Biofyzika

2.3.3 Koloidní disperze

Disperzní prostředí kapalné – lyosoly (koloidní roztoky)
Koloidní roztoky lze dělit na lyofilní a lyofobní podle jejich vztahu k rozpouštědlu. Koloidní částice mohou být tvořeny bud' makromolekulami nebo micelami. Makromolekuly jsou molekuly vysokomolekulárních polymerů, které vznikají tak, že se jednotlivé menší molekuly navzájem chemicky spojí ve velké celky o vysoké molekulární váze. Například spojováním molekul aminokyselin vznikají makromolekuly bílkovin. Micely jsou shluky, molekul obsahující hydrofobní a hydrofilní oblasti zaujímající ve vodném prostředí dvoj vrstvený útvar a které nejsou navzájem chemicky vázány.
 
 
Sedimentace
Částice o hustotě ρ v kapalině (disperzním prostředí) o hustotě ρ a viskozitě η je vystavena vlivu gravitačního pole. Má-li větší hustotu než kapalné prostředí, tedy je-li ρ > ρ, pak klesá (sedimentuje) a je-li ρ < ρ,  potom naopak stoupá směrem vzhůru.
Na kulovou částici v kapalině o poloměru r působí tíhová síla a odporová síla, která je dána Stokesovým zákonem. Pro sedimentační rychlost v kulové částice platí vztah
 


Klesání částic ve směru působením gravitačního pole se nazývá sedimentace.
 
 
Dialýza
Velmi důležitou vlastností koloidních částic je jejich prostupnost nebo neprostupnost určitými filtry. Princip hemodialýzy spočívá v difuzi rozpuštěných látek přes semipermeabilní membránu (polopropustný filtr). Používá se tzv. protisměrný (protiběžný) tok, kdy dialyzační roztok (obvykle o průtoku 500-800 ml/min) protéká podél membrány v opačném směru, než jakým teče krev, při němž nastává největší lokální rozdíl koncentrací a dialýza je tak nejúčinnější.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše