Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
14.5.8 Dědické právo
14.5.8 Dědické právo
Dědické právo je jednou z oblastí, které se změna soukromého práva dotkla nevýrazněji. Nová právní úprava dává zejména zůstaviteli možnost uspořádat jeho majetek po jeho smrti tak, jak si to přeje. Nově je zde velká různorodost cest a způsobů, jak může zůstavitel o svém majetku rozhodovat, a to dokonce až na 100 let dopředu.
Nová právní úprava je vedena snahou:
a) minimalizovat možnost vzniku situace, kdy se pozůstalosti nikdo z dědiců neujme, a ta tak přejde jako odúmrť na stát
b) předejít štěpení majetku, a tak předejít vzniku problémových spoluvlastnických vztahů
c) předcházet vzniku složitých soudních sporů mezi dědici posílením vůle zůstavitele.
Nová právní úprava zná dva způsoby nabývání majetku dědici po zůstaviteli:
) odkázáním majetku zůstavitelem
a) děděním ze zákona.
Dosud převládala v praxi forma dědění ze zákona. V souvislosti s větší různorodostí a i větším rozvrstvením rodinněprávních vztahů ve společnosti a i v nové právní úpravě a také vzhledem k vyšší hodnotě majetku, která dnes vchází do pozůstalosti v porovnání s úrovní v době vzniku dosavadní právní úpravy (rok 1964), nabývá stále více na významu dědění založené na vyjádřené vůli zůstavitele.
Odkázání majetku
Nová právní úprava v zájmu poskytnutí širokých možností zůstaviteli, jak rozhodnout o dědickém nástupnictví svého majetku, uvádí tři způsoby, jak tak může učinit:
a) závěť
b) dědická smlouva
c) odkaz
Závěť
Závěť je nejrozšířeněji používaný způsob, jak zůstavitel rozhoduje o dalším právním osudu pozůstalosti. Závěť musí zůstavitel učinit osobně, nelze ji tedy učinit v zastoupení. Stejně tak nelze pořídit společnou závěť více osob, např. manželů.
Druhy závětí:
a) holografická závěť - jedná se o závěť napsanou vlastní rukou zůstavitele, a to včetně data a podpisu;
b) alografická závěť - jedná se o závěť napsanou prostředky techniky (psacím strojem, na počítači apod.). Taková závěť k platnosti požaduje vlastnoruční podpis zůstavitele, učiněný před dvěma svědky současně přítomnými. Součástí závěti musí být výslovné prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli.
c) závět pořízená veřejnou listinou (nejčastěji notářský zápis) - závěť je zapsána obvykle notářem, který je povinen se přesvědčit, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení. Tato forma závěti je z právního hlediska nejcennější, neboť ji prakticky nelze úspěšně zpochybnit. Kromě toho taková závěť bude v případě dědického řízení notáři vyřizujícímu dědictví k dispozici, neboť taková závěť se eviduje v centrálním registru závětí, do kterého má notář vyřizující dědictví povinnost vždy nahlédnout.
d) ústní závěť - lze ji pořídit jen za zcela mimořádné a nenadálé situace, zejména v případě přímého ohrožení života. V takovém případě je možné, aby zůstavitel svou poslední vůli vyjádřil před třemi současně přítomnými svědky. Ti osvědčí obsah závěti zápisem, který o tom pořídí, nebo mohou být vyslechnuti soudem a osvědčit obsah závěti výpovědí do protokolů. Pokud zůstavitel mimořádnou situaci přežije, přestane tato závěť platit dva týdny poté, co byl ve stavu, že jeho závěť bylo možno pořídit formou notářského zápisu.
Za závěť pořízenou za mimořádné situace se považuje i závěť
a) pořízená před starostou - takovou závěť lze pořídit v případě, že je zde důvodná obava, že zůstavitel zemře dříve, než by mohl pořídit závěť ve formě veřejné listiny. V takovém případě může poslední vůli zůstavitele za přítomnosti dvou svědků zaznamenat starosta obce, na jejímž území zůstavitel pobývá.
b) závěť pořízená na palubě letadla nebo lodi - za situace, kdy je zde důvodná obava, že zůstavitel zemře dříve, než by mohl pořídit závěť formou veřejné vyhlášky, může zůstavitelovu poslední vůli zaznamenat kapitán nebo jeho zástupce za přítomnosti dvou svědků. Sepisem poslední vůle však nesmí být ohrožena bezpečnost letu nebo plavby.
c) závěť při účasti v ozbrojeném konfliktu a vojenských operacích - závěť před dvěma svědky zaznamenává velitel jednotky nebo jiný voják v hodnosti důstojníka. Zůstavitelem však může být jen voják nebo jiná osoba náležející k ozbrojeným silám. Není přitom třeba ohrožení života, stačí samotná účast v ozbrojeném konfliktu nebo na vojenské operaci.
Obsah závěti
Nová právní úprava přináší řadu novinek, které zvyšují volnost vůle zůstavitele. Jedná se o následující právní instituty:
A) snížení zákonného dědického podílu nepominutelného dědice - nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele. Ti musí v případě dědění ze závěti získat minimálně 3/4 svého dědického zákonného podílu (jedná-li se o nezletilce), popř. minimálně zákonného podílu (jde-li o zletilé děti zůstavitele). Dosavadní nárok nepominutelného dědice byl celý zákonný podíl v případě nezletilého dědice nebo polovina zákonného podílu v případě zletilého dědice. Zákonným podílem je to, co by nepominutelný dědic získal v případě, že by se dědilo ze zákona.
Nová právní úprava přináší tzv. svěřenské nástupnictví. To umožňuje zůstaviteli nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na jednoho nebo více svěřenských nástupců jako následné dědice. Jedná se o průlomové opatření, které umožňuje zůstaviteli určit dopředu (až na 100 let), jak bude s dědictvím nakládáno. Tím se má vytvořit základ pro budování rodinného majetku. Proto se u nemovitostí svěřenské nástupnictví zapisuje do katastru nemovitostí. Pokud by dědic jednal tak, že by svěřenské nástupnictví znemožnil, je svěřenský nástupce oprávněn domoci se neplatnosti takového jednání vůči němu.
B) Vedlejší doložky
Vedlejšími doložkami se rozumí určení podmínek zůstavitelem, za jakých se bude dělit (dosud se k podmínkám v závěti nepřihlíželo). Vedlejší doložky mohou mít některou z těchto tří forem:
a) podmínka
b) doložka času - na rozdíl od podmínky, u které není jisté, zda-li v budoucnu nastane, doložka času se váže k určité události, která v budoucnu nastat musí (např. dovršení věku)
c) příkaz - jedná se o příkaz dědici či odkazníkovi (osoba, která může nabýt majetek z pozůstalosti odkazem), aby určitým způsobem konal nebo se určitého konání zdržel.
Vedlejší doložky nesmí být:
a) nesplnitelné
b) odporující dobrým mravům nebo veřejnému pořádku
c) zřejmě obtěžující
d) nepřiměřeně zasahující do osobních práv dotyčného.
Výslovně jsou zákonem zakázány vedlejší doložky, které by ukládaly dědici uzavřít či neuzavřít manželství, popř. v uzavřeném manželství setrvat. Přihlížet se také nebude k vedlejším doložkám, které zatíží povinný díl nepominutelného dědice.
C) Vydědění
Nový občanský zákoník rozšiřuje okruh případů, kdy lze k vydědění přistoupit. Doposud mohl zůstavitel vydědit nepominutelného dědice (jiného dědice ani vydědit nelze) z těchto důvodů:
a) potomek nepomáhá zůstaviteli ve staří
b) neprojevuje o něho zájem
c) byl odsouzen k trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin
d) vede nezřízený život.
Nově i z důvodu:
a) existence dluhů potomka
b) jeho marnotratného jednání. Zákon zde dává zůstaviteli možnost přenést dědictví na potomky nezdárného dědice.
Na rozdíl od dosavadní úpravy zůstavitel nemusí důvody vydědění uvádět. Avšak jejich uvedení lze doporučit.
Zrušení závěti
Zrušení závěti je možno provést dvěma způsoby:
a) novou závětí - pozdější závěť automaticky ruší závěť předchozí. Proto datum pořízení závěti v ní musí být vždy uvedeno pod sankcí neplatnosti.
b) odvolání závěti - odvolat závěť lze:
- výslovně - je třeba přitom dodržet stejnou formu, jakou byla závěť pořízena (např. včetně účasti svědků apod.)
- mlčky - zničením závěti. Existuje-li závěť na více vyhotoveních, je třeba zničit všechny její stejnopisy. Přitom není rozhodující, zda ke zničení závěti došlo z vůle zůstavitele nebo v důsledku vyšší moci. Za zrušení závěti se považuje i vyžádání si vydání závěti zůstavitelem od notáře.
Dědická smlouva
Dědická smlouva je právním institutem zcela novým v našem právním řádu. Jedná se o smlouvu, kterou uzavírá zůstavitel s druhou smluvní stranou. Touto smlouvou zůstavitel povolává druhou smluvní stranu k určité části dědictví.
Dědická smlouva musí mít formu veřejné listiny. Při jejím sepsání musí být jak zůstavitel, tak druhá strana přítomni osobně. Zastoupení stran není možné.
Smlouva se uzavírá jako bezúplatná, ale je možno ji uzavřít i jako smlouvu úplatnou.
Zůstavitel může v dědické smlouvě rozhodnout maximálně o 3/4 pozůstalosti.
Zůstavitel může s majetkem, který je uveden v dědické smlouvě, za života libovolně disponovat. Pouze nesmí o tomto majetku rozhodovat pro případ smrti. Je třeba zdůraznit, že dědická smlouva má přednost před ostatními právními důvody dědění, tedy jak před děděním ze závěti, tak ze zákona.
Zůstavitel nemůže dědickou smlouvu změnit jednostranným projevem vůle. Dědická smlouva tedy poskytuje smluvnímu dědici vysokou míru jistoty.
Zákon umožňuje uzavřít dědickou smlouvu i mezi manžely. Ti se navíc mohou takovou smlouvou povolávat za dědice navzájem.
Odkaz
Jedná se o další nový institut v dědickém právu. Jde o právo zůstavitele požadovat na dědici splnění odkazu. Odkazem může zůstavitel zanechat jakékoliv v osobě (odkazníkovi) nějakou věc nebo i pohledávku, a to tím, že nařizuje dědici, aby předmět odkazu vydal odkazníkovi. Splnění odkazu je podmínkou nabytí pozůstalosti.
Zůstavitel může určit více odkazů, avšak každému dědici musí zůstat alespoň čtvrtina dědictví odkazy nezatížená. Odkazník není účastníkem dědického řízení.
Dědění ze zákona
Dědění ze zákona je postup, kdy se nabývá pozůstalosti po zemřelém, který neučinil žádné pořízení (rozhodnutí) pro případ smrti. Vytváří se tak pomocný systém, který má za cíl:
a) podpořit majetkovou kontinuitu v rodině.
b) řešit situaci, kdy člověk zemře, aniž by vyjádřil svoji vůli, jak se má s jeho pozůstalostí po jeho smrti naložit.
Pro účely dědění ze zákona uváděl dosud 4 dědické třídy osob, na které přecházela pozůstalost v případě smrti zůstavitele, který neprojevil svoji vůli, jak má být o jeho pozůstalosti po jeho smrti naloženo, a to v pořadí. Nově však zákon uvádí 6 takových dědických skupin (zákon je nazývá třídy) podle blízkosti příbuzenského vztahu k zůstaviteli:
I. třída - děti zůstavitele a jeho manžel. Všichni dědí stejným dílem. Manžel však nemůže v I. třídě dědiců dědit sám.
II. třída - manžel, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a byly na zůstavitele odkázány výživou. Ve II. třídě dědiců dědí dědicové stejným dílem, přičemž manžel vždy nejméně polovinu pozůstalosti.
III. třída - sourozenci zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a byly na něho odkázány výživou. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho podíl stejným dílem jeho děti.
IV. třída - prarodiče zůstavitele
V. třída - prarodiče rodičů zůstavitele, přičemž prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina pozůstalosti, prarodičům zůstavitelovy matky pak druhá polovina
VI. třída - děti sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem.
Dědí se v pořadí. Tedy dědicové z další dědické třídy přijdou na řadu jen tehdy, pokud se dědictví neujmou zcela dědicové z předchozí dědické třídy. Neujme-li se pozůstalosti žádný z dědiců uvedených v dědických třídách, přechází taková pozůstalost jako odúmrť na stát.
Vypořádání dědictví
Nabytí dědictví potvrzuje soud. Úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti provádí jako soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil. Dědic se o své právo musí přihlásit soudu ve lhůtě, kterou soud určí. Při projednání pozůstalosti se nepřihlíží k dědickému právu:
a) dědiců, kteří se ve lhůtě nepřihlásili
b) neznámých dědiců
c) dědiců neznámého pobytu, kteří o sobě ve stanovené lhůtě nedali vědět.
Dědicové si mohou před soudem v řízení o dědictví domluvit jakékoliv podíly bez ohledu na výši jejich zákonného nároku.
Dluhy zůstavitele
Velmi zásadní změnou, kterou do dědického práva nová právní úprava přináší, je fakt, že dědici odpovídají za dluhy zůstavitele v plné výši. Tedy bez ohledu na to, co z dědictví získali. To může mít pro dědice až fatální důsledky. Jak je možné těmto důsledkům zabránit? Následujícími právními instituty:
a) výhrada soupisu - účelem soupisu je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Dědic má právo vyhradit si soupis do jednoho měsíce poté, co jej soud o tomto jeho právu informoval. Tato lhůta je propadná. Pokud dědic výhodu soupisu řádně uplatnil, pak hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví, jako dosud.
b) vyhledání dluhů - jen ten dědic, který učinil výhradu soupisu, může soudu navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby ve stanovené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky za zůstavitelem. Soud tak učiní vyvěšením vyhlášky na své úřední desce a lhůta musí být nejméně 3 měsíce. Věřitel, který se ve stanovené lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení dluhu vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek.
Obecně je možno vyvázat se z odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele těmito postupy:
a) zřeknutím se dědického práva - jedná se o úkon, který učiní potencionální dědic s budoucím zůstavitelem tím, že uzavřou o tom smlouvu formou veřejné listiny
b) odmítnutím dědictví - je možné až po smrti zůstavitele. Děje se výslovným prohlášením vůči soudu. Jednou učiněné odmítnutí dědictví nelze později odvolat.
c) vzdáním se dědictví - jedná se o situaci, kdy řádný dědic neodmítl dědit, ale v průběhu dědického řízení se rozhodl, že svůj dědický nárok přenechá jinému dědici, který to ale musí přijmout
d) dědická nezpůsobilost - jedná se o situaci, kdy dotyčná osoba je z dědického práva zákonem vyloučena. Nově se rozšiřuje počet případů dědické nezpůsobilosti.
K dosavadním důvodům:
- úmyslný trestný čin proti zůstaviteli nebo jeho příbuzným
- zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově poslední vůli
přibyly dva nové důvody:
- domácí násilí mezi manžely a z toho důvodu probíhající rozvodové řízení
- zanedbání rodičovské zodpovědnosti.