Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

3.7.6 Rozvíjející vyučování

3.7.6 Rozvíjející vyučování
 
  
Rozvíjející vyučování:
Doba: 60. – 70. léta 20. století
 
- další známou koncepcí, která vzniká v polovině 20. století je tzv. rozvíjející vyučování spojené především se jménem L. V. Zankova
- základním psychologickým východiskem je teorie L. S. Vygotského, který polemizuje s ontogenetickou koncepcí (J. Piaget, E. Claparéd), podle níž vývoj postupuje podle daných ontogenetických programů a je tedy zákonitým sledem vývojových etap,
- učitel musí věkové zvláštnosti u dětí znát a při vyučování respektovat, musí se přizpůsobit této „normě z vnějšku“, (např. věk kolem 10 let je věkem konkrétního myšlení a tomu je také přizpůsoben obsah a metody vyučování),
- L. S. Vygotský odmítá pojetí vyučování jako procesu sledující vývoj (respektující vývojové možnosti dítěte) a tvrdí, že má-li být vyučování účinné, musí jít naopak „před vývojem, a táhnout vývoj osobnosti za sebou“)
- L. S. Vygotský přichází s myšlenkou urychlování vývoje, akcelerací,
- má-li vyučování předcházet vývoji, a tím ho urychlovat, nesmí se orientovat na dosaženou úroveň rozvoje („zóna aktuálního rozvoje“), ale musí klást požadavky poněkud přesahující jeho současné možnosti, musí se orientovat na to, co zatím není plně rozvinuto („zóna nejbližšího rozvoje“),
- za pomoci učitele žák zvládne zvýšené požadavky.
 
Základní principy rozvíjejícího vyučování: 
- princip vysokého stupně obtížnosti (význam překonávání překážek a obtíží),
- princip postupu vyučování rychlým tempem (neustále obohacovat žáka novými poznatky a dovednostmi, systematizovat je - vytvářet vztahy a souvislosti, rychlé tempo podněcuje aktivitu a zájem, pomalý postup a neustálé opakování žáky nudí),
- princip uvědomělosti (pochopení smyslu učiva, vnitřní přijetí cílů vyučování žákem, vnitřní motivace učební činnosti, dovednost uvědomovat si, analyzovat a hodnotit vlastní postupy a metody práce),
- princip rozvoje všech žáků (individuální přístup ke každému žákovi zodpovědnost učitele za výsledky i těch nejslabších žáků),
- vedle výše popsaného pojetí vyučování vzniklo několik dalších variant rozvíjejícího vyučování, z nichž nejinspirativnější je koncepce Š. A. Amonašviliho, nazývaná „pedagogikou spolupráce“, podložená a v praxi vyzkoušená dlouholetým a úspěšným experimentem s neklasifikovanou výukou na 1. stupni ZŠ.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše