Komunikace

4.2 Vnímání skutečnosti a základní orientace ve světě

4.2 Vnímání skutečnosti a základní orientace ve světě
 
 
Vnímání začíná uchopením smysly, poté zahájením zpětných biochemických procesů pomocí smyslových analyzátorů v CNS. Vše je převáděno na „hru elektrické energie“, kterou tyto biochemické procesy vytvářejí a která je zároveň projevem aspektu vědomí, zvaného mysl. Svět mysli a intelektu je mentálním světem a sídlem rozumu. Projde-li informace celým sektorem psychiky, nazýváme to uvědoměním.
Našimi smysly vnímáme objektivní realitu kolem nás. Je to skutečnost našeho každodenního života, která nás obklopuje. Je rozdíl mezi vnímáním skutečnosti člověka západní kultury, východní kultury, ale i člověka vychovaném v mechanistickém světovém názoru nebo zastánce celostního pojetí světa. Vždy záleží na úhlu pohledu, z jakého se na naši skutečnost díváme. Je to naprosto zásadní, protože vždy vidíme skutečnost přes oči vlastní jedinečnosti, osobní zkušenosti a zákonitosti platné v rodové linii.
Sdílení informace s vnitřním i zevním světem jedince je nejzákladnější formou komunikace. Probíhá tak, aby byla stále udržována tzv. dynamická rovnováha a tím zajištěna duševně-duchovní evoluce člověka. Tento pohled na komunikaci zcela koresponduje s novými pohledy na lidskou bytost jako na dokonalou energoinformační entitu. Komunikace se tak stává základním regulátorem mezilidských vztahů.
Jak bylo uvedeno, základní informace ze zevního světa získáváme pomocí analyzátorů. Činnost analyzátorů nazýváme čitím. Výsledný efekt se nazývá počitek.
 Čití je projevem citlivosti - základní vlastnosti živé hmoty. Čití je tak prvotní formou psychického spojení organizmu jedince s okolním prostředím. Umožňuje jedinci orientaci v okolním světě.
Počitek je odraz předmětů a jevů, které působí na receptory jedince.
Smyslový odraz vnějšího světa jako celku nenazývá vjem.
 
Průběh vjemu
Události ve fenomenálním světě uvádějí do činnosti pět smyslových orgánů. Oči, uši, nos, jazyk-chuť a kůži-hmat. Tedy vidíme, cítíme (čicháme), zažíváme chuť (chutnáme), pociťujeme - prožíváme kůží (chlad, dotek, teplo, energii). Orgány smyslů po aktivaci (zapojení) zahajují pomocí analyzátorů zpětné biochemické procesy v CNS, které se projevují v kolísání elektrické aktivity v určitých částech mozku.
Tato hra elektrické energie je hrubým a vnějším projevem aspektu vědomí, který se nazývá mysl. Mysl a intelekt jsou součástí mentálního vibračního pole, které je umístěno v levé mozkové hemisféře za vertikální ušní linií. Toto vibrační pole umožňuje orientaci v mentálním světě - světě myšlenek, mysli a intelektu a všeho, co souvisí s procesem myšlení.
Patří sem veškeré úvahy, myšlenky, ideje, inspirace, představy, pozornost, všechna racionální i neracionální poznání. V této části mozku je také svět Systému přesvědčení, Ega a Společná integrální plocha (SIP).
 
Mysl předvádí smyslová data intelektu a Egu člověka, aby je tyto dva ohodnotili a pak jednali. Smyslová vnímání jsou také zdrojem všech přání. Přání a touhy dávají životu smysl. Člověk si uvědomuje, že žije, aby vyplnil svá přání.
Člověk žije v kauzálně - příčinném světě. Každá akce spouští reakci. Jinými slovy - kvalita jednání určuje kvalitu toho, co se vrací. Celá tělesnost člověka - myšlení, cítění a jednání vstupuje do hry v každodenní realitě (STOKES- WHITESIDE,1996).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše