Fyziologie

1.2 Regulace ve fyziologii

1.2 Regulace ve fyziologii
 
 
Principy regulace (pato)fyziologických dějů 
V regulaci fyziologických dějů se uplatňuje několik principů. Základní je zpětná vazba.
Zpětná vazba znamená, že produkt či výsledek nějakého děje působí zpětně na svého vykonavatele a ovlivňuje jej.
 
Dělí se na:
- negativní, tj. zpětnou vazbou, kdy produkt tlumí svou další produkci, proces působí na svoje zastavení apod. Negativní zpětná vazba je tedy jakousi brzdou.
- pozitivní, tj. zpětnou vazbou, kdy produkt podporuje svou další produkci, proces působí na svoje zesílení apod.
 
Ve fyziologických dějích se uplatňují oba procesy. Vždy je však nutné na ně nazírat v komplexu všech ostatních dějů, které definitivně ovlivní konečný výsledek. Porucha působení zpětné vazby bývá často příčinou poruchy či onemocnění.
Klasické jsou zpětné vazby v endokrinologii. Např. hormony štítné žlázy kromě svého účinku tlumí produkci svého nadřazeného hormonu v hypofýze (podvěsku mozkovém), a tím zabraňují, aby jich vznikl nadbytek; naopak přestává-li se jich dostávat, je to pro hypofýzu signál jejich produkci prostřednictvím svého nadřazeného hormonu opět stimulovat.
Je-li však štítná žláza nemocná, nemusí tyto vazby fungovat.
 
Primání a sekundární poruchy
Poruchy v organismu se z pohledu regulačního dělí na primární a sekundární. Toto dělení je ovšem běžné v medicíně.
Primární porucha je dána přímou poruchou či poškozením daného orgánu či daného děje.
Sekundární porucha je dána poruchou regulace daného orgánu či daného děje, (které samy fungují „normálně“, ale jsou špatně řízeny).
Jako příklad mohou posloužit onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, např. štítné žlázy.
Primární snížená funkce štítné žlázy (hypotyreóza) je způsobena přímou nemocí tohoto orgánu, např. následkem zánětu dojde k poklesu tvorby hormonů štítné žlázy.
Sekundární hypotyreóza vzniká tehdy, jestliže z podvěsku mozkového (hypofýzy) nepřichází ke štítné žláze dostatek regulujícího hormonu (TSH). Vlastní štítná žláza není poškozena, poškozena je hypofýza, která neprodukuje daný hormon. Příznaky obou stavů mohou být nicméně stejné, protože budou vyplývat z nedostatku hormonů štítné žlázy. Léčba však bude částečně odlišná.
 
 
Nervová a humorální regulace 
Hlavními regulačními a integrujícími systémy v organismu jsou systém nervový a systém endokrinní (či humorální v širším slova smyslu).
Většina tělesných funkcí je ovlivňována autonomním (vegetativním) nervovým systémem.
Sympatikus je obvykle ve většině funkcích stimulující, aktivizující. Zrychluje srdeční činnost, zvyšuje tlak krve, vede k štěpění energetických zásob, rozšiřuje průdušky. Připravuje organismus k výkonům, aktivitě, sportu, klasicky též boji nebo útěku, aktivuje se rovněž při stresu.
Parasympatikus má účinky zhruba opačné, snižuje srdeční frekvenci, podporuje spíše činnost trávicího ústrojí, vylučování trávicích šťáv a pohyb trávicí trubice. Oba systémy nicméně pracují v rovnováze, převaha jednoho z nich pak může vést k vychýlení rovnováhy s některými příznaky vyplývajícími z této převahy.
Hormonální (humorální) regulace je kromě klasických hormonů zajišťována různými působky, lokálními hormony apod.
Typické je toto rozlišení patrné např. v trávicím systému, kde se kromě výrazné regulace vegetativními nervy uplatňují četné látky, lokální hormony typu gastrinu, sekretinu apod. Budou podrobněji probrány v příslušných kapitolách.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše