Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
1 Právní předpisy upravující poskytování zdravotní péče
1 Právní předpisy upravující poskytování zdravotní péče
1.2 Testovací otázky
Ty lidské aktivity, kterým právo přiznává právní relevanci (významnost), jsou také právem upraveny, a to obvykle právními předpisy správního práva. Poskytování zdravotních služeb je jednou z nich. V minulých přibližně padesáti letech bylo poskytování těchto služeb upraveno zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Tento zákon vymezoval povinnosti státu, zdravotnických zařízení i uživatelů zdravotních služeb a stanovil zásady zdravotní péče. Vycházel ze společenského prostředí, ve kterém zdravotní služby byly vesměs poskytovány jako bezúplatné pro jejich uživatele, neboť náhrady na tuto péči byly kryty z celospolečenských prostředků. Režim tohoto zákona byl v podstatě bezkolizní, neboť obsahoval především základní obecná ustanovení. V důsledku toho nebylo třeba tento právní předpis novelizovat. (V době od vzniku zákona do roku 1990 nebyl ani jednou novelizován.)
Změna společenských poměrů po roce 1990 si vyžádala řadu úprav v tehdejší právní úpravě většiny oblastí společenského života. I oblast zdravotní péče se nevyhnula změnám. Po roce 1990 tedy byl i základní právní předpis zdravotnického práva v Československu, zákon o péči o zdraví lidu několikrát novelizován, aby lépe vyhověl novým společenským a ekonomickým poměrům.
Po roce 1993, kdy došlo k rozpadu Československé socialistické federativní republiky na dva samostatné státy, a to na Českou republiku a na Slovenskou republiku, ubíraly se právní úpravy v obou samostatných státech odlišnými cestami. Zákon o péči o zdraví lidu zůstal v České republice platit dál, i když s mnoha novelizacemi. Na Slovensku byl však již v roce 1994 nahrazen novým právním předpisem, a to zákonem č. 277/1994 Z.z., o zdravotnej starostlivosti, který později byl nahrazen zákonem č. 576/2004 Z.z., o zdravotnickej starostlivosti a o zmene a doplnění niektorých zákonov.
V České republice však zákon o péči o zdraví lidu z roku 1966 platil i nadále, i když s mnoha novelizacemi. Až v roce 2011 byl zrušen a nahrazen zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zkráceně zákon o zdravotních službách. Ten vstoupil v účinnost od 1. dubna 2012.
Zákon č. 372/2011 Sb., se tedy stal novým základním právním předpisem v oblasti zdravotnictví v České republice. Z právního hlediska se jedná o složitý právní předpis, který obsahuje 118 paragrafů členěných do třinácti částí. Zákon patří do skupiny práva veřejného, konkrétně do odvětví práva správního. Pro veřejné právo je typické to, že právní předpisy z této právní oblasti obsahují v naprosté převaze tzv. kogentní právní normy. Kogentní právní normy jsou takové právní normy, které je třeba dodržovat vždy. Proti jejich ustanovení se nelze odchýlit ani výslovným ujednáním subjektů příslušných právních vztahů.
V oblasti veřejného práva jsou dány významné pravomoci tzv. veřejnoprávním orgánům, tj. orgánů státu či veřejné správy vůbec. Tyto orgány jsou obvykle v tzv. vrchnostenském postavení. Tedy mohou autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech nepodřízených subjektů, kterými jsou fyzické a právnické osoby.
V souvislosti s vydáním zákona 372/2011 Sb. byly vydány ještě dva další zákony upravující podmínky poskytování zdravotních služeb v některých specifických oblastech zdravotní péče. Jedná se o zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a o zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě.
Všechny tři uvedené zákony, tedy zákon č. 372/2011 Sb., zákon č. 373/2011 Sb. a zákon č. 374/2011 Sb. byly projednány v Parlamentu České republiky ve vzájemné shodě, jak to vyplývá již i z čísel těchto zákonů. Tyto zákony tedy nově tvoří základní kostru právní úpravy v oblasti zdravotnictví v České republice. Vedle nich je však oblast zdravotnictví upravena řadou dalších právních předpisů veřejného práva.