Farmakologie

3.2.2 Ostatní situace na receptorech a regulace jejich funkce

Receptorová rezerva
Konečný účinek léčiva je většinou přímo úměrný počtu obsazených receptorů. Ve speciálních případech však může dojít k plnému účinku léčiva při obsazení nepatrného podílu všech dostupných receptorů. Jedná se o abnormální vztah mezi obsazením receptorů a farmakologickou odpovědí nazývaný receptorová rezerva – neboli nadbytek receptorů. Obsazením části celkové kapacity receptorů ireverzibilním antagonistou nedochází ke snížení účinku léčiva. Vysoká receptorová rezerva rovněž zvyšuje citlivost dané tkáně k určitému léčivu a může být příčinou rozdílné vnímavosti různých částí orgánů ke stejnému léčivu.
 
Receptorová heterogenita
Znamená existenci několika odlišných receptorových podtypů jednoho receptoru v jednotlivých orgánech. Podtypy receptoru se od sebe strukturálně liší a umožňují tím selektivní ovlivnění látkami, které mají částečně změněnou strukturu oproti původnímu ligandu. Díky této variabilitě má organizmus možnost relativně malým množstvím regulačních látek dosáhnout různé intracelulární odpovědi a ovlivnit tak velmi mnoho fyziologických pochodů.
 
Regulace funkce receptorů
Pro udržení homeostázy organizmu je nezbytná kontrola funkce receptorů, která probíhá pomocí různých zpětnovazebných regulačních mechanizmů. Příslušná regulace vede buď ke změně počtu receptorů, nebo ke změně jejich citlivosti k endogenním i exogenním ligandům. Podle charakteru změny rozlišujeme desenzitizaci (snížení citlivosti) receptoru a hypersenzitivitu (zvýšení citlivosti) receptoru.
 
Desenzitizace receptorů
Opakovaným nebo dlouhodobým působením agonistů může dojít ke snížení citlivosti receptorů, tzv. desenzitizaci receptorů. Desenzitizace receptorů může být způsobená i regulačními procesy organizmu (životním cyklem receptorů) a probíhá proto různými mechanizmy:
- snížením počtu receptorů v membráně,
- snížením citlivosti (afinity) vazebného místa receptoru k agonistům nebo přirozeným ligandům,
- snížením aktivity komplexu léčivo – receptor.
 
Snížení citlivosti receptorů vlivem dlouhodobého podávání léčiv mnohdy vede k tzv. toleranci (lékové závislosti), kdy pro dosažení původního účinku léčiva je vyžadováno jeho podávání ve stále vyšší dávce. Vzniku desenzitizace lze někdy zabránit přerušovaným dávkováním léčiva čímž dojde ke kolísání jeho plazmatických koncentrací.
 
Hypersenzitivita receptorů
Je pojem označující zvýšenou citlivost receptorů. Jedná se tedy o opačný stav než desenzitizace, ke kterému dochází dlouhodobým vyřazením určitého typu receptoru z funkce buď denervací postiženého místa, nebo dlouhodobým podávání antagonisty příslušného receptoru. Náhlé vysazení antagonisty (inhibitoru) může mít někdy za následek toxický účinek běžných dávek agonistů, například vyvolání epileptického záchvatu po vysazení antiepileptik, které snižují aktivitu neuronů.
 
Receptorové nemoci
Poškození činnosti receptorů nebo funkční změny v přenosu signálu se projevují jako receptorové nemoci. Abnormality přenosu signálu se projevují odlišnostmi v buněčných odpovědích a jsou velmi často podmíněny geneticky. Mezi receptorové nemoci patří například diabetes mellitus typu II, abnormality receptoru pro růstový hormon nebo pro vitamín D.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše