Komunitní péče
18 Hospicová péče v komunitním ošetřovatelství
18 Hospicová péče v komunitním ošetřovatelství
18.5 Testovací otázky
Každý člověk má právo na důstojné umírání. Důstojné umírání je synonymum závěru života zbaveného velkých bolestí, je to stav celkového bio-psycho-sociálního komfortu.
Důstojné umírání je základní etický princip dodržovaný demokratickými společnostmi, které respektují mezinárodně deklarovaná lidská práva.
Charta práv pacientů uvádí, že každý pacient má právo na:
- zmírnění utrpení a bolesti v souladu se současným stavem medicínského poznání a zásadami lidskosti
- humánní terminální péči a důstojné umírání
- pietní zacházení s jeho tělem. (Hanzlíková, 2007, s. 255)
Postoj ke smrti se v průběhu dějin měnil. Historicky známe dva základní modely.
V klasickém modelu přebírá péči o nemocné a umírající rodina. Smrt byla přijímána jako nezbytná součást života, umíralo se v prostředí domova v přítomnosti svých blízkých. Nevýhodou domácího umírání byly omezené možnosti profesionální pomoci, neexistovala kvalitní ošetřovatelská péče.
Snaha zkvalitnit ošetřovatelskou péči a zlepšit léčebné možnosti o umírající přesunula péči o umírající do nemocnic, rozšířil se institucionální model umírání. Výhodou tohoto modelu je odborná pomoc, nevýhodou je naplňování psychických a duchovních potřeb, které se dostává do pozadí.
Perspektivním řešením je kombinovaný model domácího umírání a institucionálního modelu umírání. Alternativami je návrat umírajících zpět do rodin za asistence profesionálů nebo ponechání umírajícího nemocnici za přispívání rodiny k celkové péči. Protože dnešní medicína nemá příliš prostoru pro tyto druhy péče, vznikla jako alternativa hospicová péče. (Doležalová, 2007)
Historický vývoj hospiců
Slovo hospic pochází z latinského hospec, hospitis (host), Anglický překlad slova hospic vyjadřuje útočiště, útulek, domov.
Ve středověku byly hospice domovy sloužící poutníkům k odpočinkům. Hospic vedli lidé, kteří měli znalosti v ošetřovatelství a pohostinství.
Ve Velké Británii navázalo na tradici hospiců hospicové hnutí. Označení hospice ve smyslu péče o umírající bylo užito ve Francii v Lionu. O šíření hospicové ideje se zasloužila charitní sestra Mary Aikenheadová, která v Dublinu r. 1879 založila nemocnici s názvem „Hospic Naší paní“. Aikenheadová zdůrazňovala, že umírající má právo na odbornou péči a vlídné zacházení. V Anglii byl první pacient přijat do hospice v r. 1905.
Základní kámen rozvoje novodobého hospicového hnutí a paliativní péče položila Cecily Saundersová. Otevřela hospic v Anglii a bylo zahájeno moderní hospicové hnutí ve Velké Británii a po celém světě. Tím byla zahájena výstavba hospiců po celém světě.
V ČR se stala zakladatelkou hospicového hnutí Marie Svatošová, která byla členkou projektu pro podporu rozvoje domácí a hospicové péče v ČR. (Doležalová, 2007)
V ČR vzniká r. 1994 Asociace hospicového hnutí a začíná rozvoj hospicové péče a éra výstavby hospiců. (Hanzlíková, 2007)
Literatura:
DOLEŽALOVÁ, Jana. Kvalita života umírajících osob v hospicové péči. Brno, 2007. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/65045/ff_m/DIPLOMOVA_PRACE_-_Jana_Dolezalova.pdf. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně, Psychologický ústav.
HANZLÍKOVÁ, Alžběta et al. Komunitní ošetřovatelství. 1. čes. vyd. Martin: Osveta, 2007. 271 s. ISBN 978-80-8063-257-1.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2. přepr. vyd. Praha: Galén, 2007, 244 s. ISBN 978-807-2624-713.
MARKOVÁ, Monika. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010, 128 s. ISBN 978-802-4731-711.