Zdravy_zivotni_styl
6.4.1 Problematika závislosti, zdravotní a sociální důsledky, protidrogová politika, systém péče
6.4.1 Problematika závislosti na ilegálních návykových látkách, zdravotní a sociální důsledky užívání drog,
protidrogová politika, systém péče o uživatele návykových látek
Užívání návykových látek je v ČR republice dlouhodobě závažným zdravotně společenským problémem, který znamená obrovskou a zbytečnou zátěž pro společnost, rodiny, školství, zdravotnictví, soudy, policii a ekonomiku. Celostátní sledování i mezinárodní studie však jednoznačně potvrzují, že přes všechny snahy státu se situace v drogové oblasti včetně všech sociálních a zdravotních dopadů užívání drog nedaří v ČR zlepšovat a v některých aspektech ani stabilizovat. V roce 2010 odhadovaný počet problémových uživatelů drog – střední odhad - dosáhl hodnoty 39,2 tis. osob, ve srovnání s minulými lety tento nárůst není statisticky významný. Významně se ovšem v roce 2010 zvýšil počet problémových uživatelů pervitinu (28,2 tis.) a rovněž se zvýšil počet injekčních uživatelů drog (na cca 37,2 tis.). Celkem tak problémové užívání drog zasahuje 0,5 % české dospělé populace. V případě hodnocení stávající drogové situace v ČR je třeba zmínit negativní skutečnosti a trendy a především fakt, že nedochází ke stabilizaci ani snížení experimentálního užívání návykových látek. Trvale narůstá počet problémových (intravenózních) uživatelů návykových látek, nedochází ke snížení nabídky a poptávky drog, možnosti testování uživatelů drog na HIV/AIDS a virové hepatitidy jsou nedostatečné, zvyšují se počty žáků a studentů mezi uživateli drog a počty žen užívajících návykové látky a není dostatečně zajištěná zdravotní péče zejména pro mladistvé uživatele návykových látek.
Drogová závislost je sociální, psychologický a somatický syndrom, ke kterému dochází následkem opakovaného užívání jedné nebo více psychoaktivních látek a který se manifestuje modelem chování, v němž droga stojí na žebříčku hodnot nejvýše.
Psychická závislost je definována jako stav, při kterém droga vyvolává příjemné pocity a uspokojení. K dosažení tohoto stavu nebo k zabránění nepříjemných pocitů při chybění drogy je potřeba jejího opakovaného nebo nepřetržitého podávání.
Fyzická závislost je adaptační stav, který se projevuje intenzivními tělesnými potížemi, pokud je podávání drogy omezeno nebo je mu zabráněno. Tento stav je znám jako abstinenční syndrom.
Problémové užívání drog je odlišné od drogové závislosti. Je to tělesný, psychologický, sociální nebo právní problém související s pravidelným nadměrným příjmem drog, léků nebo jiných chemických látek.
Obrázek 1 Model vzniku závislosti
Ke zvýšení individuální zranitelnosti hrají roli následující faktory:
- negativní ovlivnění rodinou (rozpad rodiny, nevhodný rodičovský příklad aj.),
- osobnostní faktory (úzkost, deprese, emoční labilita, nízké sebevědomí, zvědavost, obranářství, vzpurnost, nepřátelství, ztráta sebekontroly, nadměrné spoléhání na jiné osoby aj.),
- sociální a kulturní faktory (normy sociálních a profesních skupin, ke kterým uživatel náleží aj.)
Ilegální drogy – rozdělení dle účinku
- Halucinogeny
- Konopné drogy
- Opiáty
- Stimulancia
- Inhalační drogy
Halucinogeny
mohou být jak přírodní, tak synteticky vyráběné psychotropní látky. Mezi přírodní řadíme houby lysohlávky (psilocybin), jed obsažený v muchomůrce červené (mykoatropin) šalvěj divotvornou nebo ropuší jed (bufotenin). Částečně se k halucinogenům dají řadit i delirogeny, jako je atropin a skopolamin, látky, které jsou obsaženy v rostlinách, jako je rulík zlomocný nebo durman. Synteticky (uměle) vyráběné jsou např. LSD (diethylamid kyseliny lysergové), který má velmi intenzivní účinky i při velice nízkých dávkách.
Akutní účinky
Charakteristickým znakem je dramatický nástup a nepředvídatelnost účinků. Mezi psychickými účinky mohou být přítomny jak euforie, záchvaty smíchu, tak i těžká deprese, smutek či úzkost až paranoia (bad trip), depersonalizace (odosobnění), zážitky oddělení se vědomí od těla, úplná ztráta kontaktu s realitou, z percepčních změn mohou být přítomny halucinace, bývá ale typicky změněné vnímání času, barev, tvarů, zvuků a chutí, může se vyskytnout celková dezorientace. Z tělesných účinků se mohou v závislosti na typu látky dostavit suchost v ústech, závratě, nevolnost, zvracení, zvýšení krevního tlaku. V případě delirogenů je velmi obtížné odhadnout dávku (malé rozpětí mezi efektivní a toxickou dávkou), zejména v případě použití rostlin, u kterých není známý obsah účinných látek. U otravy delirogeny (rulík, durman) je výrazné riziko zástavy dechu, poruch srdečního rytmu až zástavy srdce s následkem úmrtí.
Dlouhodobé účinky
Běžně dostupné halucinogeny (LSD, lysohlávky) nemají výraznější toxické dlouhodobé účinky.
Konopné látky
Konopné látky jsou převládajícími zneužívanými nelegálními návykovými látkami v České republice a v celé Evropě. Vůbec nejčastěji zneužívanou drogou je konopí. Konopí se vyskytuje ve 2 formách, a to jako marihuana (marjánka, tráva, zelí) a jako hašiš (čokoláda). Hlavní účinnou psychoaktivní látkou je THC (tetrahydrocannabinol). Obsah THC v se v rostlinách liší, u některých může dosahovat nulových hodnot (technické konopí), u speciálně šlechtěných odrůd může dosáhnout až 25 %.
Akutní účinky
Účinek většinou nastupuje zhruba do deseti minut po kouření. Po perorálním (ústním) použití nastupuje během třiceti minut až dvou hodin, významnou roli hraje forma, v jaké je THC konzumováno (je rozpustné v tucích). Účinky mohou být velice různé, nejčastěji se vyskytuje euforie, pocit vnitřní blaženosti, záchvaty smíchu, změna vnímání času (čas se vleče), mohou se však objevit i stavy naprosto odlišné, nejčastěji strach, úzkost až paranoia, deprese. Při vysokých dávkách může docházet ke změnám vnímání, k rozvoji halucinací a snížení psychického a fyzického výkonu (zemdlelost až nezúčastněnost). Vše závisí také na fyzickém a psychickém vyladění a na situaci, ve které je droga konzumována (na tzv. setu a settingu). Typicky po užití bývá sucho v ústech, zarudlé oči, zvýšení krevního tlaku, může se objevit pocit bušení srdce, bývá lehce snížená teplota těla, mohou se vyskytnout pocity na zvracení. Při náhlé změně pozice těla ze sedu do stoje může dojít k rozvoji tzv. ortostatické hypotenze (náhlému poklesu krevního tlaku) se závratí až krátkodobou ztrátou vědomí. Doba trvání účinku je různá, při kouření mají účinky obvykle vrchol za 20–30 minut, odeznívají během cca 1–2 hodin (do 4 hodin zcela). Při perorálním užití mohou trvat výrazně déle.
Dlouhodobé účinky
Riziko rakoviny plic – přijaté množství rakovinotvorných látek je při kouření jointů vyšší než při kouření. Při nadměrném konzumu nebo specifické citlivosti je možný vznik astmatu a bronchitidy. Mohou také propuknout latentní (skryté) psychózy. Je prokázáno, že u mladých pravidelných kuřáků (do 18 let) užívání zvyšuje riziko vzniku psychóz (schizofrenie) 2-4krát. Možný je vznik psychické závislosti, charakteristický je též častější výskyt úzkostných stavů a deprese.
Při konzumaci v těhotenství vzniká riziko poškození plodu v důsledku kouření. Při časté konzumaci konopných produktů dochází ke zhoršení krátkodobé paměti a pozornosti, ty se při abstinenci vrací do normálu. U pravidelných kuřáků je popisován tzv. amotivační syndrom (vyznačuje se ztrátou dosavadních zájmů a motivace, zhoršením kognitivních funkcí a pozornosti).
Opiáty
Látky s tlumivým účinkem - opium, heroin, morphin, codein, dolsin (pethidin), braun, barbituráty, benzodiazepiny. V lékařství se opiáty používají především jako analgetika, ale i jako antitusika (codein). Typickými zástupci jsou morphin (alkaloid opia), heroin, codein, braun, methadon a také často používané léky – fentanyl, tramal, pethidin (dolsin). Opium patří k jedné z nejdéle známých drog na světě. Již ve starověku bylo používáno jako silné a účinné analgetikum. Je vyráběno z opiového máku. Opiáty se v CNS vážou na opioidní (endorfinové) receptory. Významným projevem působení na CNS je deprese dechového centra. Po delším užívání opiátů se vyvíjí tolerance a vzniká fyzická i psychická závislost. Příznačné je trvalé užívání i přes vědomí závažných důsledků. Obstarání drogy má přednost před všemi ostatními zájmy. Nejvíce návykový je heroin – heroinismus je považován za nejtěžší toxikomanii. Zdrojovou látkou pro výrobu heroinu bývá morfin nebo přímo opium. Způsob aplikace je injekční, kouřením, inhalováním, šňupáním.
Akutní účinky
Při intoxikaci je v popředí zklidnění a příjemná euforie. První příznaky akutní intoxikace jsou nevolnost, hučení v uších, pocit tepla v obličeji,
svědění, dýchání je povrchní, zúžení zornic (mióza) přechází v konečném stádiu v rozšíření zornic (mydriáza), dochází ke zvýšení všech somatických reflexů (hyperreflexie).
Dlouhodobé účinky
Při chronickém abusu je nejvíce postižena oblast charakterových vlastností, intelekt bývá nepostižen, dochází k etické degradaci individua. Závislý je líný, bez vůle, ztrácí libido a potenci, může být depresivní, pravidlem bývá děsivé pseudohalucinace. Často bývá nespavost, únava a podrážděnost střídající se s apatií. Nezdravá životospráva vede k celkovému vyčerpání organismu a k extrémní vyhublosti (kachexie). Často dochází k infekcím, které souvisejí s oslabením imunitního systému a nesterilní injekční aplikací drogy a výše uvedené poruchy mohou vést k sebevraždě.
Psychostimulancia
jsou látky různé chemické struktury, jejichž hlavním účinkem je stimulace CNS. Zvyšují psychomotorické tempo a bdělost, hlavním účinkem stimulancií je „zlepšení“ nálady, potlačení únavy a pocitu hladu, celkové zrychlení psychických procesů, zjitřená představivost, zvýšená schopnost vcítit se do pocitu druhých a uvolnění zábran. Česká „specialita“ pervitin je nejčastěji zneužívanou „tvrdou“ drogou v České republice. Mezi psychostimulancia patří kofein, nikotin, pervitin, kokain, extáze, amphetamin, efedrin, phenmetrazin. Kokain je rostlinný alkaloid z jihoamerického keře Koka pravá. Kokain účinkuje jako silné stimulans a lokální anestetikum. Stimulancia vyvolávají zejména psychickou závislost (dychtění po účinku látky). Konzument očekává zvýšení úrovně bdění a urychlení psychomotoriky, příznačné je snížení chuti k jídlu a hubnutí, což je ale po odeznění účinku následováno zvýšeným příjmem potravy a návratem k původní hmotnosti. Může dojít ke vzniku tzv. toxické psychózy (příznaky podobné schizofrenii). Extáze patří mezi syntetické drogy, vyvolává značné stimulační účinky, takže konzument je schopen zvýšené fyzické aktivity, aniž by adekvátně pociťoval únavu, což může vést až ke kolapsu organismu následkem fyzického vyčerpání. Mírné psychedelické účinky se projevují především v nárůstu empatie, proto se extázi též říká „droga lásky“. Droga je užívaná nejčastěji formou rekreačního užívání při technoparty. Pervitin (metamfetamin) slangově nazývaný perník, piko, péčko je syntetické stimulans, který je zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, která velmi účinně stimuluje nervovou soustavu, vyvolává euforii, podporuje celkové tempo, vnímavost a sebedůvěru. Pervitin uvolňuje v těle zásoby energie a zvyšuje výkonnost celého organismu. Ustupuje pocit únavy, organismus pracuje s vypětím sil až do vyčerpání. Pervitin urychluje tok myšlenek, zvyšuje pozornost a soustředěnost. Zlepšuje schopnost empatie a odstraňuje zábrany. Po jeho užití nastupuje euforie, pocit sebejistoty a rozhodnost. Intoxikovaný nemá potřebu spánku. Po odeznění účinku se dostavuje fáze deprese s hlubokými pocity vyčerpání a celkovou skleslostí.
Akutní účinky
Při intoxikaci dochází k dysfunkčnímu chování nebo poruchám vnímání, euforie, pocitu zvýšené energie, zvýšení bdělosti, megalomanii, nápadné družnosti či naopak odmítání kontaktu, hrubosti až agresivitě, afektivní labilita, stereotypní chování, zrakové, sluchové nebo taktilní iluze, či halucinace bez poruchy orientace, paranoidní myšlenky, event. i chování, poruchy koncentrace, rušivý vliv na výkon běžných činností. Jsou též přítomny poruchy srdečního rytmu, tachykardie, hypertenze, pocení a zimomřivost, nauzea a zvracení, ztráta tělesné hmotnosti (dehydratace), dilatace zornic, psychomotorický neklid, agitovanost, svalová slabost, bolesti hrudníku, křeče.
Dlouhodobé účinky
Při častém a déletrvajícím zneužívání této skupiny drog dochází u každého konzumenta zákonitě k zásadním proměnám psychiky. Tento účinek je mezi uživateli této skupiny drog dobře znám a ve slangu narkomanů se označuje pojmem „stíha.“ Podkladem je rozvoj toxické psychózy – psychické poruchy, projevující se paranoiou a mimořádně trýznivými paranoickými halucinacemi. Narkoman postupně nabývá přesvědčení, že v jeho okolí dochází k podivným jevům: ostatní se k němu chovají jinak, neustále jej sledují, snaží se jej různě „podrazit,“ ošálit, podvést či přímo zabít. Tyto pocity se neustále zvýrazňují a bývají stále více doprovázeny výše zmíněnými halucinacemi – například ve formě démonických hlasů, jež se mu vysmívají, přikazují mu jednat násilně apod. Narkoman žije v neustálém pocitu ohrožení, panikaří, jedná iracionálně a útočí na své okolí. Takový stav často přivádí narkomana na psychiatrii a nezřídka končí sebevraždou.
Těkavé látky
Mezi těkavé látky, užívané jako omamné a psychotropní látky (inhalační drogy), patří některá rozpouštědla, ředidla a lepidla, ale i plynné látky, například éter a rajský plyn. Potřebného "rauše" je zde docíleno pomocí inhalace (čichání). Tyto látky působí na centrální nervový systém a jsou součástí mnoha průmyslových produktů nebo výrobků určených pro domácnost. Některé látky se prodávají jen na předpis. Konzumují se tak, že se nanesou na textilii nebo se přes hrdlo lahve natáhne igelitový sáček a pak se vdechují. Známé účinné látky jsou např.: toluen, aceton, látky obsažené v různých lepidlech, butan (plyn v zapalovačích), chlorethyl (sprej - lokální anestetikum), rajský plyn.
Akutní účinky
Při inhalaci dochází ke krátkému opojnému stavu, jenž může být díky opětovné inhalaci (vdechnutí) prodloužen. Bezprostředně po konzumaci se obvykle dostavuje bolest hlavy, nevolnost, zvracení, teprve poté se dostavuje skutečny "rauš", projevující se euforií, pocity beztíže, zvukovými a zrakovými posuny ve vnímání, halucinacemi, může také docházet k zesílení vnímání dotyku, ale též k rychlému bezvědomí. Velmi častým následkem konzumace je přecenění vlastních sil. Během konzumace nebo krátce po ní může dojít ke krvácení z nosu, kašli a nevolnosti. Dále jsou možné poruchy srdečního rytmu a dýchání (může vést až zástavě dechu). Dále může dojít ke křečím (křeč hrtanu), zmatenosti, podráždění pokožky a sliznice. Častá jsou též předávkování.
Dlouhodobé účinky
Čichání může vést k silné psychické závislosti, vyvíjí se tolerance, dochází k poleptání dýchacích cest, poškození jater, ledvin, mozku (masivní odumírání nervových buněk, mozek se přemění doslova v "kašovitou" hmotu) a nervů. Zvyšuje se riziko vzniku alergií. Při delší intenzivní konzumaci může nastat na základě toluenového útlumu k vícedennímu deliriu (poruchám vědomí). Při konzumaci u těhotných žen může dojít k vážnému poškození plodu. Fyzické abstinenční příznaky nejsou známé.
Zdravotní důsledky užívání drog
Zdravotní rizika užívání drog inhalací (kouřením)
- poruchy obranyschopnosti plic
- zpomalení nebo zástava samočisticích pochodů v dýchacím ústrojí, časté infekce v této oblasti
- časté chronické záněty průdušek, zvýšené riziko plicního emfyzému (rozedmy)
- nádory dýchací, trávicí, vylučovací, pohlavní soustavy i jiných systémů
Zdravotní rizika injekčního užívání drog
- vyšší pravděpodobnost těžké otravy (předávkování), protože koncentrace látky v krvi velmi rychle roste
- možné zavlečení infekce a její rozšíření v organismu (ohrožení srdce, mozku, jater, ledvin, atd.)
- možný přenos virové žloutenky, zvláště typů C a B, HIV
- hnisavá ložiska v místě vpichu i jinde, neprůchodnost a záněty cév, otoky končetin s cyanózou, kožními a svalovými defekty, vředy, nekrózami, zvláště na předloktí, zápěstí, paži, stehně, bérci, hýždích, břiše
- plicní embolie (krevní sraženiny, vzduch, tukové kapénky, nerozpustné součásti z podané drogy, atp.)
- možná otrava způsobená příměsemi, jež se používají při výrobě drog (fosfor, jód), nebo slouží k jejich naředění (zvětšení objemu dávky a nárůstu zisku-běžně jde např. o škrob, mléčný cukr, sušené mléko, ale také o omítku, prací prostředky, pudr)
Komplexní plán boje proti ilegálním drogám.
A) Národní strategie protidrogové politiky ČR na období 2010-2018 a k strategii zpracované akční plány.
Národní strategie definuje základní východiska protidrogové politiky vlády, směry řešení problému užívání drog, principy a přístupy, na kterých protidrogová politika České republiky staví. V souladu se svým dlouhodobým charakterem definuje strategie v obecné rovině 4 základní cíle:
- snížit míru experimentálního a příležitostného užívání drog zejména mladými lidmi
- snížit míru problémového a intenzivního užívání drog
- snížit potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a společnost
- snížit dostupnost drog zejména pro mladé lidi.
Tabulka 1 Strategie a cíle protidrogové politiky ČR
Strategie/ přístupy |
Snižování nabídky drog |
Snižování poptávky po drogách |
Snižování rizik spojených s užíváním drog |
||
Cíl 1 |
Cíl 2 |
Cíl 3 |
Cíl 4 | ||
Strategické cíle. |
Snížit míru experimentálního a příležitostného užívání drog zejména mladými lidmi. |
Snížit míru problémového a intenzivního užívání drog. |
Snížit dostupnost drog zejména pro mladé lidi. |
Snižovat potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a společnost. | |
Pilíře protidrogové politiky. |
Primární prevence. |
Léčba a sociální začleňování. |
Snižování dostupnosti drog.
|
Snižování rizik
(harm reduction). | |
Zdroj: Národní strategie protidrogové politiky na období 2010-2018, Úřad vlády ČR, 2011
B) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění zákona č. 106/2011 Sb.
- Legislativní zákaz nebo omezování zneužívání drog v souladu s mezinárodní kontrolou drog na základě mezinárodních úmluv. Jednotlivé země jsou povinny zavádět vlastní legislativu a účinný kontrolní systém.
C) Zdravotní osvěta systematicky informuje veřejnost o problematice užívání drog. Je zaměřena zejména na zranitelné skupiny (mládež obecně, příslušníci etnických minorit, mladiství ze sociálně slabých rodin, dětských domovů apod.
Systém péče o uživatele drog.
Jedná se o vzájemně provázené programy a služby, které odpovídají na různé potřeby klienta v různých obdobích jeho cesty k normálnímu životu.
Za základní složky či součásti systému péče se pokládají:
- terénní a nízkoprahové služby
- ambulantní péče a léčba, včetně intenzivní ambulantní péče v denních stacionářích
- ústavní detoxifikace a léčba krátkodobá a střednědobá
- dlouhodobá – rezidenční péče v terapeutických komunitách
- doléčování včetně chráněného bydlení, chráněné práce apod.,
- dlouhodobé – udržovací substituční programy. Aby jednotlivé služby a programy fungovaly jako systém, je nezbytná jejich vzájemná informovanost a kvalitní spolupráce.
Terénní práce - streetwork
Pomáhající aktivity probíhají mimo instituce a zařízení, a to přímo na ulicích, veřejných prostranstvích jako jsou nádraží, restaurace a zábavní podniky, ve věznicích, školách, azylových domech, v bytech příslušníků cílové skupiny. Cílovou skupinou terénní práce jsou rizikoví jednotlivci a skupiny, kteří nejsou efektivně zachycováni existujícími institucemi. K těmto cílovým skupinám patří např. bezdomovci, „děti ulice“, prostitutky a prostituti, migranti, příslušníci etnických menšin, specifickou cílovou skupinu tvoří uživatelé drog.
Terénní programy pro uživatele drog
Jejich souhrnným cílem je usnadnit zlepšení zdravotního stavu a omezit s užíváním drog spojená rizika a poškození u jednotlivců a skupin, kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními, zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy, tj. s tzv. skrytou populací. Terénní programy se zaměřují především na nitrožilní uživatele drog s cílem snížit jejich rizikové chování (sdílení injekčního náčiní, nechráněný sex) a omezit tak riziko přenosu a šíření HIV a virů hepatitidy B a C.
Substituce
Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní drogy nahrazeno (téměř vždy lékařsky předepsaným) užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s výrazně menšími riziky, než původní droga (např. heroin je nahrazen metadonem).
Kontaktní centra
Centra nabízejí své služby cílové skupině drogově závislých, která není v kontaktu s jinými zdravotními a sociálními institucemi (skrytá populace). Kontaktní centra umožňují této klientele přístup ke službám bez jakéhokoliv doporučení, přímo z ulice, anonymně a v neformálním prostředí, proto se též nazývají „nízkoprahová.“ Základní program kontaktního centra je kontaktní práce, výchovné a vzdělávací aktivity, kontaktní poradenství, výměna injekčního náčiní a zdravotní ošetření, hygienický a potravinový servis.
Terapeutická komunita
Strukturované prostředí, ve kterém klient žije a absolvuje program léčení/rehabilitace. Obvyklá délka pobytů je 6 až 15 měsíců. Od klientů je očekávána aktivní účast na léčebných aktivitách, jimiž jsou skupinová a individuální psychoterapie, pracovní terapie, práce s rodinnými příslušníky, zátěžové pobyty aj. Terapeutická komunita nabízí bezpečné a podnětné prostředí pro růst a zrání, které se děje především prostřednictvím sociálního učení v kontextu vymezeném jasnými a srozumitelnými pravidly. Cílem programů je zejména rozvoj sociálních dovedností (pocit odpovědnosti za své chování, zvyšování sebehodnocení, změna negativních životních postojů apod.) potřebných pro změnu škodlivých vzorců chování. Z průzkumu terapeutických komunit vyplývá, že až 40 % z klientů, kteří předčasně ukončili léčbu, a až 90 % z těch, kteří léčbu úspěšně absolvovali, se úspěšně zapojí zpět do společnosti.
Chráněné bydlení
Sociální služba, která je součástí komplexu sociálních a zdravotních služeb. Cílem je zajištění ubytování při absolvování terapeutického a resocializačního programu, a to i lidem, kteří v místě svého bydliště nemají příslušné služby nebo pro které je pobyt v dřívějším bydlišti kontraindikací k úspěšné léčbě/doléčování.