Biofyzika

9.6.2 Geiger–Müllerovy počítače

Geigerovy–Müllerovy počítače, popřípadě trubice (GMT) se více používají pro měření aktivity zářičů b, zatímco pro měření aktivity zářičů g se v současné době používají hlavně scintilační detektory vzhledem k nízké detekční účinnosti GMT pro záření g. Katoda je tvořena buď tenkým válcovitě stočeným plechem, nebo ji představuje pokovení vnitřní stěny trubice. Anodu tvoří axiálně napnuté wolframové vlákno připojené ke kladnému pólu vysokého napětí. Elektrody mají vývody. Z trubice je vyčerpán vzduch a nahrazen obvykle směsí 90 % monoatomického plynu (nejčastěji argonu) a 10 % polyatomického plynu (například etanolových par).
Pro měření záření b a též a se používají okénkové trubice. Trubice je na jedné straně uzavřena okénkem o velmi malé plošné hmotnosti.
Mezi katodu a anodu ve vloženo vysoké napětí (řádu 102–103 V). Pronikne-li do trubice elektricky nabitá částice, může ionizovat některý z atomů argonu. Kladný argonový iont je přitahován k záporné elektrodě a elektron ke kladné, přičemž je silně urychlován vysokým potenciálním rozdílem mezi katodou a anodou.