Geigerovy–Müllerovy počítače, popřípadě trubice (GMT) se více používají pro měření aktivity zářičů b, zatímco pro měření aktivity zářičů g se v současné době používají hlavně scintilační detektory vzhledem k nízké detekční účinnosti GMT pro záření g. Katoda je tvořena buď tenkým válcovitě stočeným plechem, nebo ji představuje pokovení vnitřní stěny trubice. Anodu tvoří axiálně napnuté wolframové vlákno připojené ke kladnému pólu vysokého napětí. Elektrody mají vývody. Z trubice je vyčerpán vzduch a nahrazen obvykle směsí 90 % monoatomického plynu (nejčastěji argonu) a 10 % polyatomického plynu (například etanolových par).