Radiologie_a_nuklearni_medicina

2.7.1 Scintigrafická vyšetření

2.7.1 Scintigrafická vyšetření
 
 
Scintigrafická vyšetření, na rozdíl od většiny zobrazovacích metod popsaných v předchozích kapitolách, zobrazují funkci orgánu. Akumulace radiofarmaka závisí na funkčním stavu vyšetřované tkáně. Zjednodušeně lze říci, že scintigrafie umožňuje zobrazit pouze živou tkáň. Pomocí scintigrafických vyšetření lokalizujeme a kvantifikujeme případné poruchy funkce zobrazovaných orgánů. Patologické děje můžeme užitím scintigrafie odhalit mnohdy dříve než pomocí jiných zobrazovacích postupů, jelikož poruchy funkce většinou předcházejí strukturálním změnám. Scintigrafické metody jsou mnohdy citlivější než ostatní zobrazovací metody, ale bohužel jsou méně specifické, proto je většinou musíme doplnit dalším vyšetřením.
Pacient, který podstoupil scintigrafické vyšetření, zůstává po vyšetření zdrojem ionizujícího záření ještě několik hodin či dní. To se netýká případů použití radionuklidů s velmi krátkým poločasem přeměny v řádu sekund či minut.
Základním druhem je statická scintigrafie, při které snímáme totéž místo z různých projekcí nebo několik různých míst v organismu po uplynutí určité doby od aplikace radiofarmaka. Rozložení radiofarmaka se během statické scintigrafie významně nemění.

U dynamické scintigrafie sledujeme děj měnící se s časem a dynamiku tohoto děje. Je to série statických snímků vyšetřované oblasti v jedné, eventuálně dvou projekcích, které se během vyšetření nemění. Snímky získáváme postupně v různých časech po aplikaci radiofarmaka. Cílem je posoudit změny rozložení radiofarmaka v časovém sledu, jako je pohyb v dutých orgánech, vychytávání a vylučování v orgánu. Kromě časové změny distribuce radioindikátoru v organismu můžeme vytvářet i dynamické křivky, pomocí nichž stanovíme funkci jednotlivých orgánů.

Z hlediska prostorového můžeme scintigrafii rozdělit na scintigrafii planární a tomografickou. Planární scintigrafie zachycuje distribuci radioindikátoru do dvojrozměrné zobrazované roviny. Jelikož je každý živý organismus objekt trojrozměrný, stejný charakter má i distribuce radioindikátoru. Planární scintigrafický obraz, který je dvojrozměrný, může proto zachycovat jen část reality. Je zde možnost překrývání a superpozice struktur uložených v různých hloubkách.
Pro odstranění těchto nevýhod planární scintigrafie a pro získání komplexního zobrazení struktur v různých hloubkách byla vyvinuta tomografická scintigrafie, která poskytuje trojrozměrné zobrazení distribuce radioindikátoru, tedy i trojrozměrné prostorové zobrazení. Radionuklidová emisní počítačová tomografie je dvou typů: jednofotonová emisní tomografie SPECT za použití gama radionuklidů a dvoufotonová pozitronová emisní tomografie PET využívající pozitronové zářiče.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše