Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
7.4.1 Stručná charakteristika některých metod výuky
7.4.1 Stručná charakteristika některých metod výuky
a) Metody slovní:
vysvětlování
- používá tam, kde se učitel/sestra nemůže opřít o předchozí zkušenosti,
- vyžaduje od učitele/sestry postupný, logicky členěný a výstižný výklad, zaměřený především na objasnění vnitřních vztahů a zákonitostí,
- počítá s vnitřní aktivitou pacientů a očekává od nich vyšší úroveň myšlení, hlavně analýza a zobecňování, vše za pomoci učitele/sestry,
- vyhovuje zvláště u metod problémového výkladu a metod heroického.
přednáška
- prezentuje poznatky v souvislém, logicky utříděném a jazykově bezchybném projevu,
- klasická přednáška se skládá ze tří částí - z úvodu (podchycení zájmu, seznámení s problémem), výkladové části a závěrečné části (rekapitulace nosných myšlenek tématu).
vyprávění
- zprostředkovává vědomosti výpravným, citově podbarveným způsobem (především u literární a dějepisné učivo).
instruktáž
- prezentuje pacientům slovní nebo písemnou formou určitý objekt a postupně způsob činností s ním,
- v podstatě je to teoretický úvod před praktickou činností.
b) Metody slovně dialogické:
naslouchání
odrážení
- téměř doslovné opakování toho, co řekla jiná osoba.
vyjasňování
tázání se
- tažte se otázkou s otevřeným koncem,
- ptejte se vždy jen jednou otázkou,
- poskytněte pacientovi možnost odpovědět na otázku,
- poskytněte pacientovi možnost odpovědět na otázku,
- ověřte si pacientovi odpovědi - potvrďte pacientovi odpověď poděkováním za účast, pokud podá nesprávnou odpověď, buďte k němu vlídní a potom vše vysvětlete správně,
- dejte pacientovi oddechový čas,
- zakončete v pozitivním tónu.
hledání příkladů
rozhovor
- střídání otázek a odpovědí všech zúčastněných, předpokládá aktivitu nejen ze strany učitele/sestry, ale také ze strany pacientů, realizován v rovině,
- sestra x pacient; sestra x pacienti; pacient x pacient atd.
diskuse
- vzájemná komunikace mezi sestrou a pacientem, mezi pacienty navzájem při řešení didaktického problému,
- metoda předpokládá u všech zúčastněných určitou sumu vědomostí vztahující se k řešenému problému.
dramatizace
c) Metody názorně demonstrační:
- pozorování předmětů a jevů,
- předvádění (předmětů, činností, pokusů, modelů),
- předvádění demonstrace statických obrázků,
- projekce statická a dynamická.
d) Alternativní metody:
didaktické hry
participační metody
- účastnit se něčeho, mít na něčem osobní podíl,
- dialog v plénu skupiny,
- stimulovaný dialog,
- dialog založený na písemných otázkách,
- dialog v kruhu,
- situační či případové metody,
- Inscenační metody (metody hraní rolí),
- brainstormingové metody.
situační (případové) metody
- jejich podstata spočívá v řešení problémové učební úlohy na základě konfrontace vědomostí, dovedností, názorů a postojů aktérů,
- očekává se, že z nabízených řešení bude vybráno to nejdokonalejší, vzhledem k tomu, že se nabízí několik řešení, je nezbytné, aby pacienti/klienti o jejich vhodnosti a výhodách rozhodovali,
- vyžadují mezipředmětovou přístupů.
inscenační metody (metody hraní rolí)
- strukturovaná inscenace,
- nestrukturovaná inscenace,
- mnohostranné inscenace.
brainstormingové metody (burza dobrých nápadů)
kooperativní výukové metody.
Tabulka 1 Efektivita dílčích metod učení - Pyramidy učení:
Pyramidy učení | |
Učení ostatních |
90 % |
Praktické cvičení |
70 % |
Diskuse ve skupinách |
50 % |
Demonstrace |
30 % |
Audiovizuální metody |
20 % |
Čtení |
10 % |
Výklad, přednáška |
5 % |
Zdroj: Autor.