají naučit, jako je inteligence, pracovitost a dále preciznost, trpělivost apod. Je zřejmé, že osobnost člověka ovlivňuje veškeré jeho jednání, chování a má vliv např. na využití nabytých znalostí, v tomto případě tedy na kategorii vzdělání.
(příklad: „…plnit dobře povinnosti…“;„…předvídat…“; „… inteligentní…“; „Ochotná.“; „… empatická…“; „…pracovitá a jako čestná.“; „…máš vlohy…“; „…je trpělivá…“; „… chytrá…“; „…má pod čepicí…“; „Rychle se rozhoduje a reaguje…“; …musí dokázat přiznat, že něco neví a nebát se zeptat!“; Sestra nesmí bejt kňuhňa. Taková ta mouchy snězte si mě.“; „Profíkovi nemusíš nic řikat!“; „Nesmí bejt líná, musí umět kmitat a hlavně přesně!“)
Kategorie: Management
Profesionalita je také ovlivňována stylem řízení, vedoucím pracovníkem daného oddělení, který určuje jaké chování je na pracovišti přípustné. Režim oddělení, styl práce a způsob komunikace jsou záležitosti, které se odvíjejí od vedoucích pracovníků a ovlivňují podřízené všeobecné sestry.
Nejčastěji (98 %) bylo zmíněno vedení staniční sestry, jako přímého nadřízeného, které dle respondentů nejvíce ovlivňuje činnost řadových všeobecných sester.
(př.„…sestry to dělaj podle toho, jak chci na mym baráku já….; „… vychovat dobrá sestra…; „…jde o přístup shora…“; „… měl by bejt příklad u nadřízenýho.“;
„… to spadne na staniční a ty si už formujou ty svoje ovečky podle svýho.“; „…jsou rozdíly mezi jednotlivejma odděleníma, i když maj stejný zaměření,… je to podle toho, jak to vede staniční,…ta určuje co a jak…“)
Dalším klíčovým faktorem, který má vliv na profesionalitu, jsou standardy ošetřovatelské péče. Tyto standardy stanovuje zdravotnické zařízení, pro které jsou závazné. Standardy ošetřovatelské péče určují minimální úroveň konkrétních ošetřovatelských úkonů či poskytovaných služeb.
(př. „…jsou daný pravidla, kterejch se musíme držet a taky standardy nám řikaj jak co máme dělat. ,…“; „…. audity standardů jsou dobrý, aspoň je daná laťka jak to u nás má vypadat,… abychom to dělali všude tak nějak stejně… , hlavně dobře“)
4 % respondentů uvedlo jako faktor působící na profesionalitu vyšší management (vrchní, hlavní sestry, ředitelé), který stanovuje pravidla pro širší okruh zaměstnanců.
(příklad: „Hlavní udá nějak směr, jak si to asi na ředitelství představujou…“)
Kategorie: Organizační kultura
Pojem organizační kultura zahrnuje pracovní prostředí a atmosféru na daném pracovišti. Vzájemné chování kolegů v rámci celého týmu, včetně lékařů, ovlivňuje přístup všeobecných sester k pacientům.
Respekt a důvěra lékařů vůči všeobecným sestrám umocňuje jejich pocit samostatnosti a nezastupitelnosti v diagnostice a léčbě pacientů, což kladně působí na jejich profesionální výkon.
Nezastupitelnou roli má i příklad chování jak přímých nadřízených, tak i ostatních všeobecných sester. Nově příchozí všeobecná sestra se přizpůsobuje celému kolektivu a přebírá užívané vzorce chování.
(příklad: „ … příklady sváděj, takže když se někde hezky chovaj k lidem, jsou ochotný, tak to přebíraj i ty druhý a naopak.“; „… jak je to na tom konkrétním oddělení a jak se k tobě chovaj ostatní a doktoři, jestli tě berou,…“ )
Podle respondentů také příjemné a moderně vybavené pracoviště dodává všeobecným sestrám pocit větší prestiže povolání a považují se více za profesionály, a v této souvislosti pak přizpůsobují i své chování.
(příklad: „…chová se podle toho, jak to na baráku vypadá …“; „… i prostředí dělá hodně, líp se asi člověk chová třeba v moderním špitále, asi to víc tak nějak svádí…“; „…moderní a dobrý vybavení taky dělá svoje… když třeba používám ty nový kurty, ať už k fixaci nebo k omezení, tak se cejtim líp a tím jsem asi i na ty lidi příjemnější…“; ty nový fixační udělátka do křesel, to je super, ty lidi na gerontech už nevypadaj tak blbě, když v těch křeslech nejsou přivázaný třeba prostěradlama, ale maj ty modrý vestičky a navíc je to i bezpečnější a já si nepřipadám jak krotitel divý zvěře, ale jako zdravotník.“)
Ad 3 – Atributy profesionality sestry pracující na psychiatrii
Příklad stručného komentáře:
Na výše uvedené „osobnostní předpoklady“, jakožto kategorie ovlivňující profesionalitu, navazují znaky profesionální psychiatrické sestry (Atributy profesionality psychiatrické sestry). Jde o všeobecně užívané znaky, jako: adaptace na pracovišti, odborné teoretické znalosti (s teoretickými znalostmi souvisí i připravenost sester uznat svou neznalost a přehled/povědomí o možnostech, jak potřebné informace získat) a dovednosti, způsobilost k výkonu povolání bez odborného dohledu (registrace sester), kladné vlastnosti a decentní vzhled.
Problematikou vhodných vlastností sester se již po mnohá desetiletí zabývá řada odborníků jako např. Mellanová (1999), Bártlová (2002), Zacharová (2007) a další. Respondenti během rozhovorů vyjmenovali celkem 87 vlastností, které byly následně sloučeny do následujících rysů (řazeno od nejčastěji k méně zastoupeným): empatická, trpělivá, šikovná, rychlá, ochotná, příjemná, inteligentní, budící respekt, pečlivá, komunikativní, pohotová, kolegiální, důsledná, obětavá, objektivní, důvěryhodná, pokorná.
V souvislosti s kategorií „decentní vzhled“ respondenti uváděli, že profesionální sestra by měla také dobře vypadat. Každá sestra nejen svým projevem, ale právě také svým vzhledem reprezentuje profesi. Sesterská uniforma má nejen ochranou, ale také např. estetickou funkci.
Vzhledem k faktu, že se sestry pacientů dotýkají, hovoří spolu o intimních záležitostech atd., je důležité, aby byla sestra upravená a vyvolávala tak v pacientech pocit důvěry. Setkání se sestrou, která je přehnaně nalíčená apod. může vzbudit dojem, že její práce není její prioritou nebo že se bude některých výkonů štítit. Tento obraz nevyvolává důvěru a tím i ničí představu profesionality. Také neupravená sestra kazí dojem profesionála a v extrémních případech může navodit až nedůvěru pacientů.
Kromě výše uvedených „atributů profesionality sester“, výzkum poukázal na další znak, který sestru pracující na psychiatrii posunuje na profesionální úroveň. Jedná se o kategorii „cit pro psychiatrii“, která je v 91 % odpovědí přímo označena za určující faktor ovlivňující profesionalitu psychiatrických sester. Respondenti ve 100 % zmiňovali proměnné „něco“; „psychiatrický čuch“ apod. Z odpovědí vyplývá, že sestru pracující na psychiatrii, která nedisponuje touto kategorií, nelze považovat za profesionála.
Příklad komentáře s využitím argumentace pomocí úryvků transkriptu:
Kategorie: Cit pro psychiatrii
Respondenti dále v 100 % zmiňovali proměnné „něco“; „psychiatrický čuch“ apod. Při bližším porovnání těchto proměnných byly zařazeny do kategorie „cit pro psychiatrii“.
(příklad: „Má ten správnej psychiatrickej čuch.“; „…má to něco, co na psychiatrii musíš mít,“; „Předvídá, co ten pacient asi udělá.“; „… ví, co udělá (pacient), dřív než on sám!“; „…prostě to s nima (pacienty) umí.“; „…bez toho (lusknutí prsty) se na psychiatrii kloudně neobejdeš…“); „ a to je to něco navíc …. Takový to psychiatrický.“)
V 91 % odpovědí je „cit pro psychiatrii“ považován za určující faktor ovlivňující profesionalitu psychiatrických sester. Z odpovědí vyplývá, že sestru pracující na psychiatrii, která nedisponuje touto kategorií, nelze považovat za profesionála.
(příklad: „… může bejt sebeúžasnější, ale když nemá to něco, tak jí to tady časem sežere a je k ničemu.“; „Může mít třeba sto titulů, může bejt ušlechtilost sama, ale když v tom nebude umět tady chodit, tak je tu k ničemu.“; „… když to nemá, tak si může jít rozdávat prášky na internu, tady je taková sestra nanic.“; „… no a když ten čuch nemá, tak je jakoby tu nebyla…“; „To něco je zásadní. … Profík sem, profík tam, bez toho je nic!“)
Kategorie: Adaptace na pracovišti
Adaptace na pracovišti je velice důležitým faktorem při nástupu na nové pracoviště. Doba potřebná k zapracování nové všeobecné sestry je samozřejmě individuální a odvíjí se nejen od osobnosti dané pracovnice, jejích zkušeností z předchozích zaměstnání, ale také od typu a náročnosti daného pracoviště. Odlišným způsobem také dochází k adaptaci u absolventů, kteří nemají zkušenosti z předchozích zaměstnání.
V případě pracoviště, kde byl výzkum prováděn je pro nové všeobecné sestry stanovena půlroční adaptační praxe. Po tuto dobu je nová všeobecná sestra zaškolována a seznamována s veškerými procesy v rámci daného pracoviště. Pro absolventy je také nutná měsíční stáž na interním oddělení pro bližší seznámení se somatickou problematikou.
Adaptační praxe je zakončena zkouškou u hlavní sestry (náměstkyně pro ošetřovatelskou péči), která se skládá z ústní a písemné části. Jejím obsahem je jak odborná oblast, tak i nutnost prokázat znalost provozních záležitostí pracoviště. Až po zdárném absolvování adaptační praxe je daná všeobecná sestra považována za plnohodnotného člena ošetřovatelského týmu.
Jak je výše uvedeno, jsou individuální rozdíly pro potřebný čas k adaptaci na novém pracovišti. Některé všeobecné sestry nevykazují známky zapracovanosti i po době nutné k ukončení adaptační praxe. V těchto případech staniční sestra obvykle nedoporučí ukončení adaptační praxe, která se tím automaticky, dle dohody mezi vedením a danou všeobecnou sestrou, prodlouží.
Dle respondentů, je adaptace na pracovišti jedním z faktorů profesionality.
(příklad: „Je zapracovaná.“; „… a má zkoušku u hlavní.“; „…má hotovou nástupku.“; „… po několika měsících, když si to oddělení a vůbec všechno vošahá…“; „Je na oddělení zajetá.“; „Ví, jak to na tom oddělení chodí.“; „… zná ty poměry a tak.“; „…nemusí čekat, až jí někdo řekne, co má dělat.“)
Kategorie: Kladné vlastnosti
Jako další kategorie byly stanoveny kladné vlastnosti. Respondenti vyjmenovali celkem 87 vlastností.
Z odpovědí vyplývá, že profesionální všeobecná sestra by měla disponovat co největším počtem níže uvedených rysů.
(příklad: „ … není trdlo.“; „Je na ní spolehnutí.“; „Musí mít pod čepicí,…“; „ Nesmí se bát, musí rychle jednat a přitom pečlivě.“; „Měla by bejt milá a příjemná, takovej ten andílek a zároveň i rázná a hlavně spravedlivá!“; „…měla by umět dělat v týmu, emfatická, to je důležitý, a férová.“; „Musí bejt vsrřícná, nenadržovat některejm pacientům, musí bejt trpělivá a šikovná a chytrá a milá a tak.“)
Kategorie: RS (registrovaná sestra)
Respondenti ve 100 % označili jako nutný znak profesionality způsobilost k výkonu povolání bez odborného dohledu, tedy platnou registraci dané všeobecné sestry. Registraci všeobecné sestry získávají centrálně v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně na základě zákona č. 96/2004 Sb., § 72 ve znění pozdějších předpisů.
(příklad: „…je to ereska“; „Může pracovat samostatně,…“; „… pracuje bez dohledu.“; „Je registrovaná.“; „… má odznak RS.“; „když eště nemá registraci, tak to sice je sestra, ale rozhodně ne profesionálka.“; „Bez registrace to je tak akorát sesterský kuře.“)
Kategorie: Teoretické znalosti
Teoretické znalosti také byly všemi respondenty označeny za atribut profesionality. Všeobecnou sestru pracující na psychiatrii, která nevykazuje teoretické znalosti v oboru, nelze označit za profesionála.
S teoretickými znalostmi souvisí i připravenost sester uznat svou neznalost. Všeobecné sestry také musí vědět, kde a jak potřebné informace získat.
(příklad: „Dobrá sestra musí vědět a znát…“; „Když nebudu umět psychiatrii a vůbec ošetřovatelství celkově, tak teda rozhodně nemůžu bejt profesionál!“; „Člověk musí umět léky a přinejmenším rozeznat bludy od halucinací, bez toho se nehnem ani v ošetřovatelským procesu,…“; „Profesionální zdravotní sestra na psychiatrii by určitě měla umět psychiatrii, měla by vědět, jak s kterou diagnózou komunikovat, myslím jako s lidma s různejma diagnózami, jinak může nadělat spoustu chyb a to pak není profesionální.“; „Rozhodně musí bejt teoretickej základ,…“)
Kategorie: Praktické dovednosti
99 % respondentů označilo jako další nutný znak profesionality praktické dovednosti. Všeobecné sestry pracující na psychiatrii se často dostávají do situací, kdy musí zvládnout různé ošetřovatelské výkony, které neprovádějí často. Jde o specializované převazy, výměny různých stomických pomůcek apod.
I když je psychiatrie neinvazivní obor, ošetřovatelská péče zde naskýtá celou řadu výkonů včetně předoperační péče v rámci přípravy na elektrokonvulzivní terapii.
(příklad: „… taky musí umět všechny ošetřovatelský výkony.“; „… taky musí bejt šikovná, jako musí umět všechno, co se tu dělá.“; „Prakticky by měla taky zvládat co má.“; „… napíchnout žílu feťákovi je fakt někdy umění a to musíš holt zvládnout a taky výplachy žaludku. … kolikrát jsme tu resuscitovali!“; „Tady musí sestra umět všechno, jako vopravdu umět!“; „… teorie je bez praktického umu celkem na nic.“; „… musíš zvládnout věci, který jsi nikdy třeba nedělala, protože je to zkrátka potřeba…“; „Člověk nesmí bejt levej a kromě toho, že víš, jak se to dělá, tak to musíš taky umět udělat.“; „Kdo umí, umí a dobrá sestra musí umět!“)
Kategorie: Decentní vzhled
96 % respondentů uvedlo, že profesionální všeobecná sestra by měla také dobře vypadat, protože nejen svým projevem, ale právě také svým vzhledem reprezentuje profesi.
Uniforma všeobecných sester má nejen ochranou, ale také např. estetickou funkci.
Všeobecné sestry se pacientů dotýkají, hovoří spolu o intimních záležitostech a jsou často v kontaktu. Z těchto důvodů je důležité, aby byla všeobecná sestra upravená a vyvolávala tak v pacientech pocit důvěry.
Setkání se sestrou, která je přehnaně nalíčená apod. může vyvolat dojem, že její práce není její prioritou nebo že se bude některých výkonů štítit. Tento obraz nevzbuzuje důvěru a tím i ničí představu profesionality.
Také neupravená všeobecná sestra nevyvolává dojem profesionála a v extrémních případech může navodit až nedůvěru pacientů.
(příklad: „… měla by bejt taková čistá,… taková apetajtlich.“; „Když už není hezká, musí bejt aspoň upravená!“; „… měla by nějak vypadat!“; „Některý sestry jsou jako strašáci, to je strašný a sráží to všechny ostatní.“; „…měla by bejt taková čisťounká, voňavá… prostě sestřička…“; „jak vypadá je důležitý, musí bejt jako ze škatulky!“; „Neměly by bejt vověšený řetízkama a náramkama…“; „… ty strašný drápy, to se k sestrám přece nehodí! A taky by neměly chodit zmalovaný…, aby to mělo nějakou úroveň.“)
Ad 4 – Projevy etického přístupu sester na psychiatrii
Příklad stručného komentáře:
V souvislosti s „projevy etického přístupu sester na psychiatrii“ respondenti hovořili o zachování důstojnosti pacientů a nutnosti nahlížet na psychiatrické pacienty s úctou a porozuměním. Téměř ve všech odpovědích se respondenti vraceli k otázce etických problémů v psychiatrickém ošetřovatelství a navazovali na své výpovědi konkrétními popisy etického přístupu. V další kategorii „ne/dodržování předpisů“ jde nejen o legislativní předpisy, které platí obecně pro všechny zdravotníky, ale také o standardy ošetřovatelské péče platné pro konkrétní zdravotnické zařízení, popisující postupy ve vybraných situacích. Za etický přístup respondenti považují i nedodržení předpisu v případě, že je takové jednání v zájmu pacienta (za předpokladu, že neohrozí ostatní pacienty nebo personál).
Kategorii „profesionální chování“ charakterizovali respondenti nejčastěji jako takové chování sester, jaké pacienti i kolegové očekávají (v kladném smyslu). Dále jmenovali opětovně různé vlastnosti, které má profesionální sestra vykazovat a vraceli se také v různých modifikacích k popisům etického přístupu a především k popisům atributů profesionality psychiatrické sestry.
Tato zkušenost poukazuje na fakt, že psychiatrické sestry cítí potřebu zabývat se problematikou etiky v ošetřovatelské péči.
Příklad komentáře s využitím argumentace pomocí úryvků transkriptu:
Kategorie: Úcta k pacientům
Jako projevy etického přístupu k pacientům na psychiatrii respondenti hovořili o zachování důstojnosti pacientů a o nutnosti nahlížet na psychiatrické pacienty s úctou a porozuměním. Téměř ve všech odpovědích se respondenti vraceli k otázce etických problémů v psychiatrickém ošetřovatelství a navazovali na své výpovědi konkrétními popisy etického přístupu.
(příklad: „Vyká mu a pojmenovává ho.“; „… oslovuje ho příjmením,…“; „Jedná s ním jako s člověkem.“; „… ty lidi bereme jako lidi.“; „Nejsou méněcenný, jsou jen nemocný.“; „S člověkem, kterej je třeba diabetik tak mluvim normálně. Psychiatrickej pacient má akorát rozhozenou chemii v mozku místo ve slinivce, tak nevim, proč bych se k němu měla chovat jinak.“; „… opatrně to je s intimitou…“; „… nahota a vykání…“; „… pacienti choděj slušně oblíkaný.“; „ Asi je to hlavně o tý důstojnosti.“; „…zajistit aspoň trochu toho soukromí.“)
Kategorie: Ne/dodržování předpisů
V této kategorii jde nejen o legislativní předpisy, které platí obecně pro všechny zdravotníky, ale také o standardy ošetřovatelské péče platné pro konkrétní zdravotnické zařízení, které popisuje postupy ve vybraných situacích. Za etický přístup respondenti považují i nedodržení předpisu v případě, že je takové jednání v zájmu pacienta.
(příklad: „… nepodává informace, které nemá.“; „Nemluví o pacientech mimo oddělení.“; „… a hlavně přemejšlim a nedodržuju slepě nařízení. Když by to tomu pacientovi třeba ublížilo nebo ztížilo situaci. Jde přece o jeho dobro, nějak tu jeho situaci vyřešit a to co možná nejjednodušec. Třeba i proti předpisum.“)
Kategorie: Profesionální chování
Kategorii profesionální chování charakterizovali respondenti nejčastěji jako takové chování všeobecných sester, jaké pacienti i kolegové očekávají. Dále jmenovali opětovně různé vlastnosti, které má profesionální všeobecná sestra vykazovat a vraceli se také v různých modifikacích k popisům etického přístupu a především k popisům atributů profesionality psychiatrické sestry.
(příklad: „Takový jaký má bejt,…“; „…asi tak jak se to učíme ve škole, ještě dřív než nachytáme zlozvyky.“; ,,.. tak jak by to mělo nějak bejt, asi všechno dohromady vo čem sme tu mluvili.“; „Takovej jako ideál, nikdo není na sto procent, ale prostě co nejlepší.“; „… je trpělivá…“; „ V psychiatrii hlavně neodsuzuje a nevyhrožuje“; „… pacienty nestraší a nevyhrožuje jim.“; „Přizná neznalost…“; „ umí to … neprovokuje pacienty.“; „… nepouští informace…“; „… takový, na který si pacient ani příbuzný nemůžou stěžovat,… oprávněně.“; „… ví co a jak, je trpělivá, empatická a umí psychiatrii a hlavně má takový to navíc, pak jedná jak má.“)
Ad 5 – Etické problémy v psychiatrickém ošetřovatelství
Příklad stručného komentáře:
Za eticky problematickou oblast v psychiatrickém ošetřovatelství respondenti shodně označovali „nedostatek soukromí pacientů.“
Většina psychiatrických léčeben a oddělení v ČR je situována do starých objektů. Tento fakt je dán historicky, protože psychiatrické léčebny a některá psychiatrická oddělení zůstávají od svého založení na stejném místě. Samozřejmě dochází k postupným rekonstrukcím a k budování nových oddělení, což ale nemůže být považováno za dostatečné.
Pacienti, především v psychiatrických léčebnách, jsou stále ukládáni na mnohalůžkových pokojích (např. Psychiatrická léčebna Bohnice v Praze disponuje několika desetilůžkovými pokoji). Také sociální zařízení v léčebnách nelze označit za vyhovující (jak počtem, tak i technickým stavem).
Dalším problémem, který respondenti zmiňovali, je průběh vizit. U nespolupracujících nebo imobilních pacientů vizity probíhají na pokojích, za přítomnosti ostatních pacientů a obvykle se zde probírají velice osobní záležitosti, mnohdy i vztahy vůči spolupacientům apod. Tato skutečnost může vyvolat obavy z reakce ostatních pacientů a vést k záměrnému zkreslení odpovědí. Nedostatek soukromí během rozhovoru s lékaři či sestrami se týká i mobilních a spolupracujících pacientů, protože v naprosté většině psychiatrických oddělení je nedostatek místností v poměru k potřebám provozu.
Jako další oblastí, kterou respondenti označili jako etický problém psychiatrického ošetřovatelství, je „zachování lidské důstojnosti“. Nejvíce respondentů (89 %) zmiňovalo oslovování pacientů. Řada sester přiznala, že mají tendence např. u mladých pacientů nebo u pacientů, kteří jsou na jejich oddělení hospitalizování opakovaně, tykat.
Z výzkumu vyplynul dále jako etický problém „bezpečnost“ a to jak pacientů samotných, tak i personálu. Jedná se o poměr mezi bezpečností a nastavenými bezpečnostními pravidly. Respondenti uváděli příklady, kdy cítí nepřiměřenost prohlížení osobních věcí pacientů a zároveň i příklady, kdy nedostatečná kontrola osobních věcí pacientů vedla k ohrožení personálu či pacientů.
Poslední kategorie tohoto souboru je „poskytování informací“. Jedná se o informace o zdravotním stavu pacientů, které jsou (nejen pro psychiatrii) legislativně upraveny v zákoně č. 372/2011 Sb.
Příklad komentáře s využitím argumentace pomocí úryvků transkriptu:
Kategorie: Nedostatek soukromí pacientů
Respondenti jako jeden z etických problémů v psychiatrickém ošetřovatelství shodně označovali nedostatek soukromí pacientů.
Většina bývalých psychiatrických léčeben a dalších oddělení v ČR je situována do starých objektů. Tento fakt je dán historicky, protože psychiatrické léčebny v naprosté většině zůstávaly od svého založení na stejném místě. Samozřejmě dochází k postupným rekonstrukcím a k budování nových oddělení, což ale nemůže být považováno za dostatečné.
Pacienti, především v bývalých psychiatrických léčebnách, jsou stále ukládáni na mnohalůžkových pokojích. Také sociální zařízení v těchto objektech nelze označit za dostatečné (jak počtem, tak i technickým stavem).
Dalším problémem, který respondenti zmiňovali, je průběh vizit. U nespolupracujících nebo imobilních pacientů vizity probíhají na pokojích, kde jsou ostatní pacienti. Během vizit se obvykle probírají velice osobní věci a vztahy vůči spolupacientům apod. Nedostatek soukromí během rozhovorů s lékaři v některých případech může vyvolat obavy z reakce ostatních pacientů a záměrnému zkreslení odpovědí.
Nedostatek soukromí během rozhovoru s lékaři či všeobecnými sestrami se týká i mobilních a spolupracujících pacientů, protože v naprosté většině psychiatrických oddělení je nedostatek místností v poměru k potřebám provozu.
(příklad: „Čtyři sprchy na padesát ženskejch! … já jim nikdy řikat nebudu, že se dneska sprchovat nebudou, protože se myly včera!... A o záchodech ani nemluvim!“; „V jednadvacátym století mám jásat, že se můžu osprchovat spolu s dalšíma třema nebo čtyřma ženskejma v jedný místnosti v neodělenejch sprchách?! A co ty záchody? … vždyť na ně stojej frontu …To mi příde vůči těm lidem fakt nefér.“; „… hlavně to sociální zázemí,…třeba ve sprchách, co tam ty chlapi, ale vono i ženský, dělaj, to je úděs,… já třeba takový ty komponovaný pouštim do sprchy i po večerce,… aby měli klid a trochu toho soukromí a mohli se normálně lidsky umejt.“; „Jedna pacientka radši jezdila obden domů na propustku jenom na záchod a to se jí fakt nedivim…“
„… i když jsou jenom čtyři na pokoji, ale každej má jinou diagnózu a když se daj dohromady třeba deprese s mánií v tom tam někdo leží s infúzemi,… to je prostě zaděláno na průšvih!“; „ …obrovský ratejny, to je hrůza, … a lidi si nemaj kam dát ani mokrej ručník.“ „… není na to místo, tak se provádí vstupní rozhovor s jedním pacientem a vedle tebe sedí doktor a něco řeší s jiným pacientem. A ani jeden prostě nemáme kam jít a za dveřma už čekaj daší, co s náma chtěj mluvit.“; „… psycholog třeba provádí vyšetření v šatně personálu, protože jinde nemá klid!“)
Kategorie: Zachovávání lidské důstojnosti
Jako další oblastí, kterou respondenti označili jako etický problém psychiatrického ošetřovatelství je zachování lidské důstojnosti.
Nejvíce respondentů (89 %) zmiňovalo oslovování pacientů. Řada respondentů přiznala, že mají tendence např. u mladých pacientů nebo u pacientů, kteří jsou na jejich oddělení hospitalizování opakovaně tykat.
(příklad: „Když k nám přijde osmnáctiletý dítě, tak mi je prostě blbý mu vykat… Asi bych se měla zeptat nebo se s nim nějak domluvit, ale takhle mi to přijde přirozenější.“; „… ty opakovaný pobyty,… hlavně maničky, těm prostě nejde tykat.“; „… u těch opakovanejch pobytů, to se taky nechám strhnout a tykám…“; „… třeba oslovovat křestnim ménem a vykat je OK, ale to tykání nemám rád, … to by se nemělo.“; „U nás se někdy těm starouškům říká „babi, dědo“, ale vyká, ale to taky není dobře.“; „… těm smažkám, co sou přikurtovaný na matraci se prostě vykat nedá,…“)
14% respondentů považuje za etický problém při poskytování ošetřovatelské péče oblékání chronických pacientů. Chroničtí pacienti, kteří jsou v psychiatrických nemocnicích hospitalizování v řádech měsíců a někteří let, dostávají oděvy od rodin nebo jim je zprostředkovává sociální pracovnice. Takzvané ústavní prádlo je také k dispozici, ale v rámci přiblížení chodu oddělení pro chronické pacienty životu mimo zdravotnické zařízení, je snaha pacienty oblékat do civilních šatů.
I přes snahu a zásahy personálu mnoho těchto pacientů vyžaduje „své oblečení“, které zpravidla nelze považovat za adekvátní.
Mnozí chroničtí pacienti mají možnost volného pohybu po areálech daných psychiatrických nemocnic i mimo ně. Právě jejich vzezření na ně upoutává pozornost a vrhá špatné světlo na ošetřovatelský personál.
(příklad: „… a tak mu radši tu hroznou růžovou svítivou vestu dám. Je to podle mě lepší, než aby se zase rozjel.“; „Koupila jsem mu krásnej svetr,… tu jeho hrůzu jsem pak hodila venku do kontejneru, tak aby to neviděl,… on to vytáh a zase si to na sebe narval. …“; „ … nebo když jedeme někam třeba na vejlet nebo na vyšetření, tak je to vidět na hony, že jedeme z blázince. Stydím se, některý jsou jako ze škatulky, ale zato těch pár …. . Lidi venku si musej myslet hrůzy, že je tady ani pořádně neoblíknem, ale takový věci, co maj oni ve skříňkách, tak nemam kolikrát ani já doma! Ale holt člověk nic nenadělá, když jsou takhle spokojený…“)
Kategorie: Bezpečnost
Z odpovědí respondentů vyplynul i jako etický problém bezpečnosti jak pacientů samotných, tak i personálu. Jde především o poměr mezi bezpečností a nastavenými bezpečnostními pravidly.
Během příjmového procesu jsou pacienti prohlíženi, zda nemají u sebe nebezpečné předměty. Ošetřovatelský personál sepisuje veškeré osobní věci (kvůli případným ztrátám, krádežím apod.) a v závislosti na psychickém stavu pacienta ukládá do trezoru veškeré nebezpečné předměty (pilníčky na nehty, nůžky, pletací jehlice apod.). Tyto předměty jsou pacientovi vráceny, jakmile je schopen za ně zodpovídat a nehrozí nebezpečí sebepoškození.
Respondenti uváděli příklady, kdy nedostatečná kontrola osobních věcí pacientů vedla k ohrožení personálu či pacientů.
(příklad: „…jako se to stalo tý doktorce S., … na příjmu se jí bodnul chlap do krku nebo kam …. Kdyby ho pořádně prohlídli, tak se tohle nestane! … To že vypadal v pohodě není argument!“; „… nebo jak nám chlap přijel na barák s pistolí. Když jsme sepisovali věci, tak na férovou vyndal z tašky sedumpětašedesátku! Jo a ještě z ní vyndal zásobník….“; „Nám jeden pacient přijel na oddělení s takovou pistolí,…, teda revolverem,… Jenže on pak začal vykládat, že to vystřelí mozek z hlavy a začal s tim mávat a že to na někom jako ukáže.“; „… utekla z vyšetřovny na jídelnu, tam si povalila stůl a chovala se za něj. Střílela po nás prakem takovejma malejma kovovejma účkama. … Pěkně to štípalo, … musel jsem zamezit, aby ostatní ženský se tam nedostaly…“; „…někdy ten člověk vypadá v pohodě, ale není. Ale na sebe nesmí brát zřetel. Musí se prohlídnout fakt všichni.“; „Když je ten člověk v pohodě, pak spolupracuje a není problém věci prohlídnout. Když už nechce, tak to může bejt varovnej signál.“; „Mě je blbý prolejzat věci lidem, který sou OK… Tak to tak nějak vošulim….Třeba se jenom zeptám, co sebou maj.“; „…připadám si jak nějakej policajt, když chci, aby si vyndali všechny věci….prohlížím všechny bundy nebo prostě všechno. Já bejt těma lidma, tak se mi to nelíbí a nechci to… Cejtil bych se blbě, … asi poníženě…. Je mi to blbý, ale je to tak daný. Asi vědí proč.“)
Kategorie: Poskytování informací
Na poskytování informací o zdravotním stavu pacientů nejen na psychiatrii jsou daná legislativní pravidla (zákon č. 372/2011 Sb.)
Respondenti se především zabývali poskytováním informací po telefonu.
V praxi se telefonický kontakt obvykle uskutečňuje až po navázání osobní spolupráce mezi rodinami nebo blízkými pacienta a ošetřujícím lékařem.
(příklad: „To člověk nemůže ani říct, jestli je ten pacient hospitalizovaném nebo ne. Chudáci rodiny!“; „Tak nutíme pacienty, aby nejdřív sami zavolali domů.“ „…volaj a představěj se, že jsou rodina nebo z úřadu a pak se ukáže, že jsou z práce a chtěj škodit…. Nene, nic neřikat. Je to blbý, ale je to tak. Pacienti se musej chránit.“; „Pacienti si můžou od nás zadara zavolat, takže oni první kontaktujou rodinu, když potřebujou a pak už nikomu není nic do toho, jestli tu je nebo není.“)
e) Diskuze
- vztah výzkumu k dosavadní úrovni poznání
- srovnání s obdobnými výzkumy
- srovnání teorie a popsané praxe
- popis možného využití výsledků
Příklad:
Na základě výsledků této studie lze konstatovat, že profesionalitu sester lze ovlivňovat na dvou úrovních:
1. Ve vzdělávání všeobecných sester – kde vedle teoretických a praktických znalostí a dovedností by měl být kladen důraz na kultivaci osobnosti budoucích sester včetně povědomí o důležitosti vzhledu sester a celkového vystupování.
2. V managementu (především liniový a střední management) – v rámci přijímání nových sester se lze zaměřit na známky nevhodných vlastností žadatelů, vytvořit podmínky pro kvalitní adaptační proces, dále pro vzdělávání sester a vytvářet organizační kulturu podněcující profesionální chování sester.
f) Závěr
- stručné shrnutí výsledků
- návrhy opatření
- možnosti dalšího výzkumu
Příklad:
Výstupem tohoto kvalitativního výzkumu je vymezení obsahu pojmu profesionální chování sester péči o psychiatrické pacienty v souvislosti s problematikou etiky:
1) Profesionální psychiatrická sestra (sestra pracující na psychiatrii) je způsobilá pracovat bez odborného dohledu (registrovaná sestra) a vykazuje:
- cit pro psychiatrii
- teoretické znalosti a praktické dovednosti
- kladné vlastnosti
- adaptaci na pracovišti
- decentní vzhled
2) Sestry se v rámci psychiatrického ošetřovatelství potýkají s etickými problémy v oblasti:
- nedostatku soukromí pacientů
- zachování lidské důstojnosti
- bezpečnosti
- poskytování informací
Projevy etického přístupu sester k pacientům jsou obsaženy v jejich profesionálním chování.
Znaky etické a profesionální koncepce ošetřovatelství se překrývají a etický postoj je tedy součástí profesionality.
Vzhledem k tomu, že pro interpretaci kvalitativního výzkumu je velice důležité, jakým způsobem se získané informace zprostředkují čtenářům, jsou součástí závěrečných zpráv také transkripty (přepisy) rozhovorů nebo jejich ukázky.
Podle zaměření výzkumu nebo podle účelu dané závěrečné zprávy lez využít několika způsobů transkripce.
Způsoby transkripce:
a) doslovná - doslovné zaznamenávání mluveného projevu dotazovaného (informátora/respondenta), včetně nespisovných, slangových, gramaticky chybných výrazů, přeřeknutí apod.
b) komentovaná: doslovné zaznamenávání mluveného projevu dotazovaného (stejně jako u doslovné transkripce) doplněné o nonverbální projevy dotazovaného (úsměv, odmlky, ironie apod.);
pro komentovaný transkript využít sloupcový zápis, kde v jednom sloupci je prostý doslovný přepis a v paralelním sloupci jsou zaznamenávány nonverbální projevy dotazovaného; vždy je ale nutné provést zápis tak, aby bylo patrné, které části patří k sobě
c) redigovaná: výpovědi dotazovaného jsou upravené do srozumitelnější podoby; výzkumník vysvětluje či přímo překládá např. slangové či nářeční výrazy, přeřeknutí apod. nejsou přepisovány; text lze stylisticky upravit; jsou zaznamenávány jen zásadní nonverbální projevy (pláč, smích apod.)
d) shrnující protokol: doslovně zachovány jsou pouze klíčové pasáže; ostatní části rozhovoru jsou zestručněny; upravený text ale musí popisovat smysl sdělení
e) selektivní protokol: jsou využity a přepsány pouze pasáže, které se přímo vztahují k danému tématu (zaměření výzkumu), ostatní část není vůbec využita
Při vypracovávání závěrečné zprávy by měl mít výzkumník na paměti dvě základní fakta:
1. čtenář by měl význam pochopit z vlastního kontextu, který vychází z popsané reality
výzkumník tedy musí text vyhotovit dostatečně popisně a objektivně tak, aby čtenář si mohl vytvořit vlastní, neovlivněný a pokud možno nezaujatý názor
2. jednotlivým částem může čtenář porozumět pouze ve vztahu k celku a celek lze pochopit pouze na základě znalosti jeho částí - tzv. hermeneutický kruh
Pro hodnocení validity interpretace existují čtyři hlavní kritéria:
1. konzistence – hodnotí, zda interpretace jednotlivých částí textu je konzistentní s interpretací celku nebo s ostatními částmi;
dalším hlediskem může být i konzistence mezi interpretací textu v rámci kontextu
2. celistvost – hodnotí, zda interpretace zohledňuje veškeré popsané klíčové momenty a důkazy
3. přesvědčivost – hodnotí, zda je interpretace pro čtenáře přesvědčivá nebo zda je možné vytvořit i jiný způsob výkladu, který ale není v textu zvažován
4. smysluplnost – hodnotí, zda interpretace dává smysl a zda přispívá k porozumění textu a v neposlední řadě, zda rozšiřuje vědění či informovanost v dané oblasti
Jak již bylo v předešlých kapitolách uvedeno, provádění kvalitativního výzkumu je proces, ve kterém se jeho jednotlivé fáze prolínají. Z hlediska interpretace je tato skutečnost stěžejní především v oblasti transkriptu a analýzy dat, které ji přímo ovlivňují.
Pro validní interpretaci získaných dat se využívají jako argumentace jednotlivé části transkriptu a nebudou-li data logicky analyzována, projeví se tento nedostatek ve všech výše uvedených kritériích validity interpretace.
Je tedy nutné, aby výzkumník v rámci interpretace opakovaně analyzoval části textu a revidoval své závěry do stádia, kdy nalezené výsledky budou popsány ve shodě s veškerými zjištěnými důkazy.
Je třeba mít také na paměti, že nejen během sběru dat a jejich analýzy, ale také v průběhu interpretace, může dojít ke zkreslení získaných informací.
Interpretaci jako takovou je možné považovat za završení celého výzkumného procesu.
I když výzkumník získá cenná data a náležitě je nepředá veřejnosti, je celé jeho úsilí zmařeno.
Literatura:
BÁRLOVÁ, Sylva, Petr SADÍLEK a Valérie TÓTHOVÁ. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009. ISBN 978-80-7013-467-2.
CORBINOVÁ, Juliet a Anselm SRTAUSS. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Albert, 1999. ISBN 80-85834-60-X.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Druhé, přepracované a aktualizované vydání. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.
ŠVAŘÍČEK, Roman, Klára ŠEĎOVÁ a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.
TOŠNAROVÁ, Hana. Problematika etiky v profesionálním chování zdravotních sester v péči o psychiatrické pacienty. Praha: UK, 2011. Disertační práce. UK v Praze, Fakulta humanitních studií, Institut doktorských studií.