Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

2.8 Maligní lymfomy - nádorová onemocnění vycházející z lymfocytů

2.8 Maligní lymfomy - nádorová onemocnění vycházející z lymfocytů
 
 
 
V současné době se dělí do řady skupin, především podle toho, zdali vycházejí z T-lymfocytů nebo z B-lymfocytů. V detailním dělení podle WHO (Světová zdravotnická organizace) je 50 diagnostických skupin těchto onemocnění.
Všechny maligní lymfomy mají řadu společných příznaků, patří sem: noční pocení, zvýšené teploty, hmotnostní úbytek, patologická únava, svědění kůže. Kromě toho můžeme najít zvětšení uzlin na krku, v podpaží a tříslech. Trávicí obtíže způsobené zvětšením uzlin v břiše, zvětšenou slezinu, případně dušnost způsobenou zvětšením uzlin v mezihrudí.
Maligní lymfomy nemusí vznikat pouze v periferních uzlinách, ale v kterémkoli orgánu nejčastěji postihují tenké střevo a žaludek; mohou ovšem postihnout i kost, ledvinu, mozek či varle.
Ke stanovení přesné diagnózy je nutné určit přesný histologický typ, který vyšetřuje specializované laboratorní pracoviště. Ke stanovení rozsahu nemoci se používají zobrazovací metody CT, PET CT a MR.
V léčbě maligních lymfomů se uplatňuje především chemoterapie a monoklonální ul protilátky (biologická léčba).
Pro stanovení prognózy maligních lymfomů můžeme tato onemocnění dělit na nízko agresivní lymfomy, kdy nemocní bez léčby přežívají řádově roky a agresivní lymfomy, kdy nemocní přežívají bez léčby řádově týdny maximálně měsíce.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše