Osetrovatelska_pece_v_otorinolaryngologii
5.2.2 Akutní středoušní zánět (otitis media acuta)
5.2.2 Akutní středoušní zánět (otitis media acuta)
Prudký středoušní zánět postihuje nejčastěji děti v kojeneckém, batolecím věku, s přibývajícím věkem jeho výskytu ubývá a v dospělosti a stáří jsou onemocnění ojedinělá. U malých dětí jsou záněty obvykle oboustranné. V případě častého výskytu zánětu v ranějším věku bývá vyšší frekvence recidiv. Četnost výskytu je rozdílná podle ročních období a sociálních podmínek.
Obdobně jako u katarů sluchové trubice jsou i při středoušním zánětu zdrojem infekce horní dýchací cesty, odkud se zánět šíří percontinuitatem sluchovou trubici. To je usnadněno zejména u kojenců a batolat - jejich sluchová trubice je krátká a prostorná. Primárně jde obvykle o infekci virovou, ke které se často přidruží superinfekce bakteriální, tj. Streptococcus pneumoniae, Staphylococcus pyogenes, Streptococcus pyogenes, Haemophilus influenzae, Escherichia coli a další. Oproti tomu hematogenní cesta vzniku akutního středoušního zánětu nebývá častá.
Příznaky jsou typické při průběhu akutního středoušního zánětu a již sama anamnéza nás většinou vede k diagnóze. Onemocnění zpravidla navazuje na akutní rinofaryngitidu, během jehož průběhu se objeví stupňující a pulzující bolest v uchu, horečka, nedoslýchavost na postižené straně. Po spontánní perforaci bubínku nebo po paracentéze poklesne teplota a bolest se zmírní nebo zcela ustane. Výtok z ucha při virové infekci zpočátku je serózní, vlivem časté bakteriální superinfekce se mění na hnisavý. Ve stádiu regrese onemocnění ve výtoku převládá hlenovitá složka. Otoskopicky je při akutní otitidě bubínek výrazně zarudlý a vyklenutý, bez diferenciace jeho obvyklých struktur. Průběh akutního středoušního zánětu je pochopitelně závislý na věku, druhu infekce, imunologickém stavu nemocného a na způsobu léčby.
Terapie – je místní a celková a závislá na stadiu rozvoje nemoci. V počátečním stadiu často vystačíme s nosními kapkami, popřípadě s analgetickými ušními kapkami. Při akutní otitidě s hnisavou sekrecí, horečnatým nebo nepříznivým průběhem, léčba začíná obvykle s antibiotiky po odběru sekretu na bakteriologické vyšetření. Jako prevence recidiv nebo vzniku latentní otitidy má význam i dostatečná dávka a délka podávaní antibiotik nejméně po dobu 4-5 dnů po ukončení výtoku. U dětských recidivujících středoušních zánětů nebo u latentní otitidy s akutními exacerbacemi je nedílnou součástí léčby i sanace zánětlivých ložisek v paranazálních dutinách, v nosohltanu a při nálezu latentní mastoiditidy i v provedení antromastoidektomie. Nezjistí-li se místní dispozice jako příčina častých recidiv otitid, je nezbytné i vyšetření imunologické a alergologické.