Osetrovatelska_pece_v_neurologii
2.2 Nádory míchy
2.2 Nádory míchy
Míšní nádory dělíme podle místa, kde se vyskytují, na uložené uvnitř míchy (intramedulární) a mimo míchu (extramedulární). Ty se dále dělí na nádory vycházející z tvrdé pleny (dury) intradurální a extradurální. Rozlišujeme obdobně jako u nádorů mozku nádory maligní a benigní.
Projevy nádorového růstu v oblasti míchy jsou dány její kompresí, která je zprvu částečná (Brown-Séquardův syndrom), později může dojít až k úplné transverzální lézi míšní (viz.Obecná část). Intra- a extradurální nádory se projevují kořenovými příznaky, bolestmi, poruchou čití či kořenovými parézami.
Intramedulárně se setkáme s astrocytomy, ependymomy a hemangioblastomy, extramedulárně intradurálně s neurinomy a meningiomy, extradurálně s metastázami a maligními nádory, které vycházejí z kostní dřeně.
Diagnostika míšních nádorů je plně v kompetenci MR. Míšní angiografie se uplatní u cévnatých nádorů, přičemž se i zde využívá možnost jejího intervenčního použití.
Velmi dobré výsledky mají operace benigních extramedulárních intradurálních nádorů, vedou k úplnému uzdravení bez recidiv. Výrazně horší prognózu mají intramedulární nádory, u maligních je vedle operace možnost záření a cytostatik. U nádorů v kanále páteřním záleží na správném časování operace, musí se realizovat včas, dokud nedošlo k vážnému poškození míchy. Po každé operaci v kanále páteřním je důležitá rehabilitace.
Z ošetřovatelského hlediska jsou všechna nádorová onemocnění náročná pro nutný vhodný psychologický přístup k nemocnému. Samotné vyslovení slova nádor vyvolává u nemocných strach. Především je třeba se opřít o skutečnost, že medicína udělala za poslední léta veliký pokrok a že dříve zcela ztracené případy mají dnes podstatně lepší prognózu. Nejen u operovaných pacientů se snažíme podporovat optimistický postoj. U benigních nádorů je situace usnadněna tím, že po operaci dochází ke spontánnímu zlepšení, které nemocný sám registruje. Horší je situace u maligních onemocnění, kde je netěžší najít správnou rovnováhu mezi oběma póly, kdy na jedné straně stojí zlehčování až bagatelizace příznaků, na druhé straně nihilismus, a pacienta povzbudit.
U mozkových nádorů spojených s nitrolební hypertenzí hrozí náhlé zhoršení stavu v důsledku nárůstu mozkového edému (otoku) a posunu mozkových struktur v důsledku expanze. Důsledkem může být útlak kmenových struktur (herniace). Ta může končit i smrtelně. Je proto důležité pacienty sledovat, měřit puls a tlak, hodnotit celkový stav, hlavně vědomí. Každou změnu je nutné hlásit lékaři.
Nádory tlačící na míchu mohou vést k paraparéze až paraplegii, případně ke kvadruparéze či kvadruplegii. Často se dostaví poruchy močení, velmi snadno se objevují dekubity. Důležitá je řádná péče o permanentní cévku, nutné je hlídat nemocné pro možný vývoj flebotrombózy. Intenzivní rehabilitace po operaci je především v rukou rehabilitačních pracovníků, podílet se svým způsobem na ní musí i všechny sestry u lůžka.