Kazuistiky

35.11.1 Strach (00148)

35.11.1 Strach (00148)
 
 
Strach (00148)
Doména 9: Zvládání/tolerance zátěže
Třída 2: Reakce na zvládání zátěže
Definice: Reakce na vnímané ohrožení, které je vědomě rozpoznáno jako nebezpečí.
 
Určující znaky:
- uvádí obavy
- uvádí nebezpečí
- uvádí strach
- uvádí sníženou sebejistotu
- uvádí zvýšené napětí
- fyziologické: nechutenství, únava, nauzea, zvracení
Související faktory:
- přirozené: ztráta fyzické podpory
- oddělení od podpůrného systému v potencionálně stresující situaci (hospitalizace, nemocniční procedury)
 
Priorita: vysoká
Cíl dlouhodobý: Pacient nejeví známky strachu - do 2 týdnů.
Cíl krátkodobý: Pacient hovoří otevřeně o svém strachu, o svých obavách - do 7 dnů.
 
Očekávané výsledky:
Pacient ví o možnosti komunikace s psychoterapeutkou - do 1 dne.
Pacient je rozhodnutý plně spolupracovat s psychoterapeutkou - do 5 dnů.
Pacient dá najevo své city - do 3 dnů.
Pacient verbálně vyjádří zmírnění strachu - do 5 dnů.
Pacient mluví otevřeně o svých obavách - do 3 dnů.
Pacient se zaměřuje i na jiné činnosti a osoby než jen sám na sebe - do 5 dnů.
 
Plán intervencí:
1) Pouč pacienta o možnosti rozhovoru s psychoterapeutem - do 1 dne (všeobecná sestra).
2) Dej pacientovi prostor k vyjádření jeho pocitů - denně při každém kontaktu (všeobecná sestra).
3) Spolupracuj s rodinou pacienta – denně při každém kontaktu (všeobecná sestra).
4) Naslouchej aktivně pacientovým obavám – denně při každém kontaktu (všeobecná sestra).
5) Dej pacientovi příležitost k otázkám a upřímně je odpověz - do 2 dnů a dále každý sudý den (všeobecná sestra).
6) Nauč pacienta relaxační techniky a odreagování se - do 2 dnů (psychoterapeutka).
7) Podávej pacientovi antidepresiva dle ordinace lékaře a sleduj jejich efekt a nežádoucí účinky – dle ordinace lékaře denně (všeobecná sestra).
 
Realizace: 30. 8. - 5. 9. 2013
Při příjmu na oddělení dne 30. 8. 2013 pacient výborně spolupracoval. Znal téměř celý zdravotnický personál, oddělení i jeho režim, takže situaci nepociťoval jako novou. Byl proveden po oddělení a byla mu připomenuta uspořádání jednotlivých místností, řád oddělení a práva pacientů. Pacient všemu porozuměl, tak byl odveden na jeho pokoj. Byl velmi rád, že je na pokoji sám, má rád klid a své soukromí. Byl však nervózní a uvedl, že se bojí o svůj život. Při rozhovoru s pacientem byly pozorovány jeho neverbální projevy. Byl roztěkaný, ustrašený a neuměl verbálně vyjádřit své pocity, pouze uvedl, že se bojí, že zemře. Otec pacienta nás upozornil, že je Max introvert a že své pocity neumí dávat najevo. Byla zkontaktována psychoterapeutka, se kterou oddělení spolupracuje. Pacienta byl informován o možnosti rozhovoru s psychoterapeutkou, kterou první den hospitalizace odmítl. Druhý den při podávání léků pacient požádal, zda by mu mohla být domluvena konzultace s psychoterapeutkou, že si to rozmyslel. Psychoterapeutka přišla týž den a s pacientem pracovala dvě hodiny. Naučila ho relaxační techniky a techniky odreagování se. Po jejím odchodu byl pacient pozitivně naladěn, usmíval se a byl komunikativnější.
Třetí den si opět pacient vyžádal psychoterapeutku sám a přál si, abych byla u jejich rozhovoru přítomna i sestra. Zpočátku byl nervózní, ale asi po půl hodině začal mluvit o jeho obavách a pocitech. Psychoterapeutka mu vysvětlila, že je důležité, aby si našel činnost, která ho baví a soustředil se na školu, na kterou kladl velký důraz.
Čtvrtý den pobytu se pacient od rána učil a s úsměvem nám oznámil, že se rozhodl, že se příští rok dostane na vysokou školu a bude z něj lékař. Optimisticky uvedl, že využije času v nemocnici ke studiu a alespoň potlačí své negativistické myšlenky na smrt.
Od prvního dne pobytu jsme pacientovi podávali antidepresiva dle ordinace lékaře, jejichž efekt zatím nelze ke krátkému časovému úseku hodnotit. Nežádoucí účinky léků na pacientovi nepozorujeme.
 
Hodnocení: 5. 9. 2013
Cíl byl splněn částečně: Pacient nejeví známky strachu, ale občas má potřebu mluvit o smrti a o jeho špatném zdravotním stavu. O svém strachu a obavách mluví otevřeně. Stále potřebuje pomoc psychoterapeutky a sám vyžaduje její návštěvy. Ošetřovatelské intervence musí pokračovat: 2, 3, 4 a 7.