Vyzkum_v_osetrovatelstvi
8.1 Evaluace
8.1 Evaluace
Při popisu akčního výzkumu je zmíněna také evaluace.
Pro pochopení průběhu celého procesu akčního výzkumu je třeba tento pojem vysvětlit.
Jako český ekvivalent je používán termín „vyhodnocování“. Jde o proces zahrnující
- sběr informací
- zpracování informací
- vyhodnocení informací
Cílem evaluace je získání podkladů pro rozhodování, zlepšení kvality, účinnosti, efektivity apod. v určitém procesu.
Evaluace je objektivním zhodnocením dokončeného procesu (v některých případech se provádí i evaluace v průběhu procesu). Účelem je posouzení relevance a naplnění cílů, efektivity, dopadů a udržitelnosti.
Evaluace poskytuje užitečné a důvěryhodné (podložené) informace.
Důležitou součástí evaluace je příprava kritérií, podle kterých jsou získané informace analyzovány.
Evaluace jako pojem zahrnuje souhrnně teorii, metodologii a praxi hodnocení různých procesů.
Evaluaci rozlišujeme formativní a sumativní.
Formativní evaluaci lze popsat jako okamžitou, lehce proveditelnou bez náročnějších příprav. Přispívá k utváření či formování efektivního procesu a je nejčastěji využívána ve fázi implementace změny. Formativní evaluace je označována za „pohled vpřed“.
V rámci formativní evaluace jsou převážně využívány kvalitativní výzkumné metody.
Sumativní evaluace hodnotí efektivnost provedené změny. Není výjimkou, že sumativní evaluaci provádí externí společnost, především z důvodu zachování objektivity.
Sumativní evaluace je označována za „pohled zpět“.
V rámci sumativní evaluace jsou převážně využívány kvantitativní výzkumné metody. (STAKE, 2004)
Dalším možným dělením evaluace je interní a externí.
Interní evaluace vychází z dané organizace a je prováděna jejími zaměstnanci. Výsledky interní evaluace souží výhradně potřebám této organizace a nemusejí být zveřejňovány.
Externí evaluace je prováděna smluvně, tedy na zakázku. Výsledky externí evaluace často slouží k porovnávání jednotlivých organizací mezi sebou.
Z výše uvedeného vyplývá, že evaluace je součástí akčního výzkumu, dále se samostatně využívá při hodnocení efektivity určitého procesu v rámci řízení změny nebo pro posouzení např. kvality procesu apod.
Evaluaci si může provádět jak sama organizace, tak lze využít i nabídku různých společností poskytujících profesionální evaluaci v různých oborech.
Pro orientační posouzení kvality připravované evaluace se lze opřít o základní kritéria evaluace:
a) užitečnost (utility)
- výsledky evaluace musejí být smysluplně využitelné
- zjištěné informace jsou využitelné pro všechny participanty
b) proveditelnost (feasibility)
- provedení evaluace musí být reálné
- evaluace musí být zajištěna po praktické stránce
c) oprávněnost (propriety)
- nutnost dodržení etických pravidel
- evaluace je prováděna s respektem a úctou ke všem participantům
d) výstižnost/přesnost (accuracy)
- evaluace je prováděna metodicky správně
- technická stránka evaluace odpovídá vysoké úrovni (HENDL, 2005)
Souvisejícím pojmem, a často zaměňovaným za vyhodnocování, je hodnocení.
Rozdíl mezi evaluací, tedy vyhodnocováním a hodnocením lze spatřovat v řízení těchto činností.
Hodnocení je neřízená činnost oproti evaluaci, která je poměrně striktně řízena.
Stručná charakteristika evaluace
Kritéria:
- jsou jasně definována
- odsouhlasena
- stanoveny specifické oblasti priorit založené na stanovených cílech
- formulovány indikátory výkonu
Evaluační plán:
- strukturovaný
- popsané odpovědnosti participantů
- definovány vztahy s cíli
- vyžaduje detailní plánování
Metody:
- systematické
- přesně určené zdroje dat
- použit reprezentativní vzorek
- evaluační nástroje odpovídají metodám použitým pro sběr dat
- systematická analýza dat
- vypracování zprávy
V rámci evaluace se provádí také reflexe (v odborné literatuře, ale i v praxi se setkáváme s ekvivalentem „sebereflexe“, který více evokuje poznávání sama sebe). Jde o rozbor a zhodnocení činnosti či stavu. Jde o způsob zkušenostního učení či rozvoje kompetencí. Po určité činnosti (akce) se pracovník ohlíží zpět a hledá souvislosti mezi výsledným efektem provedené činnosti (např. implementace změny) s dílčími kroky jednotlivých pracovníků, případně celé skupiny.
Pomocí reflexe srovnáváme vlastní zkušenosti se zkušenostmi ostatních pracovníků a identifikujeme souvislosti daného procesu.
Reflexe je součástí veškeré lidské činnosti. Každý jedinec ji intuitivně provádí např. tím, že přemýšlí o svém prožitku v určité situaci. Přemítá, co se vlastně stalo a co měl udělat či co by příště udělal. Za kvalifikovanou reflexi považujeme tu, která je systematická, zabývá se vlastní činností včetně rozhodovacích procesů a zahrnuje vědomé odůvodnění jednání v rámci reflektované činnosti. (HOŠPESOVÁ, TICHÁ, 2007)
Pro kvalifikovanou reflexi, jakožto metody evaluace, je žádoucí dodržovat určitý logický průběh či postup, který umožní získat a využít relevantní informace pro celý průběh akčního výzkumu a v neposlední řadě motivuje všechny participanty k další činnosti.
Příklad možného průběhu reflexe:
- reflexe účastníků se týká nejen celkových, ale i hlavních dojmů
- účastníci popíší průběh aktivit, kterých se zúčastnili
- účastníci individuálně popisují své emoce
- reflexe kolektivního dění/participace
- reflexe probíhajícího procesu – např. implementace změny a využívaných technik
- zobecnění získaných informací, způsob jejich využití v daném procesu a případně formulace vzniklých otázek
Významnou složkou reflexe je zpětná vazba, kterou lze popsat jako způsob předávání informací jedinci o tom, jak jeho okolí vnímá a chápe jeho chování a případně, jaké má jeho chování důsledky (např. reakce kolegů)
Dalším termínem souvisejícím s akčním výzkumem je facilitace.
Facilitaci lze významově připodobnit k pomoci či usnadnění. Jde o metodu řízení týmu, skupiny v rámci managementu nebo při společné tvorbě a plánování (např. určitého dokumentu, projektu apod.)
Je také využívána při akčním výzkumu, evaluaci (i jako samostatné metody) a dalších činnostech, při kterých je třeba, aby všichni participanti aktivně spolupracovali.
Pomocí facilitace se především pracuje s názory participantů – jejich získávání od členů dané skupiny/týmu, formulace a dále např. vytváření koncensu nebo jiných výstupů jednotlivých facilitovaných setkání. Je to nedirektivní metoda vedení diskuze a skupinového rozhodování. Facilitace tedy napomáhá ke změně postojů jednotlivých účastníků.
Výhodou takovýchto setkání je, že zrcadlí názor účastníků a tím se stávají vzešlá rozhodnutí pro všechny transparentnější a akceptovatelnější.