Zdravotnicka_psychologie
2.3.3 Opora v druhých
2.3.3 Opora v druhých
Jeffrey V. Johnson a Ellen M. Hallová (1988) rozšířili Karaskův model o další dimenzi, již označili jako social support, tedy možnost opřít se o druhé, oporu v druhých. Tito autoři zkoumají hlavně sociální oporu na pracovišti. Zde jsou hlavními kategoriemi druhých spolupracovníci a nadřízení.
Tato dimenze je měřena například položkami:
- moji spolupracovníci jsou přátelští
- když potřebuji, spolupracovníci mi ochotně pomohou
- bavíme se o přestávkách
- navštěvujeme se mimo pracovní dobu
- můj nadřízený se stará o to, aby se jeho podřízení měli dobře.
S každou položkou je vždy uvedena i stupnice (například od 1 do 7).
V čem spočívá tato opora, autoři neupřesňují. Je možno se domnívat, že napomáhá v prevenci a redukci stresu například strategiemi řešení problémů (redefinice problému, pomoc při nalézání řešení, názorný příklad atp.) a strategiemi orientovanými na odstraňování záporných a navozování kladných emocí (dodávají sebedůvěru, sebevědomí, pomáhají vidět situaci v reálných dimenzích atp.).
Sociální opora je teoreticky dalším faktorem; čím vyšší sociální opora, tím nižší psychická zátěž, tím méně je práce stresující. Povolání nebo prostředí s vysokou mírou sociální opory označují autoři jako prostředí kolektivní, opačná prostředí jako jedince v izolaci. Autoři předpokládají, že sociální opora zmírňuje negativní vlivy psychické náročnosti a posiluje kladné vlivy kontroly. Největší míru zátěže tedy bude představovat kombinace „vysoká psychická náročnost + nízká míra kontroly + nízká opora v druhých“, již autoři označují zkratkou iso-strain, nejnižší míru zátěže naopak představuje teoreticky kombinace „nízká psychická náročnost + vysoká míra kontroly + vysoká opora v druhých“.
Obrázek 16 Rozšířený JDC model.
Zdroj: Johnson, J. V., Hall, E. M. /1988) Job strain, work place social support, and cardiovascular disease: a cross-sectional study of a random sample of the Swedish working population. American Journal of Public Health, 78, 1336-1342.
Určitý problém pro možnost adekvátního empirického ověření těchto hypotéz představuje skutečnost, že – z metodologicko-statistických důvodů – testování interakce tří proměnných je ztížena nízkou spolehlivostí (reliabilitou). Výsledky empirických výzkumů proto zpravidla vedou spíše ke zjištění, že každá z těchto tří proměnných má nezávislé vlivy v očekávaném směru. Jen málokdy se potvrdí (nebo naopak přesvědčivě „nepotvrdí“) celý model.
Výsledky výzkumů
Například Johnson a Hallová (1988) analyzovali data z reprezentativního vzorku cca 14 000 švédských pracujících obou pohlaví. Zjišťovali
- kontrolu
- psychickou náročnost
- sociální oporu
- kardiovaskulární problémy.
Výsledky jsou vcelku v souladu s jejich modelem. Všechny tři proměnné (tj. psychická náročnost, kontrola i opora v druhých) vykazovaly s kardiovaskulárními problémy očekávané souvislosti. Výjimku z očekávaných souvislostí představovala kombinace „vysoká psychická náročnost + vysoká míra kontroly + nízká opora v druhých“; ta vykazovala vůbec nejvyšší procento výskytu kardiovaskulárních nemocí.
Dollard et al. (2000) testovali tento model u vzorku 813 pracovníků a pracovnic ve veřejných službách (sociální pracovníci, psychologové, pracovníci ve správě, manažeři aj.). K měření proměnných použili dotazník. Ve svém výzkumu zjišťovali tyto proměnné:
- psychickou náročnost (časový pres a pracovní zátěž)
- kontrolu (samostatnost a rozhodování o metodách své práce)
- oporu (zvlášť opora od spolupracovníků a od vedoucích)
- burnout (pocity vyhoření):
- emocionální vyčerpání
- depersonalizace (tj. pocity odosobnění)
- produktivita (subjektivní pocit kompetence a produktivity)
- spokojenost s prací.
Výsledky jejich analýz jsou v souladu s hypotézou o současném nezávislém působení všech tří faktorů. Potvrdila se i hypotéza účinku kombinace iso-strain. Jedinci pracující v povoláních charakterizovaných kombinací „vysoká psychická náročnost + nízká míra kontroly + nízká opora v druhých“ byli zcela nejméně spokojeni se svojí prací. Nejnižší hodnoty v dimenzích vyhoření (burnout) vykazovali jedinci pracující v tzv. aktivních povoláních („vysoká psychická náročnost + vysoká míra kontroly + vysoká opora v druhých“).
J. Hlinovská (2011) v již zmíněném výzkumu rovněž zjišťovala účinky sociální opory na spokojenost s prací. Výsledky znázorňuje následující graf.
Graf 8 Vlivy kontroly, pracovní náročnosti a opory ve druhých na pracovní pohodu
Zdroj: Hlinovská, J. (2011) Faktory ovlivňující volbu povolání všeobecných sester. Doktorská disertační práce.
O čem vypovídají v něm uvedená data? Začněme od levého panelu. Je zřejmé, že sestry, jejichž práce je v rámci toho souboru podprůměrně psychicky náročná, jsou s ní tím spokojenější a mají tím méně emocionálních problémů, čím vyšší mírou kontroly disponují, tj. čím více si mohou rozhodovat o tom, kdy co budou dělat, čím tvořivější práci mají, čím více v ní mohou využívat své kompetence a vzdělání atp. A současně jsou – nezávisle na míře kontroly – se svojí prací tím spokojenější a mají tím méně emocionálních problémů, čím vyšší mají míru opory v druhých. Oba faktory zde tedy mají účinky v očekávaném směru.
Pravý panel pak informuje o sestrách, jejichž práce je psychicky nadprůměrně náročná. Zde se překvapivě projevuje závislost účinku kontroly na míře opory ve druhých. Pro sestry s podprůměrnou mírou opory v druhých platí, že čím vyšší mají míru kontroly, tím jsou se svou prací spokojenější a tím méně mají emocionálních problémů. Avšak pro sestry s nadprůměrnou mírou opory v druhých platí jiný vztah: čím vyšší mají míru kontroly, tím méně jsou ve své práci spokojené a tím více mají emocionálních problémů.
Souhrnně se tedy zdá, že u všeobecných sester mají kontrola a opora v druhých příznivě účinky na spokojenost s prací a emocionální život, avšak současný vliv těchto proměnných s účinky psychické náročnosti práce na spokojenost s prací a emocionální život jsou komplikovanější. I zde je tedy shoda dat s hypotézami pouze částečná.