Osetrovatelska_pece_v_psychiatrii
10.7 Ošetřovatelská péče u pacienta s poruchou pozornosti
10.7 Ošetřovatelská péče u pacienta s poruchou pozornosti
Pozornost můžeme definovat jako schopnost člověka cíleně zaměřit svou psychickou aktivitu na, pro danou situaci, důležité podněty. Předpokladem pozornosti je bdělost a jasnost vědomí. (POLÁCH, 2012)
S poruchou pozornosti, ve smyslu jejího útlumu, se setkáváme i za fyziologických podmínek, a to při únavě.
Pozornost lze hodnotit z hlediska:
- vytrvalosti
- soustředění
- selektivity
- stability
- kapacity
- intenzity
- oscilace
- distribuce
- přepojování
Ošetřovatelská péče u pacientů s poruchou pozornosti zahrnuje péči o:
- Pacienta s hypoprosexií, tedy se sníženou pozorností. Pozornost může být v tomto případě porušena jen částečně (v jedné nebo více vlastností). Do této kategorie se řadí roztržitost (snížené soustředění), rozptýlenost (snížená vytrvalost a soustředění), snížená kapacita.
Z ošetřovatelského hlediska je důležité pacienta nezahlcovat podněty, umožnit mu pobyt v klidném prostředí.
Při pokusech o navázání nebo znovunavázání kontaktu s pacientem je nutné jej pojmenovávat a udržovat oční kontakt, hovořit stručně a srozumitelně.
Snahou je pacienta postupně aktivizovat a cvičit pozornost pomocí drobných úkolů (udržet linii hovoru, přečíst krátký článek a převyprávět jej apod.), vhodné jsou různé druhy terapií jako např. psychogymnastika.
- Pacienta s aprosexií – poruchou pozornosti ve všech jejích kvalitách. Pacient obvykle v těchto případech vyžaduje dopomoc při běžných denních činnostech. Ošetřovatelský personál by měl přistupovat k pacientovi s trpělivostí, ale zároveň jeho chování usměrňovat a zajišťovat tak klidné prostředí pro ostatní pacienty.
- Pacienta s hyperprosexií, tedy zvýšenou koncentrací pozornosti se snížením selektivity a distribuce. Cílem ošetřovatelských intervencí je zaměřit pozornost pacienta na jiný podnět, jde tedy opět o postupné aktivizace a cvičení pozornosti.
- Pacienta s paraprosexií, tedy nepřiměřenou pozorností, která se projevuje předčasné nebo naopak pozdější reakci na podnět. S paraprosexií se setkáváme např. u lidí zatížených velkým psychickým napětím; za fyziologických podmínek jde např. o předčasné starty u sportovců. Ošetřovatelská péče v tomto případě se odvíjí od intervencí vedoucích ke snížení psychického napětí. Jde tedy o zajištění klidného prostředí, eliminaci iritačních podnětů, dále je kladen důraz na relaxace, autogenní trénink apod.
Mezi poruchy pozornosti se řadí také ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) – porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou a Adult ADHD - porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou u dospělých.
ADHD je částečně geneticky podmíněné a mohou k jeho rozvoji přispět i vnější faktory jako např. porodní nebo časně poporodní komplikace. Toto onemocnění se projevuje nepozorností, zbrklostí, nedodržováním instrukcí, vyrušováním, zapomínáním, vnitřním neklidem, poruchami spánku, výbušností, atd.
Z ošetřovatelského hlediska je během hospitalizace důležitá spolupráce s rodiči, především ve smyslu udržení ustáleného režimu dítěte.
Pacienti často velice těžce nesou kritiku, proto je vhodné komentovat a hodnotit vlastní pocity, ne přímo pacienta (př. „Nelíbí se mi, když během vizity běháš po pokoji.“) a nešetřit chválou, třeba i „jen“ za snahu.
V době, kdy potřebujeme, aby se pacient s ADHD soustředil, je nutné eliminovat podněty, které ho mohou rozptylovat. Výhodou mohou být předem domluvená pravidla i s případnou odměnou nebo trestem.
V případě záchvatu vzteku dítěte je často účinné okomentování nevhodnosti jeho chování a následná ignorace (s dohledem na bezpečnost). Bez požadované pozornosti se dítě obvykle rychle samo zklidní. Další metodou může být pevné obětí, které především u malých dětí, saturuje potřebu fyzické blízkosti.
U větších dětí je žádoucí nácvik zvládání afektu např. relaxačními technikami nebo ventilací napětí fyzickou aktivitou apod.
Ošetřovatelská péče u pacienta s Adult ADHD je zaměřena na jednotlivé příznaky, mezi které např. patří úzkost, výbušnost, nízké sebevědomí, zapomínání, nedochvilnost, poruchy koncentrace, pocit nudy, odkládání povinností, depresivní nálada, abúzus návykových látek.
Obecně je třeba pacienta aktivizovat, dohlížet na dodržování denního režimu a plnění zadaných úkolů, dále je vhodné cvičení na podporu koncentrace, psychogymnastika, arteterapie apod.
Příklady potenciálních ošetřovatelských diagnóz:
- Nedodržování léčebného režimu vyvolané hypoprosexií
- Porucha sebepojetí vyvolaná hyperprosexií
- Sociální izolace vyvolaná ADHD/Adult ADHD
- Poruchy spánku vyvolané ADHD
- Snížená aktivita vyvolaná Adult ADHD