Seminární skupina cvA předmětu Sociologie

6.1.1 První fáze nemoci

6.1.1 První fáze nemoci
 
 
Jde o období, kdy se objevují první symptomy a pacient si začíná uvědomovat své nové postavení. Člověk navštěvuje lékaře tehdy, když dochází k ohrožení jeho každodenní činnosti a má silné bolesti. V první fázi se setkáváme s různými reakcemi. Pacienti mají tendenci výkladu symptomu po svém. Aktivují mechanismy, které mohou mít různé podoby. Někteří jedinci mají sklon svoje onemocnění nadhodnocovat, ulpívat na hypochondrických představách a někteří snižují význam příznaků, bagatelizují je a mávnou rukou, že je to přejde. Další jedinci mají tendenci zatajovat symptomy a nadmírou aktivity dokazují své dobré zdraví. Někdy se stává, že člověk uvítá symptomy nemoci, neboť onemocnění mu umožní vyřešit konfliktní situaci, ať již v rodině nebo v práci.
Bauman zjistil, že lidé na posouzení nemoci používají tři různá kritéria:
1. Přítomnost příznaků – zvýšená teplota, bolest …
2. Vjemy, toho jak pociťují – cítit se dobře, špatně …
3. Schopnost vykonávat každodenní činnost, v zaměstnání, ve škole apod. (Bauman, 1965)
 
Někteří autoři uvádějí, že u neurologických pacientů se první fáze neprojevuje, akceptují chorobu a přecházejí hned do druhé fáze.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše