Sociologie
1.5.1 Sociální funkce a funkcionální analýza
1.5.1 Sociální funkce a funkcionální analýza
Sociální funkce se mohou považovat za jakousi analogii lidských potřeb člověka, neboť k tomu, abychom přežili, musíme uspokojit určité potřeby, tak i ve společnosti musí docházet k realizaci určitých činností, které jsou nezbytné pro existenci, fungování a vývoj společnosti, a právě takové činnosti označujeme za funkce. Stejně tak jako každé lidské potřebě odpovídá určitý způsob jejího uspokojování, odpovídá ve společnosti každé funkci odpovídající instituce. Sociologický význam pojmu funkce se ustálil až v polovině 20. století a měl různé významy, byl velmi používán funkcionalismem (např. R. Linton, J. Herkovits a R.K. Merton). Pojem funkce do sociologie vnesl H. Spencer, v rámci svých úvah o analogii mezi organismem a společností (speciální orgány vykonávají specifické funkce ve vztahu k celému organismu). E. Durkheim říká, že při analýze kteréhokoli sociálního faktu máme k dispozici pouze dvě možnosti, totiž genetickou analýzu, tj. pokus o odpověď na otázku, jak daný jev vznikl, a určení příčin, které jej způsobují, nebo analýzu funkcionální, tj. pokus o odpověď na otázku, jaký účel ve společnosti plní, k jakému účelu slouží.
Funkcionální analýza je specifická metoda popisu a vysvětlení sociálních jevů používaná především v sociologii a antropologii. Její základy položili Bronislav Malinowski spolu s Alfredem R. Radcliffem-Brownem. Princip funkcionální analýzy spočívá v tom, hledat funkci, jakou v daném sociálním systému (společenství) plní určité kulturní elementy, zejména instituce (podle Malinowského tedy jako soubory pravidel, norem a rolí sloužících k uspokojení přímo biologické potřeby).
K pochopení určité instituce tedy stačilo nalézt odpovídající funkci, v tomto případě tedy potřebu, kterou daná instituce uspokojuje (lidská společenství vytvářejí pouze nezbytné instituce a každé potřebě odpovídá daná instituce).
Když instituce jednou vznikla, je situována do určitých souvislostí, plní určité funkce, a v těchto souvislostech má tedy význam. Funkcionální metoda analýzy sociálních systémů je metoda velice užitečná a plodná.
V rozvoji této metody později došlo k objevu, že tatáž instituce může plnit různé funkce (funkcionální alternativy) a tatáž funkce může být realizována odlišnými institucemi (institucionální alternativy). Jako příklad použijeme instituci rodiny, u ní můžeme poukázat na funkci biologicko-reprodukční, ekonomickou, socializační. Rodina je tedy polyfunkční instituce, která plní více než jednu funkci. Tyto funkce jsou hierarchizovány podle sociální a kulturní podmíněnosti. Pokud tedy rodina alespoň přiměřeně plní všechny uvedené funkce, může se považovat za plnohodnotnou instituci. Za určitých podmínek však může některé funkce suplovat jiná společenská instituce (např. socializační funkci částečně přebírají výchovná zařízení).
Ke každé funkci tedy, podle analýzy funkce, můžeme přiřadit instituce, základní role, obvyklé fyzikální prostředí, v němž je realizována, symbolické znaky, které ji reprezentují, k úplnému modelu by bylo potřeba ještě dodat základní prostředky a podstatné normy:
Funkce |
Instituce |
základní role |
obvyklé fyzikální prostředí |
symbolické znaky |
plození a výchova dětí |
rodina |
otec, matka, děti |
domácnost |
prsten, svatba |
vzdělání |
školská soustava |
učitel, žáci |
školní třída |
tabule, sova |
obrana státu |
armáda |
důstojník, voják |
kasárna, cvičiště |
uniforma, odznak |