Farmakologie

3.2.1 Antacida

3.2.1 Antacida
 
 
Při „překyselení“ žaludku vlivem např. dietní chyby či abúzu alkoholu a při lehkých formách refluxní choroby jícnu se mohou podávat látky, které snižují koncentraci H+ v žaludeční šťávě, tedy zvyšují její pH. Sekundárním účinkem je snížení aktivity pepsinu. Tyto látky se nazývají antacida a jsou to látky bazického charakteru. Ideálně by antacida měla zvyšovat hodnotu pH žaludeční šťávy nad 3,5. Důležité je, aby antacida působila lokálně – tedy přímo v žaludeční šťávě, a nedocházelo k jejich resorpci, která by mohla mít za následek porušení acidobazické homeostázy organizmu. Antacida se podávají mezi jednotlivými jídly, asi tak 1-3 hodiny po jídle.
Rozlišována jsou antacida koloidní neboli adsorpční, což jsou nerozpustné sloučeniny s pufrovací schopností a relativně pomalejším nástupem účinku a reaktivní antacida neutralizující HCl v žaludku. Reaktivní antacida působí velmi rychle, ale často též působí stimulaci další sekrece žaludeční šťávy. K užívaným koloidním antacidům patří hydroxid hlinitý – Al(OH)3 + 3HCl → AlCl3 + 3H2O, častým vedlejším účinkem je zácpa. Z reaktivních antacid jsou dnes využívány hydroxid hořečnatý, hydrogenuhličitan sodný (tzv. jedlá soda) či uhličitan vápenatý.
Mg(OH)2 + 2HCl → MgCl2 + 2H2O
NaHCO3 + HCl → NaCl + H2O + CO2
CaCO3 + 2HCl → CaCl2 + H2O + CO2