Osetrovatelska_pece_o_dite

23.7 Neurotické poruchy, stres, somatizující poruchy

23.7 Neurotické poruchy, stres, somatizující poruchy
 
 
Úzkost - je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné přesně identifikovat. Je to pocit, že se stane něco ohrožujícího, ale postižený si neuvědomuje co přesně.
Strach – je reakce na rozpoznané nebezpečí, jde o emoční a fyziologickou reakci na konkrétní ohrožení
Strach a úzkost jsou komplexní reakce, při kterých je afekt spojený jak s tělesnými reakcemi (tachykardie, tachypnoe, hypertenze, zvýšení napětí svalů, zvýšená sekrece potu, suchost sliznic) a kognitivními reakcemi (zrychlené a zjednodušené myšlení, obavy a starosti)
Fobie - úzkost, která se týká konkrétních situací, jde tedy o strach, kterých se lidé běžně nebojí. Fobické úzkostné poruchy (agorafobie-strach z veřejného prostoru, sociální fobie- strach ze situací, kdy může být jedinec pozorován a posuzován druhými lidmi, specifické fobie- ze zvířat, výšek, uzavřeného prostoru…apod.).
Noční nebo denní pomočování – o enuréze jako onemocnění hovoříme až od 4 let věku.
Dělíme ji na primární (trvá nepřetržitě bez delší suché pauzy) a sekundární (reakce na nějakou zátěž).
 
Koktavost (balbuties) – pedopsychiatrie se zabývá koktavostí u dětí na neurotické bázi.
 
Poruchy spánku – mohou být způsobeny konfliktními situacemi v rodině nebo nadměrným hlukem. U větších dětí již mohou mít neurotický podklad.
Noční děsy – jsou poruchy spánku, kdy dítě v noci křičí nebo i vstává. Ráno si nic nepamatuje. Někdy je souvislost se záchvatovým onemocněním, proto se provádí neurologické vyšetření. Od nočních děsů musíme odlišit noční můry (jde o děsivé sny a děti si je ráno pamatují).
Malé mozkové dysfunkce – (dysgrafie, dyslexie, dysortografie, dyskalkulie) vznikají následkem pre, peri nebo postnatálních drobných poškození centrální nervové soustavy.
 
Panická porucha - je charakterizována náhlými epizodami intenzivního strachu až hrůzy, které se objevují bez zjevné vnější příčiny.
Intenzivní úzkost, panický záchvat, trvá obvykle několik minut, někdy se může vracet ve vlnách i po dobu dvou hodin.
Při panickém záchvatu dochází náhle k záchvatu intenzivního strachu, pocitu, že se něco hrozného přihodí a pocitu ztráty kontroly.
Příznaky: strach ze smrti, zbláznění nebo ztráta kontroly nad sebou, palpitace a bušení srdce, bolesti na hrudi, pocity nedostatku dechu, závrať, pocity na omdlení, silný třes, pocení, nucení na zvracení, zvracení, bolesti žaludku, mravenčení rukou a nohou, návaly horka nebo zimnice
Léčba:psychofarmaka nebo psychoterapie (kognitivně behaviorální terapie)
 
Stres a poruchy přizpůsobení
1. Akutní reakce na stres je přechodná porucha, která vzniká u jedince bez jakékoli zjevné duševní poruchy jako odpověď na výjimečný fyzický nebo duševní stres, která odeznívá do několika hodin nebo dnů.
Příznaky: většinou jsou smíšené (počáteční omámení, deprese, úzkost, zlost, zoufalství, hyperaktivita). Úvodní stav strnutí – zúžené vědomí, pozornost, neschopnost chápat podněty, dezorientace. Přítomné jsou i vegetativní příznaky panické úzkosti (tachykardie, pocení). Objevují se během několika minut po dopadu stresujícího podnětu nebo události a mizí do 2-3 dnů (někdy hodin), na toto období může být i částečná nebo úplná amnézie.
 
2. Posttraumatická stresová porucha - vzniká jako zpožděná nebo protrahovaná reakce, která se typicky rozvíjí po emočně těžké, stresující události, která svojí závažností přesahuje obvyklou lidskou zkušenost a bývá traumatickou pro většinu lidí. Traumatickou událostí může být např. výbuch bomby, válečné události, záplavy, zemětřesení, vichřice, napadení, znásilnění, auto-havárie, požár apod.
Příznaky: typické jsou epizody oživování vzpomínek na traumatickou událost ve vzpomínkách nebo snech. Pacienti bývají podráždění, ostražití, napjatí, číhající, aby se to znovu neopakovalo. Vyskytuje se nesoustředěnost, lekavost, hádavost, nespavost, ztráta pozitivních emocí, poruchy paměti, pocity viny apod. V dětském věku můžeme rozlišit dva typy dětského traumatu. První lze charakterizovat jako nepředvídatelnou jednotlivou traumatizující událost, která má podobu šoku a má příznaky posttraumatické stresové poruchy. Druhý typ dětského traumatu je výsledkem opakovaného vystavení dlouhotrvající traumatizaci, jako je např. týrání dítěte nebo sexuální zneužívání. Můžeme pozorovat poruchy chování, poruchu pozornosti, deprese apod.
Léčba: zajistit bezpečné prostředí a podpůrný vztah s osobou, se kterou může dítě svou úzkost, obavy, vztek, pocity viny nebo znehodnocení ventilovat. Pro menší děti je nezbytným psychoterapeutickým prostředkem hra. Podstatný význam má reakce rodičů. Farmakoterapie jsou indikována anxiolytika a antidepresiva.
 
3. Poruchy přizpůsobení (adaptace) - mluvíme o stavu, které navazují na významnou životní změnu nebo stresovou životní událost projevují se subjektivní tísní, poruchami emocí, které narušují sociální fungování a výkon v důležitých životních rolích.
Příznaky: depresivní nálady, úzkost, obavy, pocity, že se nedokáže se situací vypořádat, plánovat ji, někdy i dramatické chování, prudké výbuchy násilí, poruchy chování (agresivní a disociální chování)
Léčba: psychoterapie, psychofarmaka
 
Somatizující poruchy - u této poruchy je typická přítomnost tělesných příznaků bez prokazatelných organických patologických změn. Mezi nejčastější stížnosti patří cefalea. Dále to bývají vracející se bolesti břicha, nauzea, zvracení, bolesti končetin, svalů, bolesti na prsou, častá bývá únava, závratě.
Důležité je vhodné psychoterapeutické vedení.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše