Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

1.5.2 Nádory prostaty

1.5.2 Nádory prostaty
 
 
Převažujícím nádorem prostaty je adenokarcinom jeho incidence, která se pohybuje kolem 75 nových onemocnění na 100 000 mužů, trvale stoupá. V naší republice tvoří asi 11 % všech zhoubných nádorů.
Rizikovým faktorem je především věk. Některé studie uvádějí, že ve věku nad 70 let trpí tímto onemocněním každý druhý muž. Ve věku pod 40 let se s tímto nádorem setkáváme vzácně. Zde se uvažuje o genetických faktorech a rodinném postižení.
Za rizikové faktory se považuje: konzumace živočišných tuků, nedostatek vlákniny ve výživě. Žádná studie neprokázala vliv kouření a alkoholu.
Vliv dědičnosti je, jak jsme již uvedli, výrazný. Pokud má někdo v rodině v první linii příbuzného s nádorem prostaty, je riziko vzniku onemocnění dvojnásobné.
Žádná studie neprokázala vztah mezi sexuální aktivitou a onemocněním pohlavními chorobami a výskytem těchto nádorů.
Histologicky se jedná převážně o adenokarcinom, který vzniká ze sekrečních buněk acinů prostaty. Nádory se šíří lokálně, prorůstají do okolního tuku a do semenných váčků. Metastazují do skeletu, popřípadě do plic a jater.
 
Diagnostika
Nádor má bohužel nespecifické příznaky. Pacienta často přivedou k lékaři problémy s obtížným močením, nebo naopak část, dráždivé močení. Méně častá je hematurie.
Základní diagnostickou metodou je digitální rektální palpace a stanovení hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA). V případě podezření na nádor následuje cílená biopsie pod ultrazvukovou kontrolou.
Hladina prostatického specifického antigenu je v současné době využívána především pro diagnostiku asymptomatického karcinomu prostaty a monitorování léčby. Stanovení tohoto antigenu jako screeningové metody není obecně používáno.
Po stanovení diagnózy následuje ještě CT vyšetření, které nám ozřejmí případné lymfatické postižení či vzdálené metastázy v dutině břišní.
Vzhledem k tomu, že nádor často metastazuje do kostí, je před jakýmkoli uvažovaným způsobem léčby nutné i scintigrafické vyšetření skeletu.
Postižení plic, kam nádor také často metastazuje, prokáže či vyloučí rentgenový snímek plic.
 
Léčba
Nádor je dobře léčitelný v časných stádiích, kdy je izolovaný pouze na tkáň prostaty. V úvahu připadají radikální odstranění prostaty a kurativní radioterapie ozářením nebo brachyterapií podáním zrn zářiče do tkáně prostaty.
Chirurgická léčba: radikální prostatektomie je obtížný výkon. V současné době se zde úspěšně etabluje robotická chirurgie. K nejčastějším komplikacím chirurgické léčby, pokud nemocný přestojí výkon, patří inkontinence a impotence.
K monitoraci výsledků léčby slouží především stanovení hladiny PSA prostatického specifického antigenu v séru.
Pokud se nádor šíří přes prostatu do okolí, není na místě radikální chirurgický výkon. Většina pracovišť se přiklání k radioterapii a následné hormonální terapii. Vzhledem k tomu, že prostatický karcinom je závislý na produkci androgenů, se provádí chirurgicky orchiektomie, popřípadě antiandrogenní chemoterapie (podávají se antiandrogeny, popřípadě analoga, hormony hypotalamu, které způsobují tak zvanou vratnou medikamentózní kastraci).
Paliativní radioterapie je na místě především u bolestivých metastáz do skeletu.