Zdravotnicka_psychologie
2.8.4 Prevence vyhoření
2.8.4 Prevence vyhoření
Jak zabránit nebo předejít vyhoření?
Celkově můžeme základní komponenty vyhoření znázornit tímto obrázkem, jehož autorkou je C. Maslachová.
Obrázek 19 Model vyhoření
Zdroj: Maslach, C., & Goldberg, J. (1998) Prevention of burnout: New perspectives. Applied and Preventive Psychology, 7, 63-74.
Prevence a terapie vyhoření se zpravidla zaměřují na klíčové momenty v tomto obrázku. Jde vlastně o základní teoretické konstrukty, jimiž se vyhoření vysvětluje a definuje. Kromě toho se používají různé techniky, které jsou orientované na stres – jehož je vyhoření zvláštním případem – obecně.
Jedním z hlavních zdrojů vyhoření je pocit, že dochází k postupnému vyčerpávání zdrojů. Jedinec se přestává svobodně rozhodovat o tom, co a kdy bude dělat; pokládá se za nekompetentního k řešení problémů, se kterými se setkává; současně ubývá lidí, se kterými si může o své situaci promluvit, a to nejen spolupracovníků a nadřízených, ale i lidí z širšího okolí; má tak trochu pocit dělníka u pásu pracujícího v nepřátelském prostředí. Kromě pracovního vyčerpání zpravidla začne vyvstávat řada konfliktů. Kromě konfliktů s klienty, nadřízenými a kolegy jsou to často i vnitřní konflikty – například mezi klíčovými hodnotami (například altruismus versus egoismus) a rovněž mezi klíčovými koncepcemi sebe sama (jsem dobrý nebo špatný člověk?). Chování, které je popisováno jako součást tohoto syndromu, je možno chápat jako pokus o vyrovnání se s tímto permanentím a komplexním stresem.
Jednotlivé kroky prevence jsou proto zpravidla zaměřeny na tyto otázky:
- Jaká prevence povede ke snížení rizika, že dojde k emocionálnímu vyčerpání?
- Jaká prevence povede ke snížení rizika, že dojde ke vzniku pocitů neúčinnosti a neúspěchu?
- Jaká prevence povede ke snížení rizika, že dojde k cynickému a odosobněnému přístupu ke druhým?
V oblasti prevence vyhoření můžeme rozlišit tři úrovně.
- Jako primární prevence je označováno úsilí směřující k odstranění nebo modifikaci stresorů na pracovišti. Cílem této prevence je předejít výskytu nových případů onemocnění. Tato prevence je tedy orientována na atributy povolání, na situaci.
- Jako sekundární prevence je označováno úsilí o snížení negativního působení stresorů, které nelze odstranit. Prevence je zde zaměřena především na jedince a na posílení jeho tolerance vůči stresorům.
- Terciární prevence (terapie) spočívá v pomoci těm jedincům, kteří jsou dlouhodobě vystaveni působení těchto stresorů a kterých se projevuje stresová reakce (tj. vyhoření). Jde o strategie zaměřené na vyrovnávání se s touto stresovou reakcí, na důsledky stresu.
Protože se však strategie používané při sekundární a terciární prevenci do značné míry prolínají, věnujeme se jim v následujícím textu současně. Společně bývají někdy orientované jako strategie orientované na jedince či osobu (na rozdíl od strategií orientovaných na situaci či design povolání, jimž věnujeme samostatnou podkapitolu).