Mikrobiologie a imunologie
11.1 Obecná parazitologie
11.1 Obecná parazitologie
Parazitologie studuje infekce člověka způsobené organizmy živočišného původu, tzn. prvoky, červy a členovci.
Parazitizmus můžeme definovat jako jednu z forem soužití organizmů. Parazit může být definován jako organizmus žijící na úkor jiného organizmu, hostitele. Všechny lékařsky významné mikroorganismy jsou parazité pro lidského hostitele. Tradičně se lékařská parazitologie zabývá parazitickými prvoky, červy a členovci.
Mnoho parazitů může prodělávat celý vývoj v jednom hostiteli, ale řada parazitů má i více hostitelů, přičemž vývoj může probíhat neparazitickým způsobem. Vývoj parazitů může být ukončen vytvořením sexuálních stádií a např. finálně kopulací. Definitivním hostitelem je člověk např. u Tasemnice bezbranné nebo mezihostitelem u Plasmodií způsobujících malárií, také u Toxoplasma gondii. Původce parazitárních infekcí diagnostikujeme přímo i nepřímo. K metodám přímého průkazu patří mikroskopická diagnostika a kultivace. K nepřímé diagnostice patří sérologický průkaz protilátek metodou komplement fixační reakce – KFR, metodou nepřímé imunofluorescence a různými typy metody ELISA. V současnosti lze využit i metodu PCR, ale rutinně se zatím tato vyšetření neprovádí.
Nejčastěji v parazitologii vyšetřujeme stolici, krev, vaginální sekret, sekret z uretry u mužů, perianální stěr, duodenální obsah. U vyšetření stolice používáme metodu tlustého nátěru podle Kato – zachycujeme vajíčka helmintů, dále využíváme metodu flotační koncentrační dle Fausta – tato metoda zachycuje cysty prvoků a vajíčka u nás běžných helmintů. K nejjednodušším metodám patří zhotovení nativního preparátu, kdy zachytíme v čerstvé stolici nebo v obsahu duodena vegetativní stádia prvoků. Zhotovují se také barvené preparáty a slouží k přesné identifikaci cyst prvoků zachycených ve flotační metodě nebo k zachycení vegetativních stadií zjištěných v nativním preparátu. U vyšetření na enterobiózu se odebírá tzv. perianální stěr a nejčastěji využíváme metodu dle Grahama. Postup je jednoduchý a účinný – průhlednou lepicí pásku v šířce podložního skla a v délce ¾ skla nalepíme kolmo na intergluteální rýhu směrem k análnímu otvoru. Před přiložením pásky gluteální svaly od sebe odtáhneme a potom je na několik vteřin k sobě přitlačíme. Poté pásku stáhneme, lepivou plochou nalepíme na podložní sklíčko a uhladíme, abychom zcela vytlačili vzduchové bubliny. Vždy je potřeba za zbývající ¼ podložního sklíčka nalepit štítek se jménem a příjmením vyšetřovaného pacienta.