Obecna_a_vyvojova_psychologie
2.3.1 Období kojence
2.3.1 Období kojence
Období kojenecké trvá od narození do konce prvního roku života.
Tělesný růst a psychomotorický vývoj
Během prvního roku života se dítě vytáhne asi o 25 cm a jeho váha se asi ztrojnásobí (asi na 10 kg). Asi do 9. měsíce jsou tyto přírůstky především díky hromadění tuků; po devátém měsíci především vlivem růstu svalů a kostí. Tukové zásoby zpravidla rychle mizí, když dítě začne chodit.
Motorický vývoj: dědičnost a prostředí
Fyzický růst a psychomotorický vývoj jsou zřejmě závislé na složité souhře faktorů vnitřních (genetických) i vnějších (prostředí). Například W. Dennis (1940) srovnával motorický vývoj u dvou skupin indiánů z kmene Hopi. Tyto skupiny byly geneticky podobné, avšak měly odlišné styly zacházení s dětmi. Jedna skupina pečovala o kojence tradičním způsobem – matky nosily děti na zádech v nosítkách těsně upnutých v jakýchsi povijanech, z nichž jim koukala pouze hlava a v nichž se takřka nemohly pohybovat. Druhá skupina přejala běžný standard americké kultury, umožňující dětem neomezený pohyb. Ukázalo se, že u obou skupin vykazovaly děti stejné motorické úkony takřka přesně ve stejných měsících života; dokonce i chodit začaly ve stejném věku (v 15 měsících). Tato studie dokládá významný vliv genetických faktorů.
O dvacet let později publikoval Dennis (1960) práci, v níž demonstroval naopak to, jak významné vlivy může mít prostředí. Tentokrát zkoumal motorický vývoj u tří skupin dětí v iránských sirotčincích. V prvních dvou z těchto tří institucí, byly děti ponechány celé dny vleže v postýlce, s lahví s potravou spuštěnou proti polštáři. Obě strany postýlky byly pokryté dekou, takže měly minimální možnost pozorovat své prostředí. S obslužným personálem přišly do styku pouze v čase koupání. Ve třetím sirotčinci byly děti naopak podněcovány k tomu, aby se pohybovaly, sedaly si, hrály si a byly v kontaktu s ostatními dětmi. Ukázalo se, že v prvních dvou sirotčincích byly děti v motorickém vývoji značně opožděné. Většina z nich nebyla schopna samostatně sedět ještě ve 12 měsících, řadě z nich dělalo samostatné sezení problémy dokonce ještě po 20. měsíci. Podobně tomu v těchto prvních dvou sirotčincích většina dětí ve třech letech ještě nechodila. Ve třetím sirotčinci byl vývoj dětí značně odlišný, totožný s běžnými vývojovými normami. Tato studie tedy naznačuje, že samotné geny motorický vývoj neřídí plně; normální vývoj vyžaduje rovněž fyzickou a sociální stimulaci.
Duševní vývoj kojence
Inteligence
Novorozenci jsou schopni nejen se učit na základě zpevňování a naučené si zapamatovat, ale rovněž řešit složitější problémy a tedy chovat se inteligentně. Podle J. Piageta jde o období senzomotorické. Toto období sestává z šesti stádií.
1. stadium narození - 1. měsíc využívání vrozených reflexů |
Piaget hovoří o „reflexním cvičení“, tj. o zpevňování reflexního chování na základě funkčního cvičení. V průběhu tohoto učení dochází k ‘zobecňující asimilaci’ (dítě dumlá i nové předměty) a k ‘diferencující asimilaci’ (dítě rozlišuje prsní bradavku od jiných předmětů). |
2. stadium 1. - 4. měsíc primární kruhové reakce |
V této etapě se utvářejí první zvyky, tedy nevrozené formy chování. Jsou však zaměřené výhradně na vlastní tělo nemluvněte. Dítě například náhodně zjistí, že je příjemné dumlat si vlastní palce a navozuje si tedy příjemné pocity dumláním vlastních prstíků. Dosud nejde o účinky vlastního chování na prostředí. Nemají dosud pojem trvání objektu – zmizí-li objekt z jejich zorného pole, přestává pro ně existovat. |
3. stadium 4. - 8. měsíc sekundární kruhové reakce |
Dítě odhaluje souvislosti mezi vlastním chováním a chováním některých objektů v prostředí. Zjišťuje například, že zatahání za provázek vede k pohybu chrastítka nebo že jeho pláč přivolá matku. |
4. stadium 8. - 12. měsíc koordinace sekundárních schémat |
Chování se stává více orientované na cíl v důsledku kombinování dříve osvojených schémat a forem chování. Děti začínají anticipovat některé události. Rozvíjí pojem trvání objektu – dítě však hledá schovaný předmět pouze na místě, kde zmizel, i když ví, že se pohybuje. |
5. stadium 12. - 18. měsíc terciární kruhové reakce |
Děti vykazují značnou zvídavost při zjišťování důsledků svých činů. Šlápne-li například dítě náhodou na hračku panenky a ona vydá hlas, zkouší si dítě na panu sednout. Jestliže se ozve stejný hlas je šťastné a zkouší něco jiného - třeba svírání panenky v náručí. |
6. stadium 18. - 24. měsíc mentální kombinace |
Přibližně v 18 měsících začínají být podle Piageta děti schopné symbolického myšlení. Poprvé jsou schopné operovat nikoliv pouze s objekty, ale s pouhými mentálními representacemi těchto objektů. Schopnost operovat se symboly umožňuje dětem osvobodit se od aktuální skutečnosti a napodobovat akce modelů, které již nejsou v jejich přítomnosti. |
Tabulka 6 Stadia senzorickomotorického vývoje inteligence podle Piageta.
Podle: J. Piaget. (1972). Psychologie inteligence. Praha: SPN.
Vývoj jazyka a řeči
Proces osvojování jazyka začíná dlouho před tím, než se objeví první slova. Již v prvním roce života dochází mezi rodiči a dětmi ke komunikaci. V této tzv. prelingvistické komunikaci připravují dítě k aktivnímu užívání skutečné řeči především různá gesta a sociální hry. K uvědomění si existence této komunikace již po narození stačí například pozorovat matku, která mění dítěti plenky. Dívá se na něj, tiše k němu promlouvá, když mu odstraňuje mokrou plenu a dává mu plenu novou. Kdykoliv může, dívá se mu do očí. Pak si s ním chvíli hraje, zlehka ho lechtá na bříšku a říká mu něco mazlivě nebo mu něco radostně zpívá.
Tento druh interakcí se rozvíjí relativně pomalu. V primitivní verzi „tu máš!“ či „chytej!“ podává například matka pětiměsíčnímu dítěti nějakou hračku. Ve skutečnosti mu ji však nehodí ani nepodá, ale dá mu ji do ruky nebo mu ji vloží do klína. Hračka mu nejčastěji spadne na zem. Matka hračku zvedne a opět mu ji podá. Tento cyklus se mnohokrát opakuje. Jde o velmi asymetrickou interakci, ale kolem desátého měsíce začíná hrát dítě aktivnější roli: samo uchopí hračku a o něco později ji dokonce matce na její požádání vrací. Od určité chvíle pak samo začne iniciovat tento „dialog“ – mává hračkou, nabízí ji matce, pak jí ji podává nebo hází. Jde o velmi důležitou pragmatickou přípravu pro pozdější verbální komunikaci.
Pro vývoj komunikace je rovněž důležité, aby dítě získalo schopnost používat řeč intencionálně, tedy záměrně či volně. Jedním z klíčových aspektů senzorickomotorického vývoje je postupné vynořování intencionality. Tato schopnost se vyvíjí během prvního roku života a je podporována rodiči, kteří se chovají, jakoby zvuky, jež dítě vydává, měly nějaký smysl. Kolem 12. měsíce na tento dialog dítě svým způsobem naváže a začne intencionálně užívat svá první slova. Během prvního roku života tak dítě prodělá obrovský vývoj v osvojování základní struktury interpersonální interakce a funkce jazyka a řeči.
Nezávisle na jazyku svých rodičů začínají všechny děti vydávat takřka ve stejnou dobu stejné zvuky: Mezi 2. a 3. měsícem začínají děti „vrnět“: opakují stejné samohlásky v různých tónových výškách – a-a-a-a, u-u-u-u-u. V pátém měsíci začínají děti „broukat“: k samohláskám začínají připojovat souhlásky a začínají vyslovovat první slabiky, jako například ba-ba-ba-ba, do-do-do-do, uvi-uvi-uvi, denge-denge-benge. Mezi 6. a 8. měsícem začínají děti „žvatlat“, tj. opakovat určité jasně artikulované slabiky, jimiž napodobují řeč dospělých: ma-ma, mede (tj. medvěd).
Vývoj emocí
Vývoj emocí postupuje u novorozenců a kojenců v pravidelných stádiích, naznačujících, že je řízen biologickými „hodinami“ zrání mozku. Tento vývoj však může být ovlivněn prostředím. Například zneužívané děti vykazují projevy strachu o několik měsíců dříve než ostatní děti.
Již velmi záhy po narození vykazují novorozenci projevy zájmu, nespokojenosti a nechuti. Během několika následujících měsíců se tyto projevy dále rozrůzňují a můžeme se setkat s projevy radosti, hněvu, překvapení, smutku a strachu.
Během kojenectví a raného batolecího věku se postupně vynořují tyto emoce:
Exprese základní emoce |
Přibližný čas nástupu exprese emoce |
Zájem
Novorozenecký smích (endogenní)
Úlek
Nespokojenost (distres) jako reakce na
bolestivý podnět
Nechuť coby reakce na nepříjemný zápach
nebo chuť |
Přítomné při narození |
Sociální smích (reakce na druhé) |
3 - 6 týden |
Hněv (vztek)
Překvapení
Smutek |
2 - 4 měsíc |
Strach |
5 - 7 měsíc |
Sebeuvědomění
Empatie
Stud
Žárlivost
Stydlivost
Hrdost
Vina
Opovržení |
12 - 18 měsíc |
Tabulka 7 Nástup jednotlivých expresí emocí v ontogenezi.
Podle: Papalia, D.E., Olds, S.W. (1992). Human Development. New York: McGraw-Hill.
Emoce související s uvědomováním si svého já (se sebeuvědomováním se objevují až počátkem druhého roku, některé z nich se neprojeví dříve než ve dvou letech dítěte. Mezi emoce spojené se sebeuvědomováním patří empatie, stud, žárlivost, stydlivost, hrdost, vina a opovržení. Až do této doby se u dětí nevyvinulo vědomí vlastní osoby, sebeuvědomění. Od této doby si začínají uvědomovat sebe jako bytost odlišnou od ostatních lidí a věcí kolem. Až teprve nyní začínají reflektovat vlastní chování a srovnávat ho se sociálními standardy.