Zdravotnicka_psychologie
2.8.1 Vyhoření, jeho subjektivní a objektivní příznaky
2.8.1 Vyhoření, jeho subjektivní a objektivní příznaky
Pojem vyhoření („burnout“ nebo „burn-out“) byl k označení tohoto jevu poprvé použit Herbertem Freudenbergerem ve stati publikované v časopise Journal of Social Issues v roce 1974. Freudenberger pracoval jako psychoanalytik s dobrovolníky v pomocných profesích, a to zejména v zařízeních provozujících paliativní péči. U nich tento syndrom pozoroval a popsal. Jím použitý termín „vyhoření“ je původně hovorovým termínem, který má v angličtině podobný význam jako v češtině – „došla šťáva“, „došel benzín“, není na co jet dál; jede se setrvačností, ale bez vnitřních zdrojů.
Dnes je syndrom vyhoření nemocí, která je v mezinárodní klasifikaci nemocí uvedena pod kódem ICD 10 (v kategorii Z 73.0) s názvem Problémy spojené s obtížemi v uspořádání života. V ČR se zatím do klasifikace nemocí tento syndrom nedostal.
Vyhoření má dimenzi psychickou, somatickou a interpersonální. Jaké jsou jeho příznaky?
- Jde o prožitek emocionálního vyčerpání a často i celkové únavy
- které se vyskytují především u profesí, v nichž jde o práci s lidmi
- které tedy pramení z chronického interpersonálního stresu;
- kromě vyčerpání jsou pro syndrom vyhoření typické rovněž pocity neúčinnosti a selhání
- které se projevují v odosobněném přístupu ke klientům.
Psychické příznaky
Na psychické úrovni jde o syndrom sestávající z několika symptomů. Patří mezi ně zejména tyto:
- jedinec má dojem, že jeho úsilí zaměřené na dosahování hodnotných cílů (například terapie, vzdělávání, pomoc chudým atp.) trvá již velmi dlouho, a že je jeho efektivita nízká
- po delší době výkonu profese vzniká pocit celkového duševního vyčerpání, zejména vyčerpání emocionálního (pramenícího z kontaktu s lidmi)
- vedle vyčerpání jsou často prožívány i pocity frustrace, smutku, depresí
- tyto pocity jsou zpravidla spojeny s výrazným poklesem motivace, dochází ke snížení iniciativy a aktivity, jedinec přechází na rutinní zvládání pracovních povinností
- dochází ke snížení až vymizení spontaneity, radosti a kreativity
- vzniká pocit depersonalizace
- ve vztahu ke klientům vznikají pocity cynismu, chladu, nezájmu
- někdy se objevuje i hostilita a agrese.
Somatické příznaky
Na tělesné úrovni patří mezi hlavní příznaky tohoto syndromu zejména:
- přetrvávající negativně prožívané fyziologické vybuzení (arousal) spojený s prožitky tenze
- zvýšení krevního tlaku
- změny srdeční frekvence
- bolesti u srdce
- dýchací obtíže („lapání po dechu“)
- celková únava organismu, ochablost
- snadná unavitelnost
- fyzické vyčerpání
- zažívací potíže
- bolesti hlavy
- poruchy spánku
- někdy i bolesti ve svalech.
Interpersonální vztahy, interakce a komunikace s klienty
Vyhoření má negativné důsledky pro profesionální i osobní život.
- Ve vztahu k pacientům, klientům, žákům, zákazníkům atp. dochází k projevům cynismu a dehumanizace, je s nimi zacházeno jako s věcmi, čísly, případy; obtěžují, stresují, frustrují
- snižuje se schopnost empatie a porozumění pro lidskou dimenzi klientů; ztrácí se schopnost rozpoznat a přiměřeně reagovat na ty z nich, kteří potřebují porozumění pro své problémy a kteří u těchto profesionálů očekávají lidskou odezvu
- lhostejnost, apatie a nezájem „vyhořelého“ jedince o klienty občas vede ke vzniku a eskalaci pracovních konfliktů
- objevuje se ztráta zájmu o vykonávanou profesi až nechuť k ní
- vyhořelý jedinec má tendenci omezit kontakt s klienty na co nejnižší možnou míru
- často omezuje i kontakt s kolegy
- dochází k celkovému útlumu jeho sociability.