Fyziologie

6.7 Dutina ústní

6.7 Dutina ústní
 
  
V ústní dutině dochází k rozmělnění potravy žvýkáním, k jejímu smísení se slinami a k polknutí. Kromě zubů hraje roli i jazyk a svalovina tváří. V dutině ústní probíhá i část trávení – sliny obsahují enzym amylázu (též ptyalin), což je enzym štěpící velké cukry typu škrobu na menší části. Sliny dále obsahují vodu, hlen, minerály, alkalizující látky (bikarbonát). Potravu částečně rozpouštějí, tím usnadňují i polykání, díky hlenu se sousto stává hladším, je kluzké. Zásadité látky mají zároveň ochranný vliv na zubní sklovinu, stejně jako ve slinách obsažený vápník. Zvlhčení dutiny ústní pomáhá rovněž řeči. Sliny obsahují i některé antimikrobiální látky a protilátky, takže ochraňují dutinu ústní i proti choroboplodným zárodkům. V dutině ústní jsou přítomny i za fyziologických okolností četné bakterie, více pak u osob se zkaženým chrupem či nemocnými dásněmi.
 
Denní produkce slin je cca 2 litry, tekutina ze slin se následně opět vstřebá, nicméně při poruše polykání a ztrátě slin může dojít k velkým ztrátám tekutin.
Produkce slin má část sekreční (kdy se produkují i enzymy, tato fáze se může unavit) a část pouze filtrační, kdy se z krve vlastně filtruje a získává voda; tento mechanismus není unavitelný.
 
Tvorba slin je řízena především nervově. Řídí je parasympatická vlákna v hlavových nervech. K slinění vede kontakt dutiny ústní s potravou, ale významně je slinění aktivováno pouhou představou jídla či s ní spojenými dalšími vjemy. Klasicky tyto reflexy rozpracoval ruský fyziolog I. P. Pavlov na psech, které „naučil“ slinit při pouhém zazvonění poté, co toto zvonění po určitou dobu spojoval s krmením.