Máte zapnutý náhled celé osnovy, zpět na běžné zobrazení.
Načítání a prohlížení osnovy může být v závislosti na množství obsahu pomalejší.
První pomoc
-
5.1 Dělení neodkladné resuscitace
-
5.2 Diagnostika náhlé zástavy oběhu
-
5.3 Poruchy průchodnosti dýchacích cest
-
5.4 Kardiopulmonální resuscitace u dospělého člověka
-
5.5 Základní neodkladná resuscitace u novorozence
-
5.6 Základní neodkladná resuscitace u kojence
-
5.7 Základní neodkladná resuscitace u dětí od 1 roku věku
-
5.8 Obnova krevního oběhu při rozšířené neodkladné resuscitaci
-
8.1 Dělení krvácení
-
8.2 Patofyziologie a příznaky velké krevní ztráty
-
8.3 Způsoby ošetření krvácení
-
8.4 Zevní krvácení
-
8.5 Vnitřní krvácení
-
8.6 Krvácení z tělesných otvorů
-
8.6.1 Krvácení z nosu (epistaxe)
-
8.6.2 Krvácení z ucha (ottorhagia)
-
8.6.3 Krvácení z dutiny ústní
-
8.6.4 Vykašlávání krve (hemoptýza)
-
8.6.5 Zvracení krve (hemateméza)
-
8.6.6 Krvácení z močových cest (hematurie)
-
8.6.7 Krvácení z konečníku (enteroragie, meléna)
-
8.6.8 Krvácení v gynekologii a porodnictví (metrorhagie)
-
-
26.1 Úrazy ženských pohlavních orgánů
-
26.2 Záněty
-
26.3 Krvácení
-
26.4 Akutní stavy související s graviditou
-
26.4.1 Potrat hrozící v I. a II. trimestru
-
26.4.2 Předčasné odlučování placenty v II. a III. trimestru
-
26.4.3 Krvácení po spontánním potratu
-
26.4.4 Krvácení po umělém přerušení těhotenství
-
26.4.5 Mimoděložní těhotenství
-
26.4.6 Polytrauma u těhotné ženy
-
26.4.7 Abnormální krvácení po porodu v šestinedělí
-
-
26.5 Bolesti v podbřišku
-
26.6 Porod
-
31.1 Základní pojmy
-
31.2 Základní úlohy medicíny katastrof
-
31.3 Příprava státu a zdravotnictví v krizových situacích
-
31.4 Zásady traumatologického plánování ve zdravotnictví
-
31.5 Základní typy činností velitele základní složky integrovaného záchranného systému
-
31.6 Specifické zásady činnosti zdravotnické složky v místě mimořádné události
-
31.7 Terorismus a medicína katastrof
1 Historie první pomoci
1.1 Testovací otázky
Symbol povolání lékaře – vykopávky v Efezu
Zdroj: fotoarchiv autora
2 Úvod do problematiky první pomoci
2.5 Testovací otázky
2.1 Charakteristika
2.2 Terminologie
2.3 Změny a úpravy ERC 2010
2.4 Integrovaný záchranný systém
3 Příruční lékárna
3.6 Testovací otázky
3.1 Využití příruční lékárny
3.2 Doporučený obsah příruční lékárny
Gáza hydrofilní |
2 ks |
Skládaná sterilní gáza 7,5 x 7,5 cm |
5 ks |
Spofaplast 2,5 cm x 2 m |
1 ks |
Spofaplast rychloobvaz 6 x 1 cm |
1 ks |
Obinadlo hydrofilní sterilní 6 cm x 5 m |
2 ks |
Obinadlo elastické 6 cm x 4 m |
1 ks |
Obinadlo škrtící pryžové, délka 70 cm |
1 ks |
Obvaz NERIT |
4 ks |
Polštářek PORIN |
10 ks |
Obinadlo hydrofilní sterilní 10 cm x 5 cm |
10 ks |
Vata obvazová skládaná 50 g |
2 ks |
Trojcípý šátek |
1 ks |
Pruban na končetiny č. 3 4 m |
1 ks |
Acylpyrin tbl. 10 |
2 |
Carbosorb tbl. |
1 |
Gastrogel tbl. nebo jiné volně dostupné antacidum |
1 |
Opthal |
1 |
Ataralgin nebo jiné volně dostupné analgetikum |
1 |
Septonex nebo jiný dezinfekční přípravek |
1 |
Pinzeta anatomická |
1 ks |
Nůžky |
1 ks |
Příručka „První pomoc“ |
1 ks |
Rouška resuscitační |
2 ks |
Špendlíky zavírací |
6 ks |
Teploměr v pouzdře |
1 ks |
Traumacel, zásyp |
1 ks |
Tenké gumové rukavice |
2 páry |
Sáčky uzavíratelné 30 cm x 40 cm |
2 ks |
3.3 Lékárničky na pracovištích
Zdroj: http://www.modelforum.cz/viewtopic.php?f=57&t=45938&st=0&sk=t&sd=a&start=30
3.4 Příruční lékárna na akcích pro děti a zájezdech
3.5 Lékárnička v dopravních prostředcích
Doporučený obsah lékárniček se liší podle druhu dopravních prostředků:
I. |
II. |
III. | |
Obvaz hotový s 1 polštářkem |
3 |
5 |
10 |
Obvaz hotový s 2 polštářky (savost nejméně 800g/cm²) |
3 |
5 |
10 |
Šátek trojcípý z netkaného textilu (960 x 1 360 x 960 mm) |
2 |
3 |
6 |
Cívka (velikost 2,5 cm x 5 m) |
1 |
2 |
4 |
Náplast s polštářkem (velikost 8 cm x 4 cm) |
6 |
12 |
18 |
Obinadlo škrtící pryžové (60 x 1 250 mm) |
1 |
3 |
5 |
Maska resuscitační s výdechovou chlopní a filtrem
schválená jako zdravotnický prostředek |
1 |
2 |
4 |
Rouška plastová (20 x 20 cm, tloušťka 0,05 mm) |
1 |
2 |
4 |
Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu |
1 |
2 |
4 |
Nůžky se sklonem v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty – délka 15 cm |
1 |
1 |
1 |
Isotermická fólie o rozměrech nejméně 200 x 140 cm |
1 |
1 |
1 |
Leták o postupu při zvládání dopravní nehody |
1 |
1 |
1 |
Počet kusů | |
Obvaz hotový s 1 polštářkem (šíře nejméně 8 cm) |
1 |
Obvaz hotový s 2 polštářky (šíře nejméně 8 cm) |
1 |
Šátek trojcípý z netkaného textilu (960 x 1 360 x 960 mm) |
1 |
Náplast s polštářkem (velikost 8 cm x 4 cm) |
3 |
Obinadlo škrtící pryžové (60 x 1 250 mm) |
1 |
Rouška resuscitační |
1 |
Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu |
1 |
Leták o postupu při zvládání dopravní nehody |
1 |
4 Složky řetězce přežití
4.7 Testovací otázky
DOBIÁŠ, V. Urgentná zdravotná starostlivosť. Učebnica pre fakulty ošetrovateľstva. Martin: Osveta, 2006. ISBN 80-8063-214-6.
Použitá literatura:
KELNAROVÁ, J., TROUFALOVÁ, J., SEDLÁČKOVÁ, J., ČÍKOVÁ, Z. První pomoc I. Pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-2182-8.
4.1 Řetězec přežití
4.2 Laická první pomoc
Možné bariéry při poskytování první pomoci:
a) Nezvládnuté emoce:
- strach ze smrti doprovázený stresem vede k bezradnosti;
b) Pocit nedostatečnosti:
- obava z výsledku, očekávaná negativní reakce okolí (je lepší nic nedělat);
c) Nedůvěra k institucím:
- obava z možných následných problémů s policií, právníky, soudy, zdravotníky;
d) Obava o vlastní život a zdraví:
- strach ze zranění sebe sama, strach z nákazy;
- nedostatečná důvěra ve své schopnosti.
4.3 Technická první pomoc
4.4 Odborná přednemocniční pomoc
Zdravotnický tým poskytuje lékařskou a zdravotnickou první pomoc s použitím dostupných diagnostických a léčebných přístrojů, pomůcek a farmakologického vybavení (zajištění dýchacích cest, udržení cirkulace, aplikace léků a další život zachraňující výkony).
Postiženého transportuje do specializovaného zdravotnického zařízení (např. kardiocentrum u diagnostikovaného akutního infarktu myokardu) nebo do nejbližší nemocnice. Předání postiženého musí proběhnout přímo mezi lékařem nebo sestrou/záchranářem a lékařem zdravotnického zařízení. Musí sdělit potřebné údaje o postiženém a důvod jeho transportu.
4.5 Nemocniční péče
4.6 Vyšetření postiženého
První pomoc se neposkytuje podle úrazového děje (PP Při úrazu elektrickým proudem, při topení, při infarktu myokardu), ale podle převažujících příznaků (zástava dýchání, krvácení, podezření na zlomeninu stehenní kosti, ztížené dýchání apod.). Vyšetření vykonává každý (laik nebo zdravotník), kdo přijde k postižené osobě první.
Vyšetření má dvě části:
1. prvotní vyšetření a resuscitace,
2. druhotné vyšetření – anamnéza a vyšetření od hlavy po paty.
Prvotní vyšetření postiženého by nemělo trvat déle než 30 sekund. Zjišťuje se přítomnost vědomí, dýchání, pulzu a zevního krvácení. Bezvědomí, nepřítomnost dýchání, zástava srdce, velké zevní krvácení a šok jsou stavy, které bezprostředně ohrožují život postiženého.
Vědomí může být narušené:
a) kvantitativně: spavost, sopor, kóma;
b) kvalitativně: postižený reaguje na zevní podněty a prostředí neadekvátně (bludy, nevhodné odpovědi, dezorientace místem, časem, osobou).
Pokud postižený není schopný po úrazu srozumitelně a věrohodně popsat mechanismus úrazového děje, je třeba předpokládat, že byl v bezvědomí a jednalo by se o retrográdní amnézii.
Bezvědomí podle vyvolávající příčiny může způsobit alkohol, epilepsie, úraz, hypoglykemie, cévní mozkové příhody, intoxikace a další.
Kvantitativní porucha vědomí se zjišťuje orientačně podle oslovení a bolesti:
a) při vědomí: aktivně spolupracuje,
b) spavost - somnolence: reaguje na hlasité oslovení,
c) sopor – bezvědomí: reaguje na bolestivý podnět,
d) kóma – hluboké bezvědomí: nereaguje na bolestivé podněty.
Pokud je postižený při vědomí a odpovídá na pozdrav, prvotní vyšetření se může omezit na změření základních životních funkcí.
U dýchání sledujeme frekvenci (zpomalené, zrychlené, nepravidelné). Všímáme si charakteristiky dýchání (lapavé, povrchní, mělké, hluboké, dýchání se zapojováním pomocných dýchacích svalů. Dále posuzujeme funkčnost dýchání (dostatečné, nedostatečné).
Případné zevní krvácení se zjistí pohledem v oblastech, kde tepny procházejí blízko povrchu těla (krk, ramena, předloktí, třísla, stehno a holeň). Krvácení, které je skryté pod oděvem, se nahmatá nejdříve při druhotném vyšetření.
Pokud je postižený při vědomí, dýchá sám, má hmatný pulz na krční tepně a není vidět žádné zevní krvácení, může se vykonat druhotné vyšetření. V případě, že se zjistí nepřítomnost nebo nedostatečnost jedné nebo více základních životních funkcí, je třeba okamžitě začít s kardiopulmonální resuscitací.
Cílem druhotného vyšetření postiženého je odhalit příznaky, které bezprostředně neohrožují život postiženého, ale mohly by způsobit komplikace, pokud by nebyly odhalené. Druhotné vyšetření má dvě části – anamnézu zjišťuje zdravotník na místě události a vyšetření od hlavy po paty by měl vykonat i laický zachránce.
Anamnéza:
a) Zdravotník se postiženému představí, uvede svou kvalifikaci a nabídne pomoc.
b) Zeptá se na pocity (nejčastěji je to bolest a selhání funkce části těla). Při bezvědomí získává údaje od svědků příhody. Při náhlých onemocněních a úrazech vzniknou příznaky náhle z plného zdraví nebo se výrazně zhorší chronické těžkosti.
c) Zjišťuje užívané léky, případné alergie, poslední příjem potravy, přidružená onemocnění.
d) Nezapomene na důležité anamnestické údaje současného onemocnění:
- začátek a druh aktivity v čase vzniku,
- úlevové a zhoršující faktory,
- charakter a kvalita obtíží,
- místo vzniku a směr šíření těžkostí/bolesti,
- stupeň obtíží, rozsah,
- trvání obtíží.
e) Nedává sugestivní otázky typu: „Dýchá se vám špatně?“, ale: „Co cítíte při dýchání?“. Anamnézu kompletizuje od postiženého, rodiny a svědků.
Vyšetření od hlavy po paty zahrnuje hledání poranění. Postiženému je potřebné dopředu vysvětlit, co se bude dělat. S postiženým nehýbeme, pokud máme podezření na poranění krku a páteře (mechanismus úrazu). Obnažíme postiženou část těla. Pokud postižený udává bolest v nějaké lokalitě, je třeba nejdříve vyšetřit okolí a nakonec oblast největší bolesti.
Vyšetření hlavy a krku:
Všímáme si vzhledu, výrazu obličeje (bolestivé grimasy, náznak křečí kolem úst). Posoudíme barvu kůže v obličeji, akrálních částech (nos, ušní boltce, rty). Zkontrolujeme vlasovou část hlavy, případné rány, krvácení, deformace, skalpace, krepitace. U očí kontrolujeme postavení očních bulbů, které může být normální, divergentní (rozbíhavé), konvergentní (sbíhavé). Stav zornic (izokorie, anizokorie, mydriáza, mióza) a reakce na osvit. Nestejně široké zornice svědčí o vážném stavu. Zúžené bývají při intoxikaci opioidy a heroinem. Rozšířené bývají při intoxikaci alkoholem, atropinem, halucinogeny. Ve tmě má rozšířené zornice i zdravý člověk. U nosu si všímáme výtoku, deformit a krvácení. Z uší může vytékat krev a mozkomíšní mok. Zkontrolujeme ústa, kde mohou být zvratky, potrava, vyražené zuby, žvýkačka. Prohmatáme krční páteř, ale hlavou a krkem nehýbeme pro možné poranění.
Vyšetření hrudníku:
Na hrudníku hledáme rány, deformace, cizí tělesa. Všímáme si stability hrudního koše. Anamnesticky zjišťujeme bolesti při dýchání, nemožnost se nadechnout, dyspnoe (subjektivně ztížené dýchání), stenokardie.
Vyšetření břicha:
Hledáme rány, hematomy, cizí tělesa (nůž, střepy), obsah otevřených ran (střevní kličky). Anamnesticky zjišťujeme bolesti, úlevovou polohu, provokující faktory, odchod plynů, stolice, chuť do jídla, nauzea, zvracení, průjem. Pohmatem vyšetříme všechny čtyři kvadranty dutiny břišní.
Vyšetření pánve:
Vyšetřujeme palpační citlivost, bolestivost, deformace, hematomy.
Vyšetření končetin:
Zkontrolujeme horní a dolní končetiny – deformace, rány, krvácení, stav kůže, hematomy, vpichy. Porovnáváme obě strany. Posuzujeme stav a funkčnost kloubů. Pokud je postižený při vědomí, požádáme ho, aby zahýbal rukou a nohou postupně od zápěstí po rameno a od kotníku po koleno.
Vyšetření páteře a zad:
Při podezření na úraz páteře zkontrolujeme citlivost a sílu končetin. Požádáme postiženého, aby nám stiskl ruku, tlačil nohama proti naší ruce. Podezření na úraz máme tehdy, pokud předcházel náraz v rychlosti více než 50 km/h, pád z výšky větší než je výška těla postiženého, motocyklové nehody, skoky do vody.
Postižený může mít u sebe tak zvaný „varovný znak“. Může to být náramek, přívěsek, varovná identifikační karta. Tento varovný znak upozorňuje na onemocnění nositele. Může obsahovat telefonní číslo, jméno lékaře, název onemocnění. V žádném případě ho postiženému nebereme!
Při celkovém vyšetření hodnotíme i subjektivní příznaky postiženého, mezi které patří bolest (vystřelující, kolikovitá, tupá, křečovitá aj.), dušnost (expirační, inspirační), žízeň (často jeden z úvodních příznaků cukrovky), nevolnost, únava a slabost, úzkost a strach, ztráta paměti (amnézie) je často v souvislosti se ztrátou vědomí (úraz nebo otrava). Závrať (vertigo) je pocit nerovnováhy a může mít charakter točivý nebo se někdy projevuje jako houpání či tah do strany. Při krepitaci slyší postižený, jak o sebe narážejí kosti, což může vyvolat úzkost.
Priority poskytování první pomoci
1. Zástava dýchání a srdce (pokud postižený nekrvácí z velké tepny).
2. Velké zevní krvácení.
3. Bezvědomí.
4. Šok.
5. Ostatní poranění: popáleniny, poranění kostí a kloubů, rány.
Priority je potřebné dodržovat při ošetřování jednoho postiženého s více jmenovanými poraněními i při ošetřování více postižených, ze kterých každý může mít jiné z těchto poranění.
5 Neodkladná resuscitace
5.9 Testovací otázky
5.1 Dělení neodkladné resuscitace
Cílem základní neodkladné resuscitace je co nejrychleji dosáhnout okysličení životně důležitých orgánů bezprostředně po vzniku náhlé zástavy oběhu nebo dýchání. Poskytuje ji kterákoliv přítomná osoba bez pomůcek s výjimkou projektivních pomůcek, které chrání zachránce (nejčastěji se jedná o obličejovou resuscitační roušku s ventilovým filtrem). Základní neodkladná resuscitace patří do rámce občanské povinnosti a její kvalita a rychlost vytváří rozhodující podmínky pro úspěch následné rozšířené neodkladné resuscitace. Fáze a postupy základní neodkladné resuscitace odpovídají prvním třem písmenům „Safarovy“ abecedy a to:
A – airway – zajištění průchodnosti dýchacích cest;
B – breathing – umělé dýchání z plic do plic;
C – circulation – umělý krevní oběh (nepřímá srdeční masáž).
Pokud má zachránce k dispozici automatizovaný externí defibrilátor (letiště, obchodní centra, sportovní haly a další místa s velkým výskytem lidí), je použití defibrilátoru součástí základní neodkladné resuscitace. Pokud ho k dispozici nemá, vykonává se defibrilace v rámci rozšířené neodkladné resuscitace.
Rozšířená neodkladná resuscitace – Advanced Life Support (ALS)
Cílem rozšířené neodkladné resuscitace je obnovení spontánní srdeční činnosti a krevního oběhu a účinné zajištění dýchacích cest s dostatečnou ventilací. Vykonává ji odborný zdravotnický pracovník za použití pomůcek, nástrojů, přístrojů a léků. Fáze a postupy rozšířené neodkladné resuscitace odpovídají dalším písmenům „Safarovy“ abecedy a to:
D – drugs – aplikace léků a infuzních přípravků;
E – ECG – analýza srdečního rytmu;
F – fibrilation treatment – defibrilace.
Dlouhodobá resuscitační péče
Cílem dlouhodobé resuscitační péče je určit primární příčinu selhání základních životních funkcí.
G – gauging – léčebná a prognostická rozvaha;
H – human mentation – zachování mozkových funkcí;
I – intensive care – intenzivní a resuscitační péče.
5.2 Diagnostika náhlé zástavy oběhu
Primární příčiny náhlé zástavy oběhu jsou nejčastěji infarkt myokardu, maligní arytmie. Sekundární příčiny bývají kraniocerebrální poranění, hemoragický šok, úraz elektrickým proudem, masivní embolizace plic, dušení a hypoxie.
Zjišťování pulzu se ukázalo u laiků jako nespolehlivé a zdržující. Laikům se doporučuje zahájit kardiopulmonální resuscitaci ihned, jakmile osoba padne, je v bezvědomí, nereaguje, nehýbe se a nedýchá.
5.3 Poruchy průchodnosti dýchacích cest
Pokud se nejedná o akutní inzult (vdechnutí cizího tělesa nebo koncentrovaných par, zapadlý jazyk) většinou předchází zástavě dýchání různě dlouhý interval postupného zhoršování dýchání. Je to v případech prudké alergické reakce, otoku hrtanu, zhoršení plicního onemocnění, tonutí, úrazu elektrickým proudem nebo otrav.
Částečná neprůchodnost dýchacích cest se demonstruje namáhavými dýchacími pohyby. Je patrný proud vydechovaného vzduchu z úst a nosu. Dýchání může být provázeno zvukovými efekty - bubláním, hvízdáním nebo chrápáním.
Úplná neprůchodnost dýchacích cest vede k rychlému dušení (asfyxii). Pokud nedojde k okamžitému zprůchodnění dýchacích cest, dochází velmi rychle ke ztrátě vědomí a zástavě oběhu.
Poranění hrudní stěny a stlačení plic způsobují sériové zlomeniny žeber s paradoxním dýcháním, stlačení hrudníku a břicha, popálení trupu, zhmoždění a roztržení plíce, pneumotorax, hemotorax.
Příznaky:
- postižený dýchá zrychleně a povrchně, dýchání je bolestivé;
- postižený je cyanotický, neklidný, potí se, snaží se zaujmout polohu, ve které by se mu lépe dýchalo (sed), nespolupracuje;
- pokud je poraněná plíce, vykašlává zpěněnou krev.
Příznaky:
- cyanóza – ze začátku na akrálních částech těla (nos, uši, špičky prstů);
- vedlejší zvukové fenomény – sípání, chrápání, chrčení;
- namáhavé dýchání;
- bradypnoe – zpomalené dýchání;
- ztráta vědomí;
- zástava dechu.
Důležité je rozpoznání gaspingu „lapavých dechů“ od dýchání a včasné zahájení kardiopulmonální resuscitace.
5.3.1 Zajištění průchodnosti dýchacích cest bez pomůcek
Dýchání z plic do plic ústy
Postiženému mírně zakloníme hlavu a vyčistíme dutinu ústní. Prsty pravé ruky stiskneme nosní dírky a zhluboka se nadechneme. Široce otevřeme ústa, přitiskneme je kolem úst postiženého a vydechneme vzduch do jeho plic. Při tom pozorujeme, jestli se zvedá hrudník. Oddálením úst umožníme výdech, kontrolujeme, jestli hrudník klesá a současně se nadechujeme. Vdechovaný objem je u dospělého postiženého cca 500-600 ml. Vdech by neměl trvat déle než 1 sekundu. Pokud vykonáváme jen dýchání (oběh krve je zachovaný), pak dýcháme frekvencí 10 vdechů za minutu.
Dýchání z plic do plic nosem
Postiženému uzavřeme ústa palcem ruky a předsuneme dolní čelist. Obemkneme nos a vdechneme do nosních průduchů. Na dobu pasivního výdechu postiženému otevřeme ústa. Tento způsob používáme například při traumatech v dutině ústní.
Dýchání z plic do plic u dítěte
U malých dětí nezakláníme hlavičku, zůstává v neutrální poloze. Maximálně můžeme podložit lopatky složenou plenou. Vdechujeme malé množství vzduchu současně do úst a nosu. U novorozenců je objem vdechovaného vzduchu jen obsah našich úst (60-80 ml).
5.3.2 Zajištění dýchacích cest s pomůckami
- vyčistíme dutinu ústní a zakloníme hlavu;
- do úst vložíme protikusovou vložku a igelitem překryjeme obličej;
- přiložíme igelit těsně na obličej, zakloníme hlavu a do postiženého aktivně vdechneme;
- při výdechu musíme igelit oddálit od úst, aby vzduch mohl pasivně uniknout z plic.
Nevýhody:
- zajišťuje pouze horní cesty dýchací;
- dráždí a může vyvolat laryngospasmus, zvracení a následnou aspiraci.
Umělé dýchání pomocí ručního dýchacího vaku (Ambuvak)
Klekneme si za hlavu postiženého, přiložíme obličejovou masku tak, aby obemkla nos i ústa, aby neunikal vzduch. Uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy za současného těsnícího manévru tzv.„céčko“. Druhou rukou stlačujeme vak. Velikost obličejové masky volíme podle věku.
Koniotomie a koniopunkce
Koniotomie a koniopunkce jsou alternativní způsoby zajištění dýchacích cest v urgentní medicíně. Jedná se o dočasné zprůchodnění dýchacích cest při inzultech, kdy není možné z jakéhokoliv důvodu použít běžné techniky (úraz horních dýchacích cest, vdechnuté cizí těleso, epiglotitida, popáleniny, alergie a jiné). K výkonu se používají kompletní sterilní sety, které jsou součástí ZZS.
Podstatou koniotomie je protětí lig. cricothyroideum (lig. conicum) a zavedení speciální kanyly pro umělé dýchání. Musí být co nejdříve nahrazena tracheostomií.
Podstatou koniopunkce je vstup do dýchacích cest buď nabodnutím 2-3 jehel se širokým průsvitem nebo troakarem k tomu určeným. Po vyhmatání štěrbiny mezi štítnou a prstencovou chrupavkou se vede vpich pod úhlem 45° do vazu mezi chrupavkami (ligamentum conicum).
5.4 Kardiopulmonální resuscitace u dospělého člověka
Zkontrolujeme bezpečnost okolí pro zachránce (požár, vysoké napětí, zplodiny, ale i možnosti zachránce). Možnost dýchání/nedýchání z úst do úst.
Posoudíme vědomí – s postiženým zatřeseme a zeptáme se: „Co je Vám? Pokud odpoví, zjistíme, co není v pořádku. Pravidelně hodnotíme stav postiženého a zajistíme správnou polohu těla podle situace.
Pokud postižený neodpovídá, otočíme ho na záda:
- zavoláme pomoc z okolí;
- zkontrolujeme dýchání – uvolníme dýchací cesty mírným záklonem hlavy a posloucháme, vidíme, cítíme dechovou aktivitu. Zkontrolujeme dutinu ústní.
5.5 Základní neodkladná resuscitace u novorozence
Zajistíme bezpečnost sobě i dítěti.
Posoudíme schopnost dítěte reagovat na podněty:
- dítě jemně stimulujeme (plosky nožiček);
- zkoušíme reakci na bolestivý podnět.
Dítě nereaguje:
- zavoláme pomoc z okolí;
- zajistíme neutrální polohu hlavičky, můžeme podložit lopatky složenou plenou, zvedneme bradu;
Dítě nedýchá nebo dýchá lapavě:
- zkontrolujeme dutinu ústní;
- provedeme pět iniciálních vdechů do úst i nosu dítěte zároveň;
- vdechujeme jen obsah našich úst, větší objemy jsou chybou;
- sledujeme zdvíhání hrudníčku;
- pokračujeme masáží hrudníku.
- pokud je zachránců více, použijí techniku obejmutí;
5.6 Základní neodkladná resuscitace u kojence
Postup
Zajistíme bezpečnost sobě i dítěti.
Posoudíme schopnost dítěte reagovat na podněty:
- zkoušíme reakci na bolestivý podnět.
Dítě nereaguje:
- zavoláme pomoc z okolí;
- uvolníme dýchací cesty zvednutím brady a zajistíme neutrální polohu hlavičky, můžeme podložit lopatky složenou plenou;
Dítě nedýchá nebo dýchá lapavě:
- zkontrolujeme dutinu ústní, volné viditelné předměty odstraníme;
- provedeme pět iniciálních vdechů do úst i nosu dítěte zároveň;
- vdechujeme přiměřený obsah vzduchu, větší objemy jsou chybou;
- sledujeme zdvíhání hrudníku;
- pokračujeme masáží hrudníku.
Technika masáže srdce u kojence
- místo masáže je lokalizované v dolní polovině hrudní kosti;
- zachránce vykonává komprese podle velikosti dítěte buď dvěma prsty, u většího kojence můžeme použít jednu ruku;
- frekvence stlačení je 120 za minutu;
- hloubka stlačení je do 1/3 předozadního průměru hrudníku;
- mezi kompresemi zcela uvolníme hrudník;
- poměr stlačení a umělých vdechů je u profesionálních zachránců 15 : 2 a u laiků se ponechal poměr 30 : 2.
Zdravotnickou záchrannou službu voláme po 1 minutě resuscitace.
Resuscitaci ukončíme:
- pokud se u dítěte objeví známky života;
- přijede zdravotnická záchranná služba;
- dojde k vyčerpání zachránce.
Pokud se u dítěte obnoví základní životní funkce:
- uložíme novorozence do zotavovací polohy;
- zajistíme protišoková opatření.
5.7 Základní neodkladná resuscitace u dětí od 1 roku věku
Postup
Zajistíme bezpečnost sobě i dítěti.
Posoudíme schopnost dítěte reagovat na podněty:
- zkoušíme reakci na bolestivý podnět.
Dítě nereaguje:
- zavoláme pomoc z okolí;
- uvolníme dýchací cesty mírným záklonem hlavy.
Dítě nedýchá nebo dýchá lapavě:
- zkontrolujeme dutinu ústní, volné viditelné předměty odstraníme;
- provedeme pět iniciálních vdechů do úst dítěte;
- vdechujeme přiměřený obsah vzduchu, větší objemy jsou chybou;
- sledujeme zdvíhání hrudníku;
- pokračujeme masáží hrudníku.
Technika masáže srdce u dítěte od 1 roku věku
- místo masáže je lokalizované ve středu hrudní kosti;
- zachránce vykonává komprese podle velikosti dítěte buď jednou rukou, u většího dítěte může použít obě ruce;
- frekvence stlačení je 110 u batolete a 100 u většího dítěte za minutu;
- hloubka stlačení je do 1/3 předozadního průměru hrudníku;
- mezi kompresemi zcela uvolníme hrudník;
- poměr stlačení a umělých vdechů je 30 : 2.
Zdravotnickou záchrannou službu voláme po 1 minutě resuscitace.
Resuscitaci ukončíme:
- pokud se u dítěte objeví známky života;
- přijede zdravotnická záchranná služba;
- dojde k vyčerpání zachránce.
Pokud se u dítěte obnoví základní životní funkce:
- uložíme dítě do zotavovací polohy;
- zajistíme protišoková opatření.
5.8 Obnova krevního oběhu při rozšířené neodkladné resuscitaci
Kardiopumpa
Pomůcka, která provádí nepřímou masáž srdce pomocí aktivní komprese a dekomprese:
- zvyšuje tlak arteriální krve;
- zvyšuje tlak koronární perfúze;
- snižuje intrathorakální tlak během dekompresní fáze;
- zvyšuje míru přežití.
Obr. 33 Kardiopumpa. In: mediset.cz [online]. mediset.cz [vid. 18. 5. 2012].
Zdroj: http://www.mediset.cz/En/ambu/kardiopumpa.htm
Neinvazivní mechanická podpora krevního oběhu. Masážní deska zaručuje mnohonásobně vyšší účinnost kardiopulmonální resuscitace. Systém sám automaticky změří objem hrudníku. Vykonává mechanickou masáž stále stejně, neúnavně, pravidelně a efektivně.
Lucas je sofistikovaný přístroj poháněný plynem.
Farmakoterapie
Mezi základní léky při rozšířené resuscitaci patří:
- Adrenalin;
- Amiodaron;
- Lidokain;
- Atropin.
Adrenalin je indikovaný při zástavě srdce. Působí tonizaci myokardu při kardiopulmonální resuscitaci.
Amiodaron je indikovaný při kardiopulmonální resuscitaci, komorové fibrilaci rezistentní na elektrickou kardioverzi (po 3. neúspěšném výboji). Ředí se v 5% dextróze a podává se jako i. v. bolus.
Lidokain je indikovaný jako lék druhé volby, pokud není k dispozici amiodaron. Používá se jako prevence a terapie při ventrikulárních extrasystolách a ventrikulární tachykardie spojených s akutní fází infarktu myokardu a jinými projevy ischemické choroby srdce.
Atropin je indikovaný při sinusové bradykardii, pokud způsobuje hemodynamickou nestabilitu.
Při asystolii nebo bezpulzové elektrické aktivitě se již nedoporučuje!!
Pokud nelze zajistit intravenózní přístup, lze podat léky intraoseálně.
5.8.1 Defibrilace
Postupy základní neodkladné resuscitace zaznamenaly v Evropě proti roku 2005 minimálních změn. Největší důraz je kladený na vykonávání kvalitní masáže srdce, a včasné použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED) – pokud je v blízkosti postiženého k dispozici.
Nadále je doporučené podporovat programy AED, hlavně další rozmístění přístrojů na veřejně přístupné místa (letiště, sportovní haly, obchodní centra, divadla apod.). V nemocnicích by měly být defibrilátory rozmístěné tak, aby mohl být kdykoliv podaný defibrilační výboj do 3 minut po kolapsu. Označení přístrojů je celosvětově standardní.
Změnila se metodika obsluhy defibrilátoru. Je doporučené pokračování v masáži srdce během nabíjení defibrilátoru s cílem minimalizovat čas přerušení masáže srdce před podáním defibrilačního výboje. Optimální energie výboje není známá a doporučená energie výboje zůstala beze změny (360 J pro monofazický a 200 J pro bifazický výboj s možností zvyšování až na 360 J). Po každém výboji musí následovat okamžitě masáž srdce po dobu 2 minut a až potom je masáž přerušená a vykonaná analýza rytmu srdce s ověřením účinnosti předcházejícího výboje.
Většina srdečních zástav u dospělých (80–90 %) je způsobená komorovou fibrilací. Včasná defibrilace je léčebným zásahem a výrazně napomáhá k přežití pacientů postižených náhlou srdeční příhodou.
Primární příčiny zástavy srdce jsou:
- akutní infarkt myokardu;
- maligní arytmie;
- onemocnění koronárních tepen;
- úraz elektrickým proudem;
- podchlazení;
- topení;
- některé typy otrav;
- úrazy a jiné.
Sekundární příčiny zástavy srdce, ke kterým dochází po primární zástavě dýchání, mohou být:
- dušení z různých příčin;
- úrazy;
- závažné poruchy rovnováhy vnitřního prostředí.
V těchto případech je nutná neodkladná resuscitace laická nebo odborná lékařská a o přežití a kvalitě života rozhoduje:
-> včasné zahájení kardiopulmonální resuscitace (KPR) laikem hned (nebo aspoň do 1 – 3 minut);
-> včasné podání defibrilačního výboje laikem (hned nebo aspoň do 1–3 minut);
-> včasné přivolání Zdravotní záchranné služby (ZZS) a umožnění rychlého přístupu k postiženému.
Kardiopulmonální resuscitace podporuje ventilaci plic a krevní oběh, ale sama o sobě nevede ke změně komorové fibrilace na normální sinusový rytmus.
Obnovit normální sinusový rytmus znamená mít během několika minut k dispozici defibrilátor a defibrilovat.
O úspěchu defibrilace rozhoduje především ČASOVÝ ÚSEK od vzniku fibrilace do podání defibrilačního léčebného výboje, protože každá minuta zdržení zhoršuje pravděpodobnost přežití o 7–10 %.
V praxi nemůžeme po 11–12 minutě už téměř žádného postiženého defibrilovat. Další podmínkou úspěšnosti defibrilace, je aspoň minimální předcházející prokrvení srdečního svalu dostatečně vykonávanou kardiopulmonální resuscitací.
Defibrilátor je přístroj generující definovaný elektrický proud, který při průchodu srdcem najednou depolarizuje celý myokard a umožní obnovení normální elektrické aktivity.
Díky automatizovaným externím defibrilátorům (AED) je v případě jejich dostupnosti zařazená defibrilace do základní neodkladné resuscitace (BLS). Jejich zavedení pro základní neodkladnou resuscitaci nezbavuje laiky nutnosti vzdělávání v postupech A, B, C. Výuka postupů A, B, C musí být prioritou, ale využití AED je přínosem.
6 Bezvědomí
6.5 Testovací otázky
6.1 Dělení poruch vědomí
6.2 Vyšetření stavu vědomí
Otevírání očí
|
spontánně
na oslovení
na bolest
žádná odpověď |
4
3
2
1 |
Nejlepší
motorická odpověď
|
vyhoví příkazům
lokalizuje bolestivý podnět
normální flexe na bolest
spastická flexe na bolest
extenze na bolest
žádná odpověď |
6
5
4
3
2
1 |
Nejlepší
verbální odpověď |
orientován
dezorientován
neadekvátní slova
nesrozumitelné zvuky
žádná odpověď |
5
4
3
2
1 |
CELKEM |
15 |
Větší děti |
Kojenci |
||
Otevírání očí |
spontánně
na oslovení
na bolest
žádná odpověď |
spontánně
na oslovení
na bolest
žádná odpověď |
4
3
2
1
|
Motorická odpověď |
uposlechne příkazu
lokalizuje bolest
uhýbá na algický podnět
dekortikační reakce
decerebrací reakce
žádná odpověď |
spontánní hybnost
uhýbá na taktilní podnět
uhýbá na algický podnět
abnormální flexe
extenze
žádná odpověď |
6
5
4
3
2
1 |
Nejlepší odpověď
na slovní a vizuální
stimuly |
dobrá orientace
zmatená
nepřiměřená slova
nesrozumitelná slova
žádná odpověď |
vokalizuje, úsměv
dráždivý, utišitelný pláč
přetrvávající pláč
sténání, vzrušení, neklid
žádná odpověď |
5
4
3
2
1 |
CELKEM |
15 |
6.3 Bezvědomí
Etiologie |
Důležité klinické nálezy |
trauma lebky - mozku |
- zranění, krvácení z nosu a uší |
epilepsie |
- křeče, anamnéza |
vaskulární
krvácení
embolie, trombóza
hypertenzní encefalopatie |
- subarachnoidální:
meningizmus, náhlá bolest hlavy
- subdurální hematom:
anamnéza úrazu, narůstající zmatenost a bolest hlavy
- epidurální:
po úrazu krátké bezvědomí (nemusí být), zhoršování stavu (bolesti hlavy, zvracení, neurologické příznaky)
- akutní paréza, anamnéza tranzitorní ischemické ataky
-bolest hlavy, křeče, poruchy zraku, vysoký krevní tlak, alterace vědomí |
infekce
meningitis
encefalitis
absces |
- meningizmus, horečka, cefalea, narůstající alterace vědomí
- horečka, narůstající alterace vědomí, meningizmus, parézy
- neurologické výpadky závislé na lokalizaci |
tumor
primární, metastázy |
- neurologické výpadky závislé na lokalizaci, křeče |
Etiologie |
Důležité klinické nálezy |
hypoxie |
stav po zástavě oběhu, poškození závisí na délce anoxie |
intoxikace
alkohol
sedativa
opiáty
CO
salicyláty |
- hypotonie, hypotermie, foetor acetylicus
- hypotonie, hypotermie
- mióza, útlum dýchání
- třešňově červená kůže
- křeče, hyperventilace |
metabolické
hypoglykemie
hyperglykemie
urémie
hepatické
|
- bledá kůže, studený pot, alterace vědomí
- teplá kůže, Kuzzmaulovo dýchání
- hypertenze, křeče, alterace vědomí
- ikterus, ascites, portální hypertenze, flapping-tremor |
ostatní
hypotermie, hypertermie
systémová infekce
eklampsie |
- známky infekce
- těhotenství: otoky, proteinurie, hypertenze |
6.4 Synkopa
7 Obvazová technika
7.10 Testovací otázky
7.1 Účel obvazové techniky
7.2 Zásady obvazové techniky
7.3 Dělení obvazů podle materiálu
7.4 Šátkové obvazy
7.4.1 Šátkový obvaz hlavy
7.4.2 Šátkový obvaz horní končetiny
7.4.3 Šátkové obvazy dolní končetiny
7.5 Obinadlové obvazy
7.5.1 Obinadlové obvazy hlavy
7.5.2 Obinadlové obvazy horní končetiny
7.5.3 Obinadlové obvazy dolní končetiny
7.5.4 Obinadlové obvazy hrudníku
7.6 Náplasťové obvazy
7.7 Prakové obvazy
7.8 Obvazy z pružných hmot
7.9 Dlahové obvazy
8 Masivní krvácení
8.7 Testovací otázky
8.1 Dělení krvácení
Dělení podle intenzity krvácení:
Dělení podle směru krvácení:
8.2 Patofyziologie a příznaky velké krevní ztráty
Objektivní příznaky. Krev může být:
8.3 Způsoby ošetření krvácení
8.3.1 Stlačení cévy přímo v ráně
8.3.2 Stlačení tepny v tlakovém bodě
8.3.3 Tlakový obvaz
8.3.4 Přiložení škrtidla
8.4 Zevní krvácení
8.4.1 Tepenné krvácení
8.4.2 Žilní krvácení
8.4.3 Vlásečnicové krvácení
8.5 Vnitřní krvácení
8.5.1 Krvácení do dutiny lebeční
8.5.2 Krvácení do dutiny hrudní (hemothorax)
8.5.3 Krvácení do dutiny břišní (hemoperitoneum)
8.5.4 Krvácení do měkkých tkání při zlomeninách dlouhých kostí
8.6 Krvácení z tělesných otvorů
8.6.1 Krvácení z nosu (epistaxe)
8.6.2 Krvácení z ucha (ottorhagia)
8.6.3 Krvácení z dutiny ústní
8.6.4 Vykašlávání krve (hemoptýza)
8.6.5 Zvracení krve (hemateméza)
8.6.6 Krvácení z močových cest (hematurie)
8.6.7 Krvácení z konečníku (enteroragie, meléna)
8.6.8 Krvácení v gynekologii a porodnictví (metrorhagie)
9 Šok
9.5 Testovací otázky
9.1 Druhy šoku
Stupeň |
% objemu |
Příznaky |
1. |
0-15 |
Tachykardie, kapilární návrat > 3 s |
2. |
15-30 |
Tachykardie > 100, tachypnoe, studená kůže, úzkost |
3. |
30-40 |
Tachypnoe, tachykardie, snížení TK, zmatenost, oligurie |
4. |
>40 |
Tachykardie, neměřitelný diastolický tlak, deprese CNS, studená kůže, anurie |
9.2 Fáze šoku
9.3 Protišoková opatření
Obr. 89 Protišoková poloha
9.4 První pomoc při jednotlivých typech šoku
10 Rány
10.7 Testovací otázky
10.1 Dělení ran
10.2 Druhy ran
10.2.1 Rány řezné a sečné
10.2.2 Rány tržné a tržně pohmožděné
10.2.3 Rány pohmožděné
10.2.4 Rány bodné
10.2.5 Rány střelné
10.2.6 Zásady první pomoci
10.3 Traumatické amputace
10.4 Cizí tělesa v ranách
10.5 Cizí tělesa v tělních otvorech
10.6 Poranění zvířaty
Obr. 90 Západnice jedovatá
Obr. 91 Stepník moravský
11 Kraniocerebrální poranění – poranění hlavy
11.6 Testovací otázky
11.1 Etiologie poranění
Okamžitá úmrtí (během sekund až minut po poranění) – vznikají v důsledku nezvratitelného poranění mozku nebo mozkového kmene, případně v kombinaci s poraněním srdce nebo velkých cév. Okamžitě po úrazu umírá 34–50 % postižených.
Časná úmrtí (do 4 hodin) – jsou obvykle výsledkem krevní ztráty nebo poruchy průchodnosti dýchacích cest u 18–30 % postižených. Toto období zahrnuje tzv. “zlatou hodinu“, kdy lze mortalitu zvrátit adekvátní resuscitací především respiračního a kardiovaskulárního systému.
Pozdní úmrtí (v prvních 24 hodinách v nemocnici) – umírá cca 21 % postižených.
11.2 Primární poškození mozkové tkáně
11.2.1 Zlomeniny lebky
11.2.2 Difúzní poranění mozku
11.2.3 Fokální poranění mozku
11.3 Sekundární poranění mozkové tkáně
11.4 Skalpace
11.5 Poranění obličeje
12 Poranění páteře a míchy
12.4 Testovací otázky
12.1 Etiologie poranění
12.2 Typy poranění
12.3 Postižení mích podle segmentů
12.3.1 Poranění krční páteře (C1-C7)
12.3.2 Poranění hrudní páteře (TH1-Th12)
12.3.3 Poranění bederní páteře (S1-S5)
13 Poranění hrudníku
13.3 Testovací otázky
13.1 Poranění zavřená
13.1.1 Jednoduchá zlomenina žeber
13.1.2 Komplikované a blokové zlomeniny
13.1.3 Zlomeniny hrudní kosti
13.1.4 Poranění nitrohrudních orgánů
13.2 Poranění otevřená
14 Poranění břicha
14.3 Testovací otázky
14.1 Zavřená poranění břicha
14.2 Otevřená poranění břicha
15 Poranění kostí, kloubů a svalů
15.7 Testovací otázky
15.1 Rozdělení poranění
15.2 Rozdělení zlomenin
15.2.1 Příznaky
15.2.2 Obecné zásady první pomoci u zavřených zlomenin
15.2.3 Obecné zásady první pomoci u otevřených zlomenin
15.3 Zlomeniny horní končetiny
15.3.1 Zlomeniny lopatky
15.3.2 Zlomeniny klíční kosti
15.3.3 Zlomeniny pažní kosti
15.3.4 Zlomeniny předloktí
Obr. 103 Ošetření předloktí
15.3.5 Zlomeniny zápěstí a kostí ruky
15.4 Zlomeniny pánve a dolní končetiny
15.4.1 Zlomeniny pánve
15.4.2 Zlomeniny stehenní kosti
15.4.3 Zlomeniny bérce
15.4.4 Zlomeniny kotníku
15.4.5 Zlomeniny prstů nohy
15.5 Poranění kloubů
15.5.1 Podvrtnutí kloubu – distorze
15.5.2 Pohmoždění kloubu – kontuze
15.5.3 Vykloubení kloubu – luxace
15.6 Poranění svalů
16 Tlaková poranění
16.3 Testovací otázky
16.1 Crush syndrom
16.2 Blast syndrom
16.2.1 Vzdušný blast syndrom
16.2.2 Vodní blast syndrom
16.2.3 Blast syndrom v pevném prostředí
17 Úrazy při dopravních nehodách
17.6 Testovací otázky
17.1 Zranění v souvislosti s nehodou
17.1.1 Nevhodné použití nebo nepoužití bezpečnostních pásů
17.1.2 Poranění způsobená airbagem
17.1.3 Opěrky hlavy
17.1.4 Décollement
17.2 Vyproštění zraněného z auta
17.3 Zranění motocyklisty
17.4 Úrazy v souvislosti s cyklistikou
17.5 Střet vozidla s chodcem
Při sražení chodce z boku směřuje náraz přední části auta do boční polohy chodce. Důsledky takového nárazu jsou:
18 Polytrauma
18.5 Testovací otázky
18.1 Etiologie
Mechanizmus úrazu |
Možné-pravděpodobné poranění | |
Dopravní nehody | ||
rozbité přední sklo |
kryté kraniocerebrální poranění, orofaciální poranění, zlomeniny obličejového skeletu, zlomeniny lebky, zlomeniny krční páteře; lze očekávat střižné trauma v oblasti kmene | |
zlomený volant |
decelerační trauma hrudníku včetně kontuze myokardu, ruptura nebo disekující aneurysma aorty, kontuze plic, zlomenina sterna, vlající hrudník, hemo-pneumotorax; trauma nadbřišku s poraněním jater a sleziny, ruptura bránice, dislokace kolon a žaludku do pleurální dutiny; tupé duodenopankreatické trauma | |
trauma při nárazu
na palubní desku |
dislokace kyčle, zlomeniny krčku nebo diafýzy femuru, zlomenina acetabula | |
volné upnutí bezpečnostního
pásu |
zlomenina ve středním úseku L-páteře, poranění dutých orgánů břišní dutiny | |
tříbodový samonabíjecí
bezpečnostní pás |
zlomenina žeber, klíční kosti, sterna, kontuze srdce, plic, jater – podle pravého nebo levého sedadla a upnutí | |
trauma při nárazu air-bagu |
komoce, kontuze srdce, direkce aorty, trauma sklerotické aortální chlopně, porucha sluchu | |
převrácení vozu,
zaklínění a stlačení
dolní poloviny těla pod vozidlem |
stlačení a zhmoždění, décollement, zlomeniny pánve a dolních končetin, kompartmentový syndrom | |
náraz vzadu jedoucím vozidlem |
hyperextenzní trauma krční páteře včetně zlomenin a centrálního míšního syndromu | |
Pády z výšky | ||
pád na záda |
těžké trauma skeletu | |
pád na břicho |
decelerační trauma hrudníku a břicha | |
pád na hlavu |
kryté kraniocerebrální poranění, trauma krční páteře, popř. míchy | |
pád ve svislé poloze |
zlomenina patní kosti, zlomenina Th-L páteře, odlomení trnových výběžků, zlomenina kostí pánve, těžké tříštivé zlomeniny stehenní kosti, bérce a hlezna | |
Sražení dospělého chodce vozem | ||
nízká rychlost (blatníkové trauma) |
zlomenina tibie, poranění kolenních vazů | |
vysoká rychlost |
polytrauma | |
Vybraná penetrující poranění | ||
periorbitální |
intrakraniální penetrace | |
přední plocha krku |
retrofaryngeální hematom, poranění struktur dýchacích cest a jícnu, tracheoezofageální píštěl | |
střed sterna |
poranění srdce a velkých cév | |
hýždě |
poranění rekta, penetrace do peritoneální dutiny | |
střelné poranění
vysokoenergetickou střelou |
těžké trauma periferně od vstřelu, roztříštění kosti | |
Specifická traumata | ||
strangulace |
zhmoždění hrtanu, zlomenina jazylky, direkce intimy karotid | |
lokalizované poranění
epigastria nebo pravého
horního kvadrantu břicha
(cyklistické řidítkové trauma) |
intramurální hematom duodena, kontuze pankreasu | |
zasypání se zaklíněním |
traumatická asfyxie – Parthesův syndrom |
18.2 Závažnost a prognóza polytraumatu
18.3 Klasifikační schéma
18.4 Management ošetření u polytraumat
19 Hromadné úrazy, třídění raněných (START)
19.3 Testovací otázky
19.1 Etiologie
19.2 Třídění raněných
Obr. 126 Rozvržení a umístění obvaziště při hromadném neštěstí
Obr. 127 Visačka pro hromadná neštěstí In: Mediprax.cz [online] Mediprax.cz [vid. 13. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.mediprax.cz/um/casopisy/UM_2008_04.pdf
20 Křeče a křečové stavy
20.5 Testovací otázky
20.1 Epilepsie
Obr. 128 Ochrana hlavy při epileptickém záchvatu
20.2 Tetanie
20.3 Tetanus
20.4 Febrilní křeče
21 Poranění oka
21.3 Testovací otázky
21.1 Oční úrazy
21.1.1 Mechanické vlivy
21.1.2 Chemické vlivy
21.1.3 Fyzikální vlivy
21.1.4 Poškození oka elektrickým proudem
21.2 Obecné zásady poskytování první pomoci při poranění oka
22 Poškození teplem, chladem, chemickými látkami
22.8 Testovací otázky
22.1 Druhy fyzikálního poškození
22.2 Hodnocení rozsahu popálení
22.2.1 Hloubka postižení
22.3 Podchlazení
22.4 Omrzliny
22.5 Poleptání – chemický inzult
22.6 Úpal
22.7 Úžeh
23 Úrazy elektrickým proudem a bleskem
23.3 Testovací otázky
23.1 Úraz elektrickým proudem
23.1.1 Úraz elektrickým proudem o nízkém napětí (do 1 000 V)
23.1.2 Úraz elektrickým proudem o vysokém napětí (nad 1 000 V)
23.2 Zasažení bleskem
24 Akutní intoxikace
24.5 Testovací otázky
24.1 Akutní intoxikace
24.1.1 Otrava houbami
24.1.2 Otrava léky
24.1.3 Otrava alkoholem
24.1.4 Otrava oxidem uhelnatým
24.1.5 Otrava jinými látkami
24.2 Nebezpečné toxické látky
24.3 Intoxikace u dětí
24.4 Návykové látky
24.4.1 Nejčastěji zneužívané drogy
24.4.2 Vliv návykových látek na organizmus
25 Akutní asfyxie
25.4 Testovací otázky
25.1 Aspirace
25.2 Tonutí
25.2.1 Tonutí ve sladké vodě
25.2.2 Tonutí ve slané vodě
do 30‑90 minut k dispozici mimotělní podpora.
25.3 Oběšení a uškrcení
26 Akutní stavy v gynekologii
26.7 Testovací otázky
26.1 Úrazy ženských pohlavních orgánů
26.1.1 Úrazy zevních ženských pohlavních orgánů
26.1.2 Úrazy vnitřních ženských pohlavních orgánů
26.2 Záněty
26.3 Krvácení
26.4 Akutní stavy související s graviditou
26.4.1 Potrat hrozící v I. a II. trimestru
26.4.2 Předčasné odlučování placenty v II. a III. trimestru
26.4.3 Krvácení po spontánním potratu
26.4.4 Krvácení po umělém přerušení těhotenství
26.4.5 Mimoděložní těhotenství
26.4.6 Polytrauma u těhotné ženy
26.4.7 Abnormální krvácení po porodu v šestinedělí
26.5 Bolesti v podbřišku
26.6 Porod
27 Náhlé příhody břišní
27.4 Testovací otázky
27.1 Zánětlivé NPB
27.2 Ileózní NPB
27.3 Krvácení
28 Urologické úrazy
28.6 Testovací otázky
28.1 Úrazy urogenitálního systému
28.2 „Fraktura“ penisu
28.3 Priapizmus
28.4 Torze varlete
28.5 Parafimóza
29 Vybrané akutní stavy
29.4 Testovací otázky
29.1 Akutní infarkt myokardu
29.2 Diabetes mellitus
29.3 Anafylaxe
Pohotovostní balíček s autoinjektorem musí mít pacient za každé situace vždy u sebe – v zaměstnání, ve škole, v restauraci, doma, na ulici, na kole, v lese… Nesmí bez něj odejít z domova.
30 Polohování a transport raněných
30.3 Testovací otázky
30.1 Polohování raněných
30.1.1 Stabilizovaná poloha
30.1.2 Rautekova zotavovací poloha
30.1.3 Polohy vleže na zádech
30.1.4 Polohy na břiše
30.1.5 Poloha v polosedě
30.1.6 Poloha na boku
30.2 Transport raněných
30.2.1 Transport raněných bez pomůcek
30.2.2 Transport pomocí pomůcek
31 Medicína katastrof a krizový management
31.8 Testovací otázky
31.1 Základní pojmy
31.2 Základní úlohy medicíny katastrof
31.3 Příprava státu a zdravotnictví v krizových situacích
31.4 Zásady traumatologického plánování ve zdravotnictví
Doporučení jsou taková, že výše zásob by měla odpovídat počtu možných obětí události, co se zpravidla nekryje s výškou provozních zásob nemocnice (zpravidla třídenní zásoby).
Struktura zásob:
- nástroje, infuzní roztoky, krevní konzervy;
- léky, obvazový materiál, nástroje;
Obecný požadavek je na centrální příjmové pracoviště - příjmová hala (emergency, emergencyhall) - s volným přístupem a přímými linkami k jednotlivým funkčním jednotkám (rentgenologická pracoviště, laboratoře, operační sály apod.).
Zřizují se v blízkosti centrálního příjmu a označují se shodným typem označení jako přístupové cesty do nemocnice (k orientaci řidičů převozových vozidel, doprovodu postižených). Režim práce v čekárnách - starost o čekající - zajišťuje volný personál nemocnice, ošetřovatelé, pomocní pracovníci apod.
Základním úkolem v době zásahu nemocnice je zajišťování nápojů (čaj, tekutiny, teplé polévky) společně s jejich distribucí po areálu nemocnice (nádoby, konvice, pohárky atd.), při využití vnitřního zásobovacího systému, včetně zásobovacích vozů.
Obecný rámec traumatologického plánu:
- mechanických postižení;
- termických postižení;
- intoxikačních postižení;
- chemických postižení;
- radiačních postižení;
- infekčních postižení;
- psychických postižení.
Jednotlivé varianty pak upravují specifická opatření ze strany nemocnice, jako jsou např. zásady osobní hygieny, dekontaminační postupy, ale také uplatnění režimů orgánů ochrany veřejného zdravína provoz nemocnice a ochranu personálu i pacientů, spolu s opatřeními civilní ochrany.
Traumatologický plán nemocnice tvoří základ připravenosti nemocnice jednak pro standardní situace, ale hlavně pro nestandardní v závislosti na míře závažnosti a nutnosti rozvoje kapacit zdravotnictví, i jeho podpory.
31.5 Základní typy činností velitele základní složky integrovaného záchranného systému
- nejdříve posoudit celkovou situaci a pak cílevědomě jednat.
Posouzení situace v místě události z pohledu dalšího zásahu zdravotnické složky komplikují některé specifické i nespecifické problémy.
- rozsah lékařského zabezpečení;
- organizace zdravotnických transportů;
- kontrola organizace zásahu zdravotnické složky a dokumentace.
- třídění;
- zajišťování vitálních funkcí;
- farmakoterapie bolesti, šoku;
- předání velení některé ze zdravotnických etap.
31.6 Specifické zásady činnosti zdravotnické složky v místě mimořádné události
- mechanické poranění;
- termické poranění;
- chemické poranění;
- biologické poranění;
- radiační poranění;
- psychické reakce.
- těžké poranění mozku;
- těžké poranění prodloužené míchy;
- roztržení velkých cév.
Za vyhnutelnou příčinu smrti jsou považovány:
- obstrukce horních dýchacích cest;
- tenzní pneumotorax;
- tamponáda srdce.
- ABCD v rámci neodkladných postupů při zajišťování základních vitálních funkcí;
- hrazení krevní ztráty;
- imobilizace (znehybnění);
- léčba bolesti.
a) bombové útoky tzv.mixty, mají účinek:
- opaření;
- popálení;
- elektrický proud;
- chemikálie.
31.7 Terorismus a medicína katastrof
31.7.1 Terorismus
31.7.2 Chemické zbraně a terorismus
31.7.3 Biologické zbraně a biologický terorismus
Fáze |
Odpovídající aktivita |
Příprava |
činnost informačních a bezpečnostních služeb |
Šíření agens |
včasná detekce, identifikace, imunizace |
Expozice |
individuální nebo kolektivní ochrana |
Inkubace |
rapidní diagnostika nebo profylaxe |
Manifestace onemocnění |
diagnostika nebo léčba |
Vyléčení nebo smrt |
léčba |
Likvidace následků |
dekontaminace, dezinfekce |